RECENZE: Joe Hill, Rohy - podruhé na Sardenu

Na počátku byl muž obviněný z vraždy…

Hned na první stránce to na nás Hill rozbalí s plnou parádou. Žádné chození kolem horké kaše, žádné pomalé potápění. Jde se rovnou na věc. Stejně jako v Černé krabici, i tady nás autor rovnou uvede do víru událostí. Hlavní hrdina Iggy Perish se probouzí po prochlastané noci o samotě a kromě pořádné opice má i něco navíc – rohy. Ano, čtete správně. Igg se probouzí a na hlavě má rohy. A jak postupně zjišťuje, tenhle ďáblův nástroj mu umožňuje hrabat se lidem v hlavě, tedy v jejich vzpomínkách a pomocí nich se také může dozvědět, co si o něm konkrétní člověk myslí. Jelikož Igg není u policie ani u armády spásy, rozhodne se svůj „dar“ využít k jedné konkrétní věci – zjistit, kdo přesně před rokem skutečně spáchal vraždu jeho milované dívky Merrin, z níž byl podezříván, ale z níž také nikdy nebyl očištěn, protože laboratoř s jedinými důkazy tehdy vyhořela.

Myšlenky zločince

Netrvá dlouho a Igg skutečně vypátrá, kdo ohavnost tenkrát provedl. Jenže než se odhodlá k jakémukoliv dalšímu kroku, rozhodne se poznat myšlení, minulost a motivaci onoho člověka, aby věděl, jak a proč se to tenkrát stalo, takže se většina děje odehrává v minulosti. Hillovou největší zbraní je schopnost vytvořit dokonale živoucí postavy, které by si to mohly z papíru klidně vykročit na širý svět. Vážně, nepoznali byste, že jsou bytosti imaginární, protože dýchají životem na maximální výkon. O to víc je pak k neuvěření, jak může někdo vytvořit tak dokonalé monstrum, jako bylo právě tady.  Z protagonistů příběhů mi pak přišel ale bohužel přišel nejslabší právě hlavní hrdina. On prakticky jen chodí, čte myšlenky, skládá kousky skládačky dohromady a z pozorovacího módu vyjede až skoro ke konci, kdy se odhodlá k závěrečnému aktu „vyšetřování“ a naplnění spravedlnosti ve vlastním slova smyslu. Kromě toho dokáže navodit autor úžasně mrazivou atmosféru – prostory staré továrny jakoby připomínaly samotné peklo.

Román v němž se mixuje thriller a horor za rytmu rock and rollu

I přes slabšího hlavního hrdinu se pořád jedná o knihu, kterou nelze nedoporučit. Kromě prvků hororu v zastoupení Iggových schopností v sobě obsahuje hlavně velkou porci thrilleru a z románu to tak dělá opravdu chutnou směs. Ani tentokrát Hill nezapomněl na svůj oblíbený hudební žánr. Vždyť i hrdina Rohů (stejně jako Černé krabice) má identické křestní jméno s další legendou rock and rollu. Kromě toho autor svůj román prošpikoval několika písničkami, které jistě nejednoho experta přes hudbu trefí rovnou do očí.

Závěr

Rohy dokazují, že Hill neustrnul ve svém vývoj, že s ním na literárním nebi prostě musíme počítat a že na to má. V době, kdy je hororu jako šafránu, je každá nová krev důležitá. Pokud patříte mezi milovníky děsuplného žánru, pak po knize rozhodně sáhněte. Rozhodně nebudete zklamáni. 

Rohy /Horns/
Hill, Joe
Vydal: Beta
Přeložila: Adéla Bartlová
Obálka: Michal Kuba
Redakce: Helena Šebestová
Rok vydání: 2010
Počet stran: 3004
Rozměr: 150x 210
Provedení: hardback
Cena: 269 Kč