ROZHOVOR: Ludmila Svozilová nejen o Ante portas

Výtvarnice, keramička a matka početné rodiny, která ještě nedávno pracovala jako matrikářka, si nyní užívá zaslouženého odpočinku a s chutí se věnuje nejen keramické tvorbě a hlídání vnoučat, ale hlavně psaní. Publikuje zejména v žánrovém nakladatelství Golden Dog, zaměřeném na horor, ale i v dalších nakladatelstvích. A my se s autorkou budeme bavit hlavně o jejím posledním počinu, který vyšel v Našem nakladatelství v edici FOBOS. Jejímu poslednímu temnému románu se totiž podařilo něco neuvěřitelného: dostal se do finálové trojice děl nominovaných na prestižní literární cenu Magnesia Litera v kategorii Fantastika. Spisovatelku Ludmilu Svozilovou vyzpovídala naše redaktorka Madla Pospíšilová.

MP: Ante portas je tvá v pořadí již šestá kniha a za mě je to tvůj zatím nejtemnější kousek. Věděla jsi už při psaní, že chceš překročit své hranice a zcela se ponořit do stínů?
LS: Že to bude asi nejtemnější z mých knih, jsem věděla, protože jsem si tentokrát dala za úkol tolik nemixovat žánry a napsat co nejčistší horor. Ovšem někdy vývoj postav překvapoval i mě. Konec jsem měla původně trochu krotší, ale po poradě s betami jsem přitvrdila. Kdo četl, ví.

MP: Ve svém nejnovějším románu kombinuješ mystiku s realismem, tajemství se skutečností a weird fiction s hororem. I přesto to nádherně drží pohromadě. Bylo toto balancování mezi žánry předem promyšlené, nebo přišlo samo od sebe?
LS: Těm kombinacím se při psaní asi neumím vyhnout. Pokaždé se mi tam dostane něco mystického a něco ujetého. Myslím, že právě v Ante portas jsem se snažila držet co nejvíc při zemi a nechala ho probíhat hlavně v žánru hororu.

MP: Sama již téměř půlstoletí žiješ ve starém, strašidelném domě kousek za Prahou. Inspiroval tě tvůj vlastní domov nějakým způsobem ke psaní? Stojí někde reálné stavení, které by Violině novému bydlišti z oka vypadlo?
LS: Dům, ve kterém bydlím, je sice starý, a míval dokonce své vlastní strašidlo, ale inspirace, kterou jsem z něho částečně vytěžila, byla hodně přepracovaná vlastní fantazií. Kdyby na mě působil jako na Violu ten její, asi bych v něm půl století nevydržela. Samotný románový dům je spíš takovou syntézou různých zajímavých neudržovaných nemovitostí ve vesnicích a malých městech kolem Berounky, jak si je nesu ve vzpomínkách ještě z doby, kdy jsem kolem nich chodila na dlouhé procházky se psem nebo kdysi dávno s kočárkem. Většina z nich už je dnes opravená a obydlená a jestli se uvnitř odehrávají nějaké horory, zvenku nikdo nepozná.

MP: Sama žiješ ve šťastném manželství, obklopená velkou rodinou, a přesto jsi schopna naprosto věrohodně popsat postupný psychický rozklad hlavní hrdinky, který ji čím dál tím víc strhává na stranu šílenství. Čím je ti Viola blízká a jak bys ji čtenářům představila?
LS: Mám trochu problém s tím, že se při psaní do svých hlavních hrdinů hodně položím. Lépe se mi pak popisují jejich duševní pochody, ale vlastní psychika tím dostává zabrat. Viola je mi blízká svou touhou po svobodě a snahou bojovat za svoje děti a nevzdávat se, i když je prakticky zahnaná do kouta, odkud není úniku. Ovšem ve chvíli, kdy začne používat téměř stejné praktiky jako její sousedé, něco se v ní nenávratně zlomí. Tady už pak není cesta zpátky.

MP: Nalákej čtenáře na svůj román Ante portas pouhými třemi větami.
LS: Příběh o vnitřním vyhoření. Psychologické drama o marném zápasu s vlastními démony. Okultní horor o boji se satanistickými sousedy a s tím spojenými magickými praktikami.

MP: Jak podrobné byly tvé rešerše k motivům satanismu, černé magie a rituálů, které ve románu působí velmi věrohodně? Musela jsi do těchto témat hodně pátrat a jak jsi s materiálem nakládala?
LS: Tady jsem toho skutečně musela hodně načíst, i když nakonec se do knihy dostal jen zlomek. To jsou tituly uvedené vzadu v seznamu literatury. Na spoustu dalších, které jsem za tím účelem sehnala a přečetla, se ani nedostalo. Hodně věcí jsem upravila podle vlastní fantazie, takže pokud by ten text chtěl někdo využít jako návod, asi se zklame. Jsem přesvědčená, že tady je opravdu nutná velká opatrnost. Nezahrávat si s věcmi, o kterých nic nevím, nedokážu s nimi pracovat a už vůbec je neumím ovládat. Že bych tu hranici překročila, jsem se o to pokoušet nehodlala.

MP: Změnil se nějak tvůj náhled na psaní poté, co bylo Ante portas nominováno mezi tři finalisty v žánru Fantastika na Magnesii Liteře? Přicházejí ti nabídky z velkých nakladatelství, zvedly se prodeje, píší ti čtenáři a jak to celé prožíváš — má to vliv i na tvou budoucí tvorbu?
LS: Píšu, protože mě to baví. Vlastně nemůžu jinak, nemám klid, dokud ty věci nedostanu ven. Na tom se nedá nic změnit. Neumím produkovat texty podle toho, co se zrovna prodává. Kdo ode mě něco četl, ví, že nepíšu mainstream, proto mě ta nominace opravdu hodně překvapila. Netušila jsem ani, že mě tam někdo napsal. Dozvěděla jsem se až o zařazení na long list a potom mezi finalisty. Upřímně přiznám, že jsem z toho byla trochu v šoku a pořád ještě jsem. Ale radost mám samozřejmě velikou. Také mě hodně potěšila nominace Bolestín, ve skrytu duše jsem doufala, že postoupí do finále.

A co se týká nabídek, tak rozhodně nepřichází, aspoň zatím. Nakladatelé se o mě opravdu neperou a čtenáři také ne. Neděje se nic. Jestli se zvedly prodeje, nemám tušení. To by mě hodně potěšilo nejen u Ante portas. Z nominace mám opravdu radost, ale jinak ji příliš neprožívám. Dopisuji další knihu, tentokrát s temnotou zahalenou do stylu magického realismu, a hodně si to užívám, takže jsem tak trochu utopená v jiném světě a ostatní po mně spíš kloužou.

MP: Máš už připravenou děkovnou řeč? Horor zatím v kategoriích Fantastika nevyhrál.
LS: Nemám. Teď jsi mě tedy dostala. Připravit si děkovnou řeč? Pomoc! My introverti se podobných situací snažíme vyvarovat, i když je nakonec v pohodě zvládáme, takže pokud na to dojde, něco ze sebe vymáčknu. Ale šance jsou přinejmenším vyrovnané. Obě další nominované knihy jsou opravdu dobré. Palác šupinatých koček jsem četla a osobně mě nadchl a Tři čtvrtě na šílenství mám rozečtené, zatím vypadají skvěle.

MP: Co píšeš dalšího? A na co bys chtěla své čtenáře momentálně nejvíc nalákat?
LS: Čtenáře bych se mohla pokusit navnadit na čerstvou novinku. 13. dubna mi u Golden Dog vychází krátká novela Zvrácenost. To je přesně ten případ, kdy člověk dostane z vlastní knižní postavy deprese. Žánrově se jedná o hororový mysteriózní thriller a najdete v něm temnotu úplně jiného druhu než v Ante portas, možná ještě o něco dusivější. Takže se vnitřně hojím novým rozepsaným románem, kde ten děs ředím nejen mystikou, ale i pořádnou porcí magického realismu.

MP: A obligátní otázka na závěr: ananas na pizzu — ano nebo ne?
LS: Ne! Na pizzu ne! Zvlášť na mističku a jen trochu. Nejlíp se šlehačkou.