Knihovnička pro obnovu civilizace: 6. Efekt motýlích křídel jako z Raye Bradburyho

Během cestování časem jde o mnohem víc než o to, jaké informace s sebou přineseme. Ale také o to, jak odpovědně je použijeme a na jak chápavé a osvícené lidi narazíme. A to je možná v naší teoretické cestě časem to nejdůležitější. Vaši svěřenci musí být nejen inteligentní, ale musí i umět poznat své limity. A teď vůbec nebereme v potaz nějaký efekt motýlích křídel jako z povídky Raye Bradburyho Burácení hromu – tenhle rubikon už jsme překročili. My historii chceme měnit. Problém je, že tenhle efekt motýlích křídel by mohl změnit a zničit i náš záměr způsobem, který vůbec nečekáme. Mohli bychom ho změnit nikoli vynálezy, které do minulosti přineseme, ale těmi, u kterých se nám to nepovede.

I za předpokladu, že bychom se do historie nějak dostali a překonali všechny potíže a nebezpečí – dejme tomu, že bychom se ve starověkém Řecku usadili a oni nás nezabili jako démona nebo čaroděje – pustili bychom se do realizace vynálezů z našich příruček, z dětské encyklopedie, z učebnic pro základní školu. Naučili bychom se jazyk a stali bychom se kamarády, či dokonce by nás vyzdvihli jako technického lídra a vynálezce. Pak už by nás nečekalo nic špatného, že ne? Stali bychom se rychle vládci světa a vedli svou civilizaci ke hvězdám... nebo taky ne. Narazili bychom totiž na problémy s představivostí.

Když taháte do minulosti knížky a nástroje – i když je nikdo nezneužije, jako tomu bylo například v prvním díle zmíněného filmu Časový posun, kde se současný japonský důstojník shlédl v samurajském kodexu a pak si vzal katanu tam, kde se bude střílet (protože jeho protivník chytře začlenil osobní pistoli do svého výkladu Bushidó) – pořád můžete narazit na limity. Dejme tomu, že své svěřence seznámíte se stránkou o vývoji dopravy a tam je krásně nakreslená časová linka. Valení klád, plné kolo – to už si vynalezli sami. Loukoťové kolo římského vozu jste jim ukázali a setkalo se s nadšeným přijetím, a teď čekají na to finální: Harley Davidson. Ve chvíli, kdy jste jim dokázali, že tři ze čtyř věcí jsou možné, budete jim těžko vysvětlovat, že ta čtvrtá není. Mohou vás dokonce podezřívat, že tu vědomost tajíte schválně – a to vůbec nemusí dopadnout dobře.

Stejný případ se může stát s drakem, rogalem a letadlem. Dejme tomu, že bychom jim ukázali, jak postavit jednoduchého draka nebo balón. Pohnutky mohou být jakékoli – signalizace v bitvě nebo na moři. Nebo rogalo na několikametrový let – takové, které využil hrdina českého komiksu Tvrz z období husitských válek, aby uletěl pro pomoc (tuším). Nebo se nás třeba naši žáci mohou přímo na určitý obrázek zeptat. Další krok bude samozřejmě zobrazené letadlo. Jak jim vysvětlíte, že ne všechno z obrázkové encyklopedie jde postavit? Zvlášť pokud tam budou – na jejich dobu – neuvěřitelně podrobné průřezy a schémata.

Mohli byste místo posunutí slavné civilizace ke světlejším zítřkům onu civilizaci zabetonovat v podobě jakéhosi antického cargo kultu. (Cargo kult vznikal na ostrovech v Pacifiku po kontaktu s americkou armádou – Domorodci stavěli „letadla“ z klacků, pochodovali a napodobovali gesta vojáků v naději, že z nebe spadnou zásoby.) Budoucí archeologové by se pak na Akropoli akorát podivovali nad podivnými sochami motorek a letadel. Vaše civilizace by hned poté, co by vás vyhnala nebo popravila, začala konstruovat přesné, ale naprosto nefunkční dřevěné repliky letadel a motorek podle malých obrázků s pocitem, že ty věci obživnou stejně jako onen drak nebo římský vůz. A dokonce by po určité době mohla úplně rezignovat na pokrok a vzdělání, protože to vše byla jen divná kouzla a hříčka bohů. Když už jsme u bohů – mohli bychom stát u zrodu kultu, kdy se Athéňané dovtípí, že ono falešné dřevěné letadlo určitě poletí s určitými obětinami. A jen bohové ví, kam by nás to zavedlo. Dočkali bychom se občanské války mezi athénskými příznivci červených čapek a modročapkáři? Obětování koz, dětí, nepřátel? Vyrobili bychom si takové malé peklo na zemi na konci balkánského poloostrova, vedené krvelačnými starověkými motorkáři, snažícími se nakrmit krví nepřátelských dětí svého Upíra z Feratu?

Hrátky s časem jsou zkrátka vrtkavé – i když zdánlivě vyjdou. A i když by vaše jméno bylo zapomenuto, mohli byste být ti, kvůli nimž nevzniklo nic, co vychází z antiky. Svět by zkrátka mohl být úplně jiný. Vzpomínaný ideál a demokracie se spoustou učenců by po sobě nezanechal svou legendu a prostě by zanikl. Mohli byste zničením rozvoje Athén změnit průběh řecko-perské války ve prospěch Peršanů a definitivně přehodit kormidlo dějin. A to jen proto, že nějaký iniciativní blbec nakreslil do encyklopedie za dřevěný vůz hned motorku.

Ve světě po apokalypse taková situace nehrozí. Že ne? Lidi přeci mají tuhle zkušenost za sebou. Oni vědí, že ty vynálezy existovaly, či ne? Vlastně ne. Jakmile projde jedna či dvě generace bez jejich existence, jakmile ona auta a letadla zarostou, může se z nich stát akorát modla. Bez znalosti principů, bez toho, abychom věděli, jak to funguje – a hlavně bez znalosti, jak vyrobit součásti a materiály – se dostáváme do situace řádu sv. Leibowitze. Po jaderné katastrofě zůstávají jen útržky znalostí – a mniši v klášteře uchovávají technické výkresy, kterým nerozumí, jako svaté relikvie. Mohlo by se tohle stát s naší knihovničkou pro obnovu civilizace? Mohli bychom stvořit jen barbarský kult, který by uctíval nepochopené stránky s kresbami letadel a motorek?

Asi ne. To bychom museli být pod zemí celá desetiletí, možná staletí. Stejně jako v Slyšel jsem zemi, kterou jsem zmiňoval v jednom z předchozích dílů – zničení odkazu civilizace by několik generací trvalo. I kdyby se měly, jako ve zmíněném příběhu, předávat znalosti pouze ústně, jistě by se nestalo, že po dvaceti nebo třeba i padesáti letech budou najednou nepostavitelné věci z knížek cílem uctívání. Maximálně přehnaných očekávání – ale vzhledem k tomu, že ty věci už jednou fungovaly, věřím, že by bylo dostatek pamětníků, kteří by jakž takž udržovali očekávání a hlavně realističnost představ, co jde postavit... Co si to nalhávám. Ve světě, kde lidi nechtějí platit za webdesign, protože dle představ klienta web postavíte kliknutím na tlačítko? My tuhle situaci žijeme. :D