RECENZE: Jarmila Kašparová, Elektrickej strom

Kdesi v budoucnosti, mezi hvězdami, tam v převelikém vesmíru, se lidstvu podařilo terraformovat dvě planety. Jedna od druhé se víc lišit nemůže – Mizarbanna čelí mizernému a nepředvídatelnému počasí, kdežto mezi Pravidly posedlými Irissany doutná potenciální revoluce. Přesto tyhle dva rozdílné světy něco spojuje. Nebo spíš někdo – přistěhovalec ze Země s nečekaně nalezenou zálibou v rockové hudbě a o sto let později jeho… klon.

Rain: Hvězdami doslova přes zimu

Vítá vás Mizarbanna. Ne úplně zkrocená planeta plná barev, divokého počasí – zlha a divnozima mluví jistě za vše – a naprosto obyčejného bytí. Mladí tu chodí do školy, dospělí do práce. Mluví se zde yngilištinou. Používají se tabulky s připojením na ísi. Hudba se poslouchá na musetube. K tomu si objednejte třeba hrnek flafe… Možná byste od nového světa čekali ledacos, ale tuhle zdánlivou (leč pojatou „po svém“) prachobyčejnost určitě ne. Dokonce i Adzukha, čestvého přistěhovalce ze Země, po padesáti letech strávených v kryospánku napadlo, zda ho na Zemi náhodou nezapomněli...

Inu, nezapomněli.

U nás by totiž přes divnozimu trávenou v opuštěné budově opery těžko vznikla proslulá rocková kapela, která by nejen dokázala přivolat déšť, ale doslova otřást světem v základech… Ačkoliv ono spojení „opera, rock a charismatický, předkusem a neuvěřitelným rozsahem obdařený zpěvák“ nám pozemšťanům přece jen není neznámé, že? Show must go on...

Adzukh seděl na posteli. Když se shora ozval známý tlukot, vzhlédl. Znal operu, ne rock. Operní zpěv byl jako těsný korzet. Když se k němu snášely temné rytmy jeho sousedů, cítil, jak šněrovačka povoluje. (str. 55)

Elektrickej strom: Revoluce hudbou aneb S klonem se to lépe zpívá

O století později vás na o něco vzdálenějším místě přivítá Ifigen Shae Neptun. Na rozdíl od Adzukha, jenž se nakonec proslavil pod uměleckým jménem Willou, se narodil na Irisse, jejíž obyvatelstvo uzurpují všemožná Pravidla – hrát veřejně hlasitý rock je takřka nemožné. Vlastně… dokud se mladík nedozvěděl, že je klonem slavného mizarbannského rockera a kdesi v lese nepotkal dryádu Rosse, jemuž dělá radost hrát na kytaru a jehož druh je "zdrogován" technologickou pohodlností, nejspíš by ho to nikdy ani nenapadlo.

Ifigena však kromě zakládání rockbandu čeká hledání vlastní identity, protože hranice mezi tím být něčí kopií a sebou samým je překvapivě tenká… Podobně jako v případě jeho matky – v jakém bodě se rozchází mateřsko-fanynkovská láska a touha po vzpouře? A co teprve ta šílená Pravidla… kde přesně končí vládní pruda a kde už začíná diktatura?

„Napadlo mě, že jsi třeba klon. Nějakého zpěváka. Někoho, kdo už není. Koho by stálo za to vrátit.“
„Koho?“
Docent Broulle pokrčil rameny. „Studuješ starou hudbu. Už jsi slyšel o dvanáctém století na planetě Mizarbanna?“ (str. 19)

(Just) Feel-good!

Rocková space opera – přesně to lze najít na pestrobarevné obálce Elektrickýho stromu, debutového románu české autorky Jarmily Kašparové. Vyprávění o vzniku dvou rockových skupin z jiných koutů lidstvem obsazené špetky vesmíru je však víc než to – paleta barev i žánrů v kombinaci s humorem, hudebním a studentským prostředím a občasnými dramaty poskytuje na české literární scéně nevšední a dokonale oddechový zážitek. Tudíž, milý čtenáři, toužíš-li si odpočinout od všednosti unylé reality či aspoň nakrátko zapomenout na svá trápení, s touhle kráskou rozhodně nešlápneš vedle. A jsi-li zároveň hudbomilem, tvá radost ze čtení bude dvojnásobná.

Dosud jsme se totiž my, milovníci fantastiky a hudby, tomuto propojení mohli těšit jen pramálo, za zmínku stojí například Těžké melodično od Terryho Pratchetta nebo rock´n´rollem dýchající, volně navazující dilogie Karla Doležala. Jestli si ale myslíte, že spojení "rocková space opera" je vhodnější spíše pro tvůrce mužského pohlaví, věřte mi, že Jarmila Kašparová vás hned vyvede z omylu. Navíc nekopíruje ani jednoho z nich – je naprosto jedinečná, atmosférická a osobitě vtipná. V kulisách kolonizovaných planet s odlišnými životními podmínkami se jí podařilo stvořit dva rozličné příběhy, vzájemně je proplést, a přece jim vetkat vlastní vývoj. Ať jeden, nebo druhý, Adzukh/Willou nebo Ifigen, Rain či Elektrickej strom, ti všichni prožívají jinačí dobrodružství a čelí zcela rozdílným překážkám.

