Obrázek uživatele Jan Žlebek

Bio

Stručné bio
Čtení zvládám většinou bez koktání, se psaním je to krapet horší a počítám jen do tří. Podle toho to taky vypadá: čtu hodně, píšu občas a počítání nechávám na počítacích strojích a matfyzácích.
Co na sebe dál práskl/a:
Narodil jsem se v roce 1987, na detaily si nevzpomínám. Od mládí jsem byl nadějný v ledasčem, ale nehodlám se stát otrokem kariéry. Nastoupil jsem na základní školní službu a ve škole jsem se naučil kdeco - čtení, psaní, počítání... Čtení zvládám většinou bez koktání, se psaním je to krapet horší a počítám jen do tří. Podle toho to taky vypadá: čtu hodně, píšu občas a počítání nechávám na počítacích strojích a matfyzácích. Co se knížek týče, jsou si v mých očích všechny rovny (ale některé jsou si rovnější). Mezi ty nejrovnější patří knihy ze subžánru new weird, s chutí si pošmáknu i na kyberpunku. Pomalu se propracovávám do fáze, kdy si budu moct o svých knihách promluvit s rodinou u nedělního oběda. Abych parafrázoval klasika: literární vkus mých rodičů se mezi mým osmnáctým a třiadvacátým rokem neuvěřitelně zlepšil.

Historie

Členem již
12 let 9 měsíců

Moje příspěvky

Existuje spousta důvodů, proč někam cestovat. Můžeme se vypravit za prací, navštívit nemocnou babičku či se jen tak pro zábavu potloukat širým světem. Ovšem v případě postav klasické putovací fantasy je jen jeden jediný správný a kanonizovaný motiv k výpravě za hranice rodného kraje. Ano, tušíte správně, Přes tvář světa patří ke knihám, kde je úspěch dobra v boji se zlem vykoupen mozoly a puchýři na chodidlech skupinky odhodlaných zachránců.

 

Gallergherův alkoholismus je problém pro něj samého, pro jeho zoufale odvážné klienty i svérázného dědečka z Maine. Jediní, kdo si z nezřízeného pijanství hlavního hrdiny nemusí dělat vrásky, jsou čtenáři. A pokud jim nějaké přibudou, tak leda kolem úst od smíchu, protože eskapádám věčně namazaného vědátora s neortodoxními pracovními postupy humor rozhodně nechybí.

Znáte to. Léto, třicet ve stínu, kamárádi někde v tahu nebo na dovolené... Do práce se v tomhle počasí nikomu nechce, zábava veškerá žádná. Letní nuda přichází stejně pravidelně jako podzimní chřipka či jarní únava. A kdo na ni není připraven, toho zchvátí bez milosti. Jenže letos vyvinuly farmaceutické laboratoře Juraje Červenáka lék, jenž by mohl tyto potíže zmírnit či odstranit. Přípravek se jmenuje Kámen a krev a jeho příbalový leták si můžete přečíst dále.

V poslední době jsem si našel nového koníčka, pracovně mu říkám sci-fi archeologie. Na výlety do historie žánru jsem vyrazil raketou sovětského člověka na výstavě Planeta Eden, Dveře do léta mi otevřel Robert Heinlein a víkend mi zpříjemnily audio povídky o robotech Isaaca Asimova. A jaké ovoce poznání jsem si utrhl v této rajské zahradě?

Možná by stačilo napsat, že je to prostě Šlechta a další exkurze do světa Pohraničí, což je popis i jasné doporučení v jednom. Ale já jsem ukecaný (a placený od počtu znaků), takže to vezmu trochu obšírněji.

V středeční podvečer zažila půda brněnské Filosofické fakulty nebývalý nával. Netradičně architektonicky řešená učebna D22 hostila totiž 12. 5. polskou literární legendu - spisovatele Andrzeje Sapkowského. Vystoupení zorganizoval Polský institut spolu s brněnskými polonisty a dvě hodiny utekly jako ...

Pokud jdete na výstavu s nějakým méně vytrvalým úderníkem z vaší rodiny, můžete využít prostor dětského koutku a netrpělivé dítě / partnera / rodiče tam odložit. Krom výstavky socialistických hraček určených k šíření komunismu ve vesmíru i dětské duši zároveň, se může rodinný příslušník zabavit kreslením. Přiznávám, že pohled na mistra Jodu vyvedeného nejistou rukou nějakého mladého umělce a nápis „A long time ago, in a galaxy far far away..." na mě v tu chvíli měl vyloženě psychoterapeutický účinek.

"Dejme tomu, že najdem Knihu všech Hodin a rozcupujem ji na kousky. A pak zase sešijeme tak, aby byl každej pojebanej záhyb v Pergamentu, kterej popisuje, obšancovanej. Dojebem ji tak, Phree, že konečně bude dávat krapet smysl, a všechny Konventy a Nezávislý a všichni vévodové světa nebudou moct ty svý říše budovat, protože by se jim hned složily."

Tys nám nikdy nerozuměl, Finnane. Účelem boje není porazit druhou stranu, ale, jak vy říkáte, oddělit zrno od plev. A jestli k tomu patří nutnost spálit svět až na prach a oheň, co naplat, nejúrodnější pole jsou na popelu.“ (Pergament, str. 69)

Tik, tak. Tik, tak. Tik... tak. Slyšíte ten zvuk? To se mechanické srdce světa zadrhává, jeho tep slábne a běh Země v nebeském soukolí se opožďuje. Naštěstí je zde Hethor, hodinářský učeň a mládenec s citem pro čas. Když se mu jedné noci zjeví kovový anděl a uloží mu za úkol zemský stroj opravit, vyráží na dlouhou a strastiplnou pouť, která prověří sílu jeho víry.

Stránky