dystopie

Kaspická republika, domov agenta Southa a poslední maják lidství v temnotě světa řízeného umělou inteligencí. Typická, propagandou skrz naskrz prorostlá země, kde významní nestrádají, a ten zbytek, včetně hlavního hrdiny, vlastně nikoho nezajímá. Stačí dobře mířené slovo, stín podezření, ukázání anonymního prstu a lidé zmizí nadobro, na což dohlíží všudepřítomní agenti StaBezi a PolBezi. Neil Sharpson tento svět původně představil divákům jako svoji divadelní hru s názvem Kaspické moře, v roce 2017 ji ale přepsal do románové podoby s názvem 2184: Pád Kaspické republiky.

Příběh služebnice je v dnešní době již klasický román kanadské autorky Margaret Atwood, který se nejenže dočkal prestižního sci-fi ocenění Arthura C. Clarka, ale v letošním roce i divácky úspěšného a kritiky oceňovaného seriálu nesoucího stejné jméno. Přitom sama Atwood nepovažuje Příběh služebnice za sci-fi, ale definuje román jako spekulativní fikci.

Dne 21. prosince, Anno Domini 2012, se měl konat konec světa. Alespoň podle senzacelačné interpretace ukončení dlouhého cyklu Mayského kalendáře. Nevyšlo to, a tak se z recenze neuleju. Kdyby se však obavy byly přece jen naplnily, mohlo to dopadnout například jako v novém českém románu Mondschein, čerpajícím z tradice dystopické a post-apokalyptické literatury.