SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA

Lucie Lukačovičová nás zavede do říše Fantazie se svou filmovou srdcovkou - Nekonečným příběhem.

*

Kdo by se nechtěl proletět na rychlodrakovi Falkovi nebo projet na koni Artaxovi? Kdo by nechtěl dát nové jméno Maličké Císařovně a zachránit říši Fantazie? Odpověď zní, že nejspíš jenom ten, kdo neviděl film Nekonečný příběh. Žádná žhavá novinka to není, byl natočen 1984, režíroval jej Wolfgang Petersen.
Hlavní hrdina Bastien (Barret Oliver) trpí šikanou a chodí za školu. Když se jednou schová v antikvariátu, dostane se mu do ruky kniha Nekonečný příběh, která popisuje částečně dění v podivném fantaskním světě – a částečně jeho vlastní osud. Je čím dál víc vtahován do zápletky a prožívá dobrodružství spolu s mladým lovcem Atrejem (Noah Hathaway) a jeho koněm Artaxem, kteří hledají záhadného chlapce z jiného světa, jenž má uzdravit Maličkou Císařovnu a zachránit bortící se Fantazii před zhoubnou Nicotou.
Literární předloha filmu, kniha Die unendliche Geschichte (1979), kterou napsal německý autor Michael Ende, je rozhodně hodna přečtení. Film zpracovává jen její první polovinu, tedy jak se Bastien dostane do fantastické říše. (Ano, byly pak natočeny dva další filmy, ale ty jsou tak strašné, že je hodlám celou silou své mysli ignorovat a nepřiznat jim právo na existenci.) Kniha vypráví i o té druhé polovině pouti, a to je ono dosti podstatné „jak se dostat zpátky“ (s místy celkem hororovými prvky, protože Maličké Císařovně sice záleží na její zemi, ale už je jí docela jedno, jestli její hrdinný zachránce ve víru Fantazie přijde definitivně o rozum). A když čtete příběh o knize, který je v knize, který je vlastně v knize, kterou držíte v ruce, je to velmi působivé (vždycky chtějte vydání, kde je písmo dvou různých barev).
Ale mluvme o filmu. Mluvme o filmu, protože je skvělý! Nemá žádné zázračné triky, ale létající rychlodrak neboli šťastný drak Falko, vypadající jako něco mezi čínským drakem a psem, je nepřekonatelný. Stejně tak je zlý vlk Gmork sloužící Nicotě ohavný a děsivý. Věrný kůň Artax klesající do temných Bažin Smutku je scéna hodná obrečení i pro dospělého. Nekonečný příběh je ideální k zachumlání se pod deku s čajem nebo horkou čokoládou a pohroužení se do Bastienova příběhu tak, jako se Bastien pohrouží do příběhu Atrejova.
Dozvěděla jsem se až teprve nedávno, že magická věštírna Sandonoriko vznikla v českém dabingu tak, že někdo přepsal po sluchu „Southern Oracle“. A Bastien vykřikne do zuřící bouře „Maminko!“, což má být původně „Moon Child!“, nové jméno pro Císařovnu, které ji má zachránit. Ano, ano, bylo mi to trošičku divné, přiznávám, jenže knihu jsem četla poprvé ve španělštině, kde bylo „Oráculo del Sur“, tedy Jižní věštírna, a nové jméno Císařovny znělo „Hija de la luna“, Měsíčnice, Dcera Měsíce – ale přičítala jsem to té španělštině.
Nicméně stejně je Sandonoriko stále moje oblíbené slovo, stejně jako je Nekonečný příběh můj oblíbený film. Obsahuje v sobě tajemství Fantazie, ukazuje tváře jejích fantaskních obyvatel a zjevuje se ve spalujících pohledech záhadných sfing v poušti – a zároveň je neuvěřitelně uvěřitelný.