NEDĚLNÍK: Když při čtení potkáte nekromanta s Aspergerovým syndromem

Tohle bude trochu osobní, ale nebojte se. Máme dceru, která má ADHD a je tak trochu asperger (račte si vygooglit, o co jde). Někdy je s ní těžké pořízení. Jako rodič z toho mám často hlavu, jak se říká, v pejru. Nevím, jak se k ní chovat, a občas mé výchovné prostředky dost selhávají.

Nedávno jsem četl knihu Pláč Němého boha od Terezy Matouškové. Fantasy příběh ze světa Podmoří je plný magie a intrik, kterým musí hrdinové čelit. Jedním z nich je i nekromant Toreus. V průběhu čtení jsem si uvědomil, že je v určitých situacích svým chováním a postojem k jistým lidem hodně podobný naší dceři. Najednou mi došlo, že Toreus je „aspík“ – a od té chvíle jsem ho začal sledovat pozorněji. Nejen jeho chování, ale i to, jak se k němu kdo chová. Celé tohle moje šmírování nebohého nekromanta vyvrcholilo v okamžiku, kdy jsem napsal Tereze a ona mi potvrdila, že Toreus je záměrně napsaný jako asperger s ADHD a že je fajn, že jsem si toho všiml. Díky tomu jsem si na něj začal dávat ještě větší pozor. Díky tomu jsem při četbě o něco více pochopil, jací aspíci jsou a jak se k nim člověk má a nemá chovat – pro mě to bylo docela velkým překvapením. Po nějakém čase jsem se o tomhle svém čtenářském zážitku zmínil Monice Slívě a i ona mi řekla, že se jí poměrně často stává, že se při čtení přistihne, jak si chování literárních postav promítá na reálné lidi. Takže zjevně v tom nejsem sám.

No, a to je vlastně všechno. Co z toho plyne? Asi nic, spíš jen takový zajímavý poznatek. A třeba s Monikou nejsme zas takovou čtenářskou anomálií, jak by se na první pohled mohlo stát.

Vám každopádně, milí čtenáři, přeji spoustu krásných a podnětných literárních setkání, ať už s postavami s ADHD, nebo bez. Možná si z nich také odnesete zajímavé poznatky o sobě a svých blízkých. Vždyť i o to při čtení jde…