Seděl v knihovně, kolem něj tiše popojížděli roboti a zakládali knížky. A jeho duše se mezitím otočila vzhůru nohama, přeskládala se do nového tvaru a už nikdy nebude stejná. (str. 69)

I přes časté střídání pohledů, které nejsou odlišeny jmény hrdinů, nýbrž tematickými ilustracemi, si dění plyne poklidným, příjemným tempem. Gradace je posloupná a spíše pomalá, žádná stránka však nenudí. Mladé rockery na cestě za slávou přece jen pár dramat a zvratů potká – od potýkání se s nesnázi hudebních začátků přes rivalitu Rainu a Většího třesku až po převrat na Irisse.

Vedle samotného děje nadchne též úctyhodná slovní zásoba, propracovaný worldbuilding, práce s textem a především s jazykem, jenž je prošpikovaný všelikými hříčkami, barvitými popisy a trefnými, mnohdy úsměvnými metaforami. Pro lepší seznámení se světy a tamní kulturou se autorka nebála sáhnout pro poznámky pod čarou, které naštěstí nepůsobí nikterak rušivě – ba právě naopak, spolu s džemézními písňovými texty a úryvky na chlopních působí jako sympatický doplněk dotvářející celkovou hravost díla. Černobílé obrázky z tvorby samotné spisovatelky a Jardy Kocoura Řezáče jsou pak onou pomyslnou třešničkou na dortu.

Lidstvo o pár set (světelných) let později? Pořád stejný.

Ifigena byste od Willoua na první pohled nejspíš nerozpoznali, dokonce i jejich povahy jsou podobné. Oba disponují více než kladným vztahem k hudbě, cení si přátelství a klopýtavě si kráčí za svým snem. Liší se v podstatě jen jejich okolí a vnitřní pochody. Zatímco Willou si je víceméně jistý tím, kým je, ačkoliv i on v některých chvílích zakolísá, Ifigen se od zjištění, že je v podstatě experimentem, potýká s vnitřní nejistotou. Co všechno ze svého vzoru má – skutečně jen vzhled a lásku ke zpěvu? Dokáže být vůbec někdy sám sebou?

Hrdinové možná nejsou složití charakterem, zato jsou ale uvěřitelní a plastičtí. Nehledě na to je obklopuje fakt podivná společnost, zejména Ifigen by mohl vyprávět – zná se s profesorem disponujícím aury vidícími brýlemi a v kapele mu na kytaru hraje dryáda. Pestré nátury nenudí – naopak baví. A to i přes fakt, že s těmi vyloženě zlými se tu téměř nesetkáte.

„Chci dělat hudbu pro hudbu, protože písně, které patří samy sobě, jsou nesmrtelné. Písně, které patří své době, v ní taky zůstanou.“ (str. 339)

Nemusíte být milovníci sci-fi literatury či provokativní muziky, abyste měli z Elektrickýho stromu ten správný požitek. Může vám být čerstvých -náct, ale i brzkých sto, a přece můžete kouzlu knihy propadnout stejně jako třicátník.

Protože i když se píše o setsakramentsky vzdálených oběžnicích kdesi v budoucnosti, život na nich se nemálo podobá tomu našemu. Takovým dezinformacím, i navzdory přesvědčivým důkazům, se nevyhnete ani ve vesmíru. U nás někteří věří na placatost Země, na Mizarbanně zas žijí tací, již jsou přesvědčeni, že Zemi vlastně nikdy neopustili. Škatulkování je běžné mezi mladými i starými, mezi pozemšťany i Irissany. Jenže co když se nikam nehodíte? Co když jste „divní“ jen trošku? Třeba že jste muž, cítíte se jako muž, ale milujete šaty? Že technologie jsou jako droga, o tom ví své dryády. Kdysi aktivní lesní lid, nyní je potkáte venku jen vzácně, protože virtuální realita je přece mnohem pohodlnější… no ne? Lidská podstata se změnou prostředí nezmění – trpká témata dokážou zarezonovat společností i o pár galaxií dál. 

Pokud vás oslovila rock´n´rollem naditá tvorba Karla Doležala, milujete vesmírné vtípky zlehka se podobající těm ze Stopařova průvodce po galaxii či jste propadli pohodové fantaskní atmosféře, Elektrickej strom by vám rozhodně neměl uniknout. Neskutečně skvělé, povedené, vtipné, feel-good počtení prošpikované lehkým filosofičnem a odkazy na nejslavnější operně-rockovou kapelu všech dob. Je až neuvěřitelné, že tenhle skvost je prvotinou! Já si rozhodně odnesla nevšední čtenářský zážitek. Ještě teď ze mě odkapává nadšení, protože dlouho jsem nečetla nic, co by mi žánrově a příběhově tolik sedlo – dáte-li dílu šanci, věřím, že v tom nezůstanu sama.

Elektrickej strom
Jarmila Kašparová

Nakladatelství: Straky na vrbě
Vnitřní ilustrace: Jarmila Kašparová, Jarda Kocour Řezáč
Edice: Česká fantastika (160.)
Počet stran: 464
Doporučená cena: 390 Kč