ANKETA: Kniha roku Sardenu 2021 – komentáře

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

sedmý rok ankety Kniha roku Sardenu je za námi. Opět jsme oslovili osobnosti, o kterých se domníváme, že mají k tématu co říci, a redakce časopisů a webů zabývajících se fantastikou. Mohl se přidat kdokoliv z řad čtenářů, jak jsme avizovali v článku na webu. Všichni dostali relativně jednoduchou otázku: „Můžete jmenovat jednu až tři knihy z oblasti fantastiky, které ze své četby považujete tento rok za nejhodnotnější?“

Sešlo se 33 odpovědí. Není to, pravda, moho. Někteří se omluvili, o některých nic nevíme, nicméně pořád se domníváme, že má význam odpovědi sdílet a že o uplynulém roku ve fantastice přiměřeně vypovídají. Odpovědi zveřejňujeme se vším všudy – nemáme nic proti tomu, když takto autor propaguje vlastní tvorbu; u nakladatelů zase chápeme, že jen s obtížemi zvládají číst něco jiného než to, na čem pracují. Z anketních odpovědí jsme následně sestavili žebříček nejčastěji jmenovaných knih. Do výsledků žebříčku byly započítány pouze a právě knihy, které vyšly v roce 2021 poprvé v češtině a na nichž se respondent nepodílel autorsky, redaktorsky ani jiným způsobem.

Respondenti jsou řazeni abecedně, knihu uvádíme v českém vydání, pokud v češtině vyšla. Jména zahraničních autorek (respektive příponu -ová) přidáváme podle toho, jakou variantu použilo nakladatelství na obálce (proto Tamsyn Muirová, ale Annalee Newitz). Všechny komentáře byly upraveny tak, aby bylo uvedeno nakladatelství, kde kniha vyšla, a u překladových děl uvádíme i jméno překladatele, překladatelky či překladatelů. Pokud kniha nevyšla v prvním vydání v češtině v roce 2021, uvádíme i rok, kdy vyšla poprvé. Do žebříčku počítáme to, co respondenti explicitně uvedli – pokud nebylo řečeno jinak, započítáváme tři první knihy. V případě upravených nových vydání či nových překladů zvažujeme individuálně (počítáme tedy například nový překlad Pikniku u cesty bratrů Strugackých). Pro lepší orientaci uvádíme díla, která započítáváme do žebříčku, tučným písmem.

Protože se počet ustálil někde mezi 30 a 40 respondenty, došli jsme k názoru, že bychom byli vděční za jakoukoliv formu propagace. Pokud čtete fantastiku a máte trochu přehled, nebojte se, napište nám, budeme za příspěvky do ankety rádi. A teď už komentáře jednotlivých respondentů:

ERIKA ENA ADAMCOVÁ (recenzentka)

Rozhodnúť, ktorá kniha by sa mala stať Knihou roka, je ťažké. Minulý rok som prečítala toľko skvelých kníh, že to ani nejde, dať hlas jednej, či trom… Takže tie najlepšie rozložím do niekoľkých kategórii. Z každej kategórie zarátajte tú prvú knihu.

Detské a mládežnícke knihy:
František Petran: Černí husaři (Epocha)
Petra Stehlíková: série Naslouchač – Naslouchač, Faja, Nasterea (Host, 2016, 2017, 2021)
Jan Hlubek: Rosie (Nová Forma)

Fantastika z Čiech
Pavel Fritz: Studené světlo hvězd (Epocha)
Martin Štefko: Nikdy se nepřestala usmívat (Golden Dog, 2015)
Oskar Fuchs: Pekelný pastýř (Epocha)

Svetová fantastika
Jóko Ogawa: Ostrov ztracených vzpomínek (Leda, překlad Petr Holý)
Susanna Clarková: Piranesi (Argo, překlad Viktor Janiš)
Alistair Rennie: Chmurný Válečník (Planeta9, překlad Roman Tilcer)

Vedela by som nominovať ešte mnoho kníh, no žiaľ, nejde to. Dúfam, že aj týchto pár vám poslúži ako tipy na knihy, ktoré stoja za to, aby ste si ich prečítali.

MARTIN BEČVÁŘ (redaktor Fantasy Planet a časopisu Pevnost)

Já se nebudu bránit dát hned tři knihy:

1. Alistair Rennie: Chmurný Válečník (Planeta9, překlad Roman Tilcer) – zábavná kombinace intelektuálního čtiva a syrové krvavé brutlaity, které dal říz super překlad Romana Tilcera.

2. Kristýna Sněgoňová: Země v troskách (Epocha) – prostě knížka, kterou jsem si neskutečným způsobem užil, dobře napsaná a se zajímavou psychologií postav

3. Petr Boček: Hřbitov trpaslíků (Golden Dog) – detektivní horor s porcí svérázného humoru nemůže chybět, už jen kvůli tomu originálnímu nápadu.

A pokud berete i divoké karty, pak Leena Krohn: Vysněná smrt (Dokořán, překlad Ema C. Stašová) ironická severská fantastika dotýkající se zásadních životních témat a působící na čtenáře silnou vlnou emocí a melancholického rozjímání.

WOJTA BĚHOUNEK (trudomyslný čtenář a úplatný recenzent – Pevnost, XB-1)

Robert R. McCammon: Prokletí rodu Usherů (Fobos, překlad Milan Žáček)
Třebaže patří Robert R. McCammon mezi moderní tvůrce, kompozice Prokletí rodu Usherů je překvapivě komorní. Spisovatelovou nejsilnější zbraní je přitom prvotřídní sloh, což ještě umocňuje překlad Milana Žáčka. Odstavce příběhu snadno strhnou promyšlenou gradací, kdy se zdánlivě nesouvisející události postupně spojují v konkrétní celek. Tohle je chytrý horor s morálním přesahem, jehož cílem není šokovat, ale bezděčně vyvolat ve čtenáři pocit, že byl právě svědkem čehosi nevšedního. A to se povedlo.

Jodi Taylor: Kroniky Svaté Marie 01 – Jedna zatracená pohroma za druhou (Laser, překlad Roman Lipčík)
Komedie plná omylů, zvratů a špatných rozhodnutí. Jodi Taylorová dělá čest tradici britského suchého humoru, kdy se zcela vážnou tváří staví své postavy před čím dál šílenější momenty. Jak už jste správně vytušili, Jedna zatracená pohroma za druhou se nese v silně komediálním duchu, přesto dokáže uhranout i umně vystavěnými akčními scénami nebo špetkou lechtivé erotiky. V mnohém přitom autorčin styl vyprávění připomíná tvorbu slavné Connie Willisové, a to jak živou stylistikou, tak ústředním motivem.

Marc-Uwe Kling: QualityLand (XYZ, překlad Ema C. Stašová)
Humorista Marc-Uwe Kling skládá zřejmou poctu Stopařově průvodci Galaxií. Jde o ten druh situační komiky, u níž se s chutí zasmějete a zároveň vám z ní bude maličko běhat mráz po zádech. V mnoha ohledech se totiž předkládaná vize budoucnosti od naší současnosti zas až tak moc neliší. Obzvláště když dojde na politiku či sociální sítě. Autor samozřejmě žene zápletku za hranici absurdity, ale zůstává u toho sympaticky lidský, nepodbízející se vkusu čtenáře primitivními slovními hříčkami nebo vulgarismy.

ROMAN BÍLEK (publicista / autor)

Delphine de Vigan: Děti nade vše (Odeon, překlad Alexandra Pflimpflová)
Uhrančivý psychologicko-sociální thriller, který si bere na paškál „nemoci“ současné společnosti. Autorka dobře vykreslila dvě hlavní hrdinky a podobně jako třeba v seriálu Black Mirror dotahuje do extrému věci, které v současnosti ovlivňují chod moderní společnosti. Dalším fantastickým prvkem románu je pak samotný závěr, který Delphine de Vigan umístila do velmi blízké budoucnosti.

Walter Tevis: Muž, který spadl na Zemi (Argo, překlad Robert Tschorn)
Čas od času se objeví zásadní dílo, které je v originále již notně vousaté. Samozřejmě – hlavně že vyšlo! Původní vydání Muže, který spadl na Zemi je datováno do roku 1963 a filmová adaptace s Davidem Bowiem v hlavní roli vznikla 1976. Nic z toho ale ani v dnešních dnech této knize neubralo na autenticitě, autorské brilantnosti a určité sociální naléhavosti. Mimochodem Walter Tevis má na svém kontě další klasickou sci-fi pecku Zpěv drozda nebo strhující drama Dámský gambit, kteří loni mnozí objevili díky netflixovské seriálové adaptaci.

Andrew Michael Hurley: Hladový lán (Argo, překlad Ladislav Nagy)

Pokud máte rádi gotické romány, dávné strašidelné příběhy nebo prostě něco, pro co se v současnosti vžilo označení folk horor, tak tahle knížka je přesně pro vás. Pod starým dubem v prokleté půdě totiž narazíte na pozůstatky něčeho dávného a zlého, co zcela ovlivní poklidný život jedné rodiny na zapadlém anglickém venkově. Je až fascinují, jak dokázal Andrew Michael Hurley vtisknout poněkud obstarožnímu literárnímu směru současný punc a přitom neporušit žádnou z jeho zákonitostí.

JAROSLAV „PanPrase“ BUBENÍK (fan)

František Kotleta: Underground 02 – Revoluce (Epocha)
Naprosto epický postpunkově retroladěný příběh, lepší jsem loni snad ani nečetl, Kyša prostě božsky hláškuje a dynamika příběhu je naprosto zdrcující a doprovodný soundtrack v podobě Dešťové víly, eh, myslel jsem tedy písničkové úryvky v knize, tomu dodal naprosto skvělé grády.

Dalibor Vácha: Šedá 02 – Rudá (Epocha)
Tak nějak neotřelé a zajímavé pokračování Šedé, hodně mě to bavilo a doufám, že vznikne nějaké pokračování, opět se příběh odehrává v naší malé zemičce a to já prostě zbožňuju.

Kristýna Sněgoňová: Země v troskách (Epocha)
Budu se opakovat, ale pokračování Města v oblacích je také naprosto báječné, má spád, leccos vysvětlí a hodně baví. Myslím, že knihy od Kristýny budou jedna od druhé lepší.

A jako zvláštní nominace je Hraničář od Vladimíra Šlechty – naprosto skvělý návrat do Krvavého pohraničí, které pobaví a hlavně odreaguje od postapokalypsy nebo apokalypsy, která momentálně řádí po celém světě.

Mohl bych samozřejmě pokračovat dále, ale tohle jsou prostě nejvíc moc knihy, které jsem letos četl, původně jsem chtěl nominovat Legii – taky naprosto skvělý úlet a Kapitán Bouchač s Lordem Mrdákem nemají chybu –, ale to si asi nechám na další rok.

PETRA DIESTLEROVÁ (překladatelka)

1. Octavia E. Butlerová: Podobenství o rozsévači (Argo, překlad Petr Kotrle)
Pro návykové a znepokojivé příběhy Octavie Butlerové mám slabost už od chvíle, kdy jsem si před lety v londýnském antikvariátu koupila úplnou náhodou výtisk knihy Dawn (česky Úsvit, Polaris 1997). Je skvělé, že její stěžejní román Podobenství o rozsévači vychází česky. Ačkoli jde o knihu z roku 1993 a od té doby se s dystopiemi roztrhl pytel, je to román pořád návykový a znepokojivý možná ještě víc než tenkrát.

2. Joe Abercrombie: Věk šílenství 02 – Potíže s mírem (Polaris, překlad Olga Macháčová)
Druhý díl trilogie Věk šílenství je snad ještě lepší než ten první. Abercrombie v nejlepší formě. Drsná politická fantasy plná černého humoru, podrazů a postav, které rozhodně nejsou černobílé.

3. Arkady Martineová: Teixcalaan 01 – Vzpomínka zvaná říše (Host, překlad Vratislav Kadlec)
Skvěle propracovaná a promyšlená space opera, která mimo jiné předkládá otázku, jak dominantní velká civilizace ovlivňuje ty menší a jaké složité politické manévrování je třeba, aby se dalo ve stínu říše přežít. Ale všechny ty diplomatické intriky a kulturní střety jsou především výborná zábava.

Mimo soutěž:

Laurent Binet: Civilizace (Argo, přeložila Michala Marková)
Alternativní historie, která trochu zlomyslně pojednává o tom, co by se stalo, kdyby Kolumbus uvízl na Kubě a Evropané by nezačali dobývat Ameriku, nýbrž Inkové Evropu. Stylově vybroušená hra se žánry a pohled na evropské dějiny z velmi odlišné perspektivy. Ve vedlejších rolích Martin Luther či Miguel Cervantes.

MARIE PEETULISKA DAŇKOVÁ (recenzentka projektu Čteme české autory a www.cbdb.cz)

Jiří Vítovec: Zrození vrány (Talent Pro ART, 2020)
I když kniha místy korektorsky skřípala, autorovi se velmi zdařile podařilo vykreslit atmosféru podivna. Na debut skvělá práce, škoda, že se na titul trochu pozapomnělo.

David Šenk: Prázdný svět (Epocha, 2020)
Epidemie finské horečky a svět rozdělen do dvou bloků – Domoviny a Pravlasti. Spojuje je diktatura, v každé oblasti trochu jiného ražení. Samostatně působící příběhy vytváří velmi konzistentní a originální román.

Vilém Koubek: Posmrtná predace (Host)
Básník české fantastiky vytvořil detektivní noirovku s brutální atmosférou a skvělými výrazy. Pokud nejste útlocitní, budete se ve světě plném narážek, ironie a černého humoru bavit. Jak to dopadá, když se detektiv musí vydat do ráje důchodců – Odpočinku?

MONIKA SLÍVA DVOŘÁKOVÁ (šéfredaktorka Sardenu)

Pavel Bareš: Projekt Kronos 03 – Kronův odkaz (Host)
Pavel Bareš třetím dílem uzavírá svůj velkolepý Projekt Kronos a tahle trilogie může sloužit jako další důkaz, že i v Čechách jsou autoři, kteří umějí napsat opravdu dobrou fantastiku a byl by hřích to jen tak minout. Je to urban postapo, které rozvíjí motivy, lesk a bídu mnohavrstevnatých obřích měst budoucnosti velmi čtivým způsobem a nedá vám nic zadarmo, protože využívá nelineární vyprávění a žádný z hrdinů tohoto eposu není černobílý.

Roman Bureš: Planeta idiotů (Epocha)
Kniha by vlastně mohla mít úplně stejnou žánrovou nálepku jako Kronův odkaz. Dá se říct, že je to také urban postapo. Dívá se na katastrofu lidské civilizace trochu globálněji, ačkoliv se odehrává „jen“ v Čechách, ale protože se děje ve zcela reálných a současných kulisách, je to velmi mrazivé a znepokojivé čtení. Vydat se vstříc tajemnému kultu Matky a totální zkáze zcela dobrovolně a s idiotským úspěvem na tváři, to můžou jen lidé. Dlouho jsem se té vize po dočtení nemohla zbavit.

Zuzana Hartmanová: Krysy apokalypsy 02 – Oko bouře (Host)
Do třetice všeho českého a tím je druhý díl plánované fantasy trilogie Krysy apokalypsy. V podstatě komorní příběh, zato se spletitým dějem, kdy většina důležitých postav jedná podle vzniklé situace, má neuvěřitelný spád a čtenář netuší, která z událostí ovlivní dění na druhé straně kontinentu. Základním motivem celého příběhu je odvěká touha po nadvládě, kdy jednotlivec svoje zájmy upřednostní dokonce i před vlastním druhem a neštítí se ničeho včetně genocidy. A všichni víme, kam (nakonec) dojdou megalomanštím diktátoři…

EYLONWAI (redaktorka – Sarden)

Uvědomuju si to až takhle zpětně, ale minulý rok byl na parádní, originální, čtivou a dechberoucí fantastiku skutečně bohatý. Nebo se mi to jenom zdá? V osobním žebříčku výrazně zazářili Abercrombie, Muir, Clarke, Chambersová, Noviková, Roanhorse, Newitz, Butler… achjo, a teď vybrat tři.

1) Joe Abercrombie: Věk šílenství 02 – Potíže s mírem (Polaris, překlad Olga Macháčová)
K dnešnímu datu (3. 2. 2022) má tahle kniha na Databázi knih celkové hodnocení 99 %. To jsem tam u žádné jiné zatím nikdy neviděla. Má ty dvě devítky zaslouženě? No… vlastně ne. Měla by tam být stovka. (Ačkoli „Devítka“ je rozhodně symboličtější.) Možná je Abercrombie pořád stejný, možná jsou všechny jeho postavy jen jiný odstín šedé, možná že zrada je to, co tam už čekáte nejvíc… ale sakra, vychází mu to pořád dokonale. Vždycky když definitivně zavřu další jeho kus vymáchaný v blátě a krvi a špíně a hromadě bodnutí do zad, je to, jako kdyby mi najednou chyběl kus života. Tak piš, Joe, piš, jako kdyby ti klávesnice hořela!

2) Tamsyn Muirová: Zapečetěná hrobka 02 – Harrow Devátá (Host, překlad Alžběta Lexová)
A pokračujeme v krasojízdě s druhými díly. Je to až neuvěřitelné, ale Tamsyn Muir se pokračování zběsile originální Gideon Deváté povedlo ještě víc než jednička. Odkud to ta holka tahá? Tohle jsem si opravdu neskutečně užila. Tak trochu masochisticky, protože je to zatraceně komplikované – ale vskutku nebetyčně zábavné!

3) Michael Swanwick: Dcera železného draka (Argo, překlad Robert Tschorn)
Rekapitulovat tady ty nadmíru smíšené ohlasy na tenhle kousek by asi bylo zbytečné. Zřejmě chápu, proč to některé nebavilo, zhnusilo nebo pohoršilo. Ale popravdě to přičítám spíš prudérnosti a nedostatku imaginace. Pro mě to byl skvělý (ač vlastně prostý) příběh napsaný s úžasným darem představivosti, lehkosti a zručnosti. Autorů, kteří takhle dokáží okouzlit jazykem, je málo. Ceňme si jich.

ZUZANA HARTMANOVÁ (spisovatelka, redaktorka Dětí noci)

Arkady Martineová: Teixcalaan 01 – Vzpomínka zvaná říše (Host, překlad Vratislav Kadlec)
Tohle je přesně jedna z těch knih, která je zdánlivě o ničem a přitom je vlastně… úplně o všem. Je to pomalé, hutné, přiměřeně náročné na pozornost a je to také malebně krásné. Je potřeba tu hodně číst mezi řádky – a to přeneseně i v pravém slova smyslu. Jazykově dokonale vybroušená kniha plná složitých intrik a myšlenek, nad nimiž se člověk pozastaví.

V. E. Schwab: Neviditelný život Addie LaRue (Slovart, překlad Romana Bičíková)
Melancholický příběh, který dokáže i díky krásnému, poetickému jazyku strhnout čtenáře do víru emocí a nechat je na konci knihy s příjemným srdcebolem.

Vilma Kadlečková: Mycelium 06 – Vrstva ticha (Argo)
Dlouhé čekání se vyplatilo. Příběh neztratil nic ze svého kouzla, a když se čtenář po pár stranách zase zorientuje, obnoví se předchozí myceliální spojení a hyfy obživnou a vyšlou krevním řečištěm další dávku omamných látek. Jakmile člověk vplul do tohoto známého, mírně toxického prostředí, bylo to – odpusťte mi ten patos – jako návrat domů.

RENATA HEITELOVÁ (šéfredaktorka webu Děti noci)

1. Andy Weir: Spasitel (Laser, překlad Michal Prokop)
2. Kristýna Sněgoňová: Země v troskách (Epocha)
3. Zuzana Hartmanová: Krysy apokalypsy 02 – Oko bouře (Host)

BORIS HOKR (nakladatelský redaktor a zástupce šéfredaktora Pevnosti)

1. Alistair Rennie: Chmurný Válečník (Planeta9, překlad Roman Tilcer)
2. Becky Chambersová: S pokorou a nadějí (Host, překlad Lucie Bregantová)
3. Michael Swanwick: Dcera železného draka (Argo, překlad Robert Tschorn)

NIKOL HORÁKOVÁ (recenzentka projektu Čteme české autory)

1. Andy Weir: Spasitel (Laser, překlad Michal Prokop)
Autor mimořádně zajímavě uchopuje téma prvního kontaktu lidstva s mimozemskou rasou: Co když se totiž nesetkáme s inteligentní formou života, kdežto s cizími mikroorganismy, jež se navíc ukážou být pro Zemi více devastující než celá emzácká flotila?

2. Susanna Clarková: Piranesi (Argo, překlad Viktor Janiš)
Cosi mezi fantasy, magickým realismem a thrillerem. Příběh má sice pomalejší rozjezd, ale oslní krásným jazykem a atmosférickými popisy. Přináší perspektivu muže, který sebe i svět vnímá naprosto unikátním způsobem, ačkoliv ten nemusí být zcela v souladu s realitou. Jsou rozlehlé podzemní síně opravdu jeho domovem, a nikoliv vězením?

3. Jan Urban: Věčné mlhy 01 – Zloděj osudů (CooBoo)
Navzdory faktu, že titul vyšel u nakladatelství zaměřujícího se primárně na čtivo pro náctileté dívky (a nese tomu odpovídající obálku), ve skutečnosti jde o dospělou fantasy (evokující ságy typu Píseň ledu a ohně, Pán prstenů, Zaklínač, Zeměplocha a spol.) s vrtochy znuděných bohů, šlechtou bojující o vládu nad říší či temnými mocnostmi usilujícími o naprostou zkázu.

CHENSIE IPS (šéfredaktorka projektu Čteme české autory a recenzentka Svět Mezi Řádky)

1. Jonathan French: Země Lot 01 – Šedí bastardi (Host, 2019, překlad Hana Vrábelová)
Rereading počinu z Hostu mě znovu přesvědčil o kvalitách této knihy a opět se umístila na předním žebříčku, i když by měla v tomto roce mít konkurenci napříkald ve třetím díle Naslouchače, ale... Šedí bastardi je epická fantasy z odvážně vytvořeného světa, který může čtenářům připomínat známější skvosty tohoto žánru. Nevadí, originalita sice nespočívá v dobře rozložených a promyšlených dramatech a velmi šikovně vytvořených charakterech, ale v jistém stylu dirty fantasy, ve kterém autor oslavuje daný žánr, ale rozhodně nepřekračuje meze a nestává se z knihy laciné porno nebo bezcharakterní řežba. Klobouk dolů.

2. Pavel Bareš: Projekt Kronos 03 – Kronův odkaz (Host)
Pavel Bareš, prakticky jeden z nových talentů na české literární scéně, který za pár let dokázal vybudovat silnou základnu fanoušků, přišel se závěrečným románem trilogie Projekt Kronos. Velmi působivé finále mě opět zavedlo do depresivního světa, kde jsou lidé ponecháni všemu napospas, ale pořád je pár hrdinů, kterým Attiona City není fuk, a tak se snaží všemožně své město zachránit před vším. Není to jednoduché. Autor dal tentokrát větší důraz na sci-fi prvky, což občas působilo jako malé berličky, ale jinak perfektní čtení, které mě na pár večerů odvedlo do Downtownu a ukázalo mi, že Bareš má svá díla opravdu vymazlená. Věřím, že od spisovatele se dočkáme ještě mnohem více oslňujících děl.

3. Jonathan French: Země Lot 02 – Praví bastardi (Host, překlad Ladislav Václavík)
Konečně jsme se minulý rok dočkali pokračování Šedých bastardů. A zatímco oblíbený hrdina Šakal mizí v dáli, zásadním se pro děj stává Nádherná. Ne každému se tahle rázná ženština zalíbí. I příběh se stáčí o něco jiným směrem, a tak to vypadá, že autor pootočil svůj svět zas o pár stupňů jinam a tentokrát nám předává o něco rozdílnější, ne však méně kvalitní náhled na svůj propracovaný svět, který zas o něco víc rozšířil. Rozhodně jedna z nejzajímavějších knih fantasy, kterou jsem minulý rok četla a právem zastává třetí místo mého seznamu.

KLÁRA JANKOVÁ (recenzentka projektu Čteme české autory)

Kalynn Bayron: This Poison Heart (Bloomsbury YA)
I když jsem čekala o něco temnější nadpřirozenou linku, zklamaná jsem nebyla. Hlavní hrdinka je odmalička obdařena schopnostmi, díky kterým jí rostliny naslouchají a ona s nimi mnohé dokáže. Nejenže se autorce podařilo do příběhu zakomponovat řeckou mytologii postupně odkrývající dávné tajemství, ale také velmi dobře po celou dobu pracuje s napětím, které vyvrcholí v tom správném okamžiku.

Holly Black: Krutý princ 03 – Královna ničeho (CooBoo, 2020, překlad Radka Kolebáčová)
Zakončení trilogie, se kterým si autorka opravdu vyhrála. Svým čtenářům naservírovala titul plný akce, napětí a nečekaných zvratů. Věřím, že nebudu jediná, komu budou tento originální svět a postavy chybět.

J. K. Rowlingová: Vánoční prasátko (Albatros, překlad Petr Eliáš)
Zajímalo vás někdy, co se stane hračkám, když se ztratí? A co třeba našim zlozvykům? Na to má odpověď tento počin, který snadno zahřeje u srdce malé i velké čtenáře.

MONIKA JUPOVÁ (redakce nakladatelství Triton)

Arkadij a Boris Strugačtí: Piknik u cesty (Triton, překlad Konstantin Šindelář)
Nominuji nejen pro příběh samotný, ale i proto, že jde o vydání knihy v novém překladu, který vychází z úplného, necenzurovaného textu originálu. Knihu doplňuje několik skutečně zajímavých doprovodných textů. Překladatel Konstantin Šindelář odvedl velký kus práce. Knihu jsem připravovala k vydání.

Teprve v roce 2021 jsem objevila spisovatele Martina Goffu. Líbí se mi, že jeho detektivky jsou čtivé, napínavé, promyšlené a hlavně z českého prostředí. Goffa dokáže výborně vykreslit atmosféru – prožijete obrovskou škálu pocitů a nemusíte se bát potoků krve, nechutností a do podrobna popisovaných morbidních detailů. Autor se nesnaží šokovat za každou cenu, každá scéna má v příběhu své místo a důvod. Autor působil u Policie ČR a to dodává jeho psaní důvěryhodnost, autor tzv. nevaří z vody, máme možnost nakouknout pod pokličku policejní práce. Ze série Miko Syrový mi utkvěl v hlavně díl s názvem Dítě v mlze (Mladá fronta, 2016). Obdivuhodná psychologie postav.

JANA JŮZLOVÁ (redaktorka, spisovatelka)

1) Alistair Rennie: Chmurný Válečník (Planeta9, překlad Roman Tilcer) – jiný, extrémní, jazykově smrtelný a tak vůbec. Plus obrovská poklona Romanu Tilcerovi za překlad + Planetě9 za výpravu.

2) Joe Abercrombie: Věk šílenství 02 – Potíže s mírem (Polaris, překlad Olga Macháčová) – návrat k autorovi po sedmi letech pauzy a nová zamilovanost.

3) Pavel Bareš: Projekt Kronos 03 – Kronův odkaz (Host) – perfektní zakončení trilogie.

Kromě prvního místa to teda nebyla volba vůbec jednoduchá, ve výběru figurovaly také oba svazky povídek Teda Chianga (Výdech, Příběhy vašeho života), další vynikající závěry skvělých trilogií (Jemisinová: Kamenné nebe, Yoon Ha Lee: Nemrtvá zbraň) a z domácích autorů mi vedle Bareše největší radost udělala Zuzana Hartmanová a její Před bouří a Oko bouře.

TEREZA KADEČKOVÁ (spisovatelka a redaktorka Sardenu)

Letos jsem toho moc nepřečetla. Vlastně jsem se krom starých knih a komiksů zaměřovala hlavně na horor a četbu o trhání končetin. A tak moje trojice bude vypadat přesně podle toho.

1) Mort Castle: Cizinci (Golden Dog, překlad Martin Štefko)
Překladový horror se zajímavými zvraty je osvěžující, proto to u mě Cizinci vyhráli.

2) Veronika Fiedlerová: Pozdravy záhrobí (Golden Dog)
Česká duchařina, ani ne tak strašidelná jako zaměřená na postavy.

3) Alistair Rennie: Chmurný Válečník (Planeta9, překlad Roman Tilcer)
Znovu si ho asi nepřečtu, ale je tak jiný, že ho sem musím šoupnout. Filozofie schovaná za krví, střevy a hnusem.

JAN KŘEČEK (organizátor ankety Kniha roku Sardenu)

Každý rok si říkám, že by těch restů mělo být méně. Do letošního ročníku jsem nestihl např. Tamsyn Muirovou nebo Rebeccu Roanhorse, z českých Míšu Merglovou nebo Zuzanu Hartmanovou. Samé ženy! A nominovat budu samé muže:

Laurent Binet: Civilizace (Argo, překlad Michala Marková)
Zběsilá alternativní historie, ve které Inkové v čele s Atahualpou ovládnou Evropu. Je to nesmírně literárně zručné (jednotlivé části jsou psány jako svého druhu pocty literárním dílům – tu deníku Kryštofa Kolumba, tu Cervantesovu Donu Quijotovi), vtipné a nápadité.

Alistair Rennie: Chmurný Válečník (Planeta9, překlad Roman Tilcer)
U vtipu ještě zůstanu. O Chmurném Válečníku i o překladu Romana Tilcera se psalo mnohé. A zaslouženě. Chválil se jazyk, spojení filosofična a akce, nespoutaná sexualita ve fantastickém světě metaválečníků… No jo, jenomže ono je to v první řadě především třeskutě zábavné. A až pod tou zábavou probleskává existenciální hledání smyslu života, vesmíru a vůbec.

Ted Chiang: Výdech (Host, překlad Bob Hýsek, jednu povídku přeložil Richard Podaný)
Příběhy vašeho života (Plus, 2011) byly zjevením. Od Výdechu už člověk ví, co čekat, takže to není takový šok. Ale pořád je to vynikající. Povídky, které zůstanou dlouho v hlavě, témata, kterými se Chiang provrtává tak hluboko, až jen čekáte, jaké další dno ještě rozboří.

Začal jsem ženami, skončím ženami. Za zmínku určitě stojí neobvyklá novela Tráva (Medusa, překlad Roman Tilcer) Anyi Martin s erotickými motivy, podivnou bytostí z močálů a tématem násilí a alkoholismu ve vztahu a Piranesi (Argo, překlad Viktor Janiš) Susanny Clarkové s Domem, Sochami, Přílivy, Tím druhým a dalšími názvy s velkými písmeny. Tolik mě to neuhranulo, ale poznám literární kvalitu, když ji vidím.

ANTONÍN K. K. KUDLÁČ (Univerzita Pardubice)

Velmi často čtu knihy až třeba několik let po jejich vydání, než se k nim nějak probojuju, takže doporučovat je v roce, kdy vyšly, je pro mě víc než obtížné. Celá řada děl, na která se těším, teprve čeká na to, až je otevřu. Z těch pár letošních, které jsem kupodivu stihnul přečíst, se mi líbily následující dvě.

Scott Thomas: Kill Creek (Dobrovský, překlad Martina Šímová)
Strašidelný dům patří k dost omšelým tématům hororu, jen někdy se vynoří kniha, která se pokouší nějak vyvážit tradici a inovaci. Je to podle mě případ tohoto románu, v němž autor zároveň šikovně pracuje s psychologií postav. Cítil jsem se v dostatečné míře znejistěn (strašení samotné mě neděsí, za významnější považuji spíš hru se čtenářovým chápáním „reality“), takže mohu doporučit všem, kteří mají podobné stavy v oblibě.

Jakub Mařík: UTSS Salamis 02 – V ledovém sevření (Mystery Press)
Vlastně ani nejsem čtenářem tohoto žánru, armáda a projevy její činnosti v jakémkoli časoprostoru mě odpuzují, ale Maříkovy „rakeťárny“ (s dovolením si půjčuju termín Jaroslava Velinského) jsou svižné, zábavné a vynalézavé, takže jsem se s nadšením včetl. Líbil se mi i předchozí díl série (Ve stínu slunce) a lituju, že jsem ho neuvedl už loni, ale jak v úvodu řečeno…

MÍLA LINC (knihovník)

Michaela Merglová: Píseň oceli 02 – Píseň severu (Epocha)
Určitě hlasuji pro Píseň severu. Vyšla letos (pozn. red.: tedy v roce 2021) a pořád si myslím, že Míša Merglová patří k moc dobrým spisovatelům a společně s Kristýnou Sněgoňovou a Pavlem Barešem patří ke špičce té „nejmladší“ generace. Bohužel čtu dost pomalu, takže mám za sebou jen Město v oblacích a druhý díl Krona, což nejsou letošní knížky, ale předloňské, takže se nepočítají.

Jeff VanderMeer: Kniha divů (2019, Fragment, překlad Richard Podaný)
Letos jsem měl v ruce ještě Knihu divů od VanderMeera, tak doufám, že je letošní a bude se počítat. Taky je totiž dost dobrá.

Martina D. Antonínová: Křivé ostří (2020, Straky na vrbě)
A ještě mě napadá Křivé ostří od Martiny D. Antonínové. