česká sci-fi

Kniha Druhá je svého druhu trochu exotem. Zatímco se většina české sci-fi tvorby vydává cestou akce obalené nepříliš složitými myšlenkami, Jiří Špaček chytá ten kratší konec provazu a servíruje nám survival space robinsonádu říznutou dystopií a akci zatlačuje do pozadí, jen jako prostředek, nutné zlo, abych tak řekl. Po vřelém loňském přijetí Spěšného vlaku se jedná o další nezapomenutelnou českou fantastiku pro širší čtenářské vrstvy.

Předně bych chtěl říci, že říjnová XB-1 má snad nejhezčí obálku i barevné sladění a je to minimálně třetí povedená obálka v řadě. Je tedy mojí velkou nadějí a příslibem toho, že už se v bočním sloupci nikdy neobjeví brčálově zelená, nebo nedej bože růžová. To jen tak na okraj. Obálka totiž určitě není tím, kvůli čemu XB-1 čteme.

Ivan Adamovič po letech pátrání v literárních archivech a pozůstalostech poskládal dohromady dvě desítky možná zapomenutých, možná trochu out-of-date dílek slavných i zcela neznámých autorů. Smekám klobouk, obrazně řečeno, nad jeho pílí a trpělivostí, se kterou se pustil do rýžování zlatinek ukrytých mezi tunami hlušiny i mezi opakovaně vydávanými povídkami. A obdivuji i jeho krátké medailonky autorů, někdy i s popisem složité cesty, kterou editor musel projít, než mohl příspěvek do této antologie zařadit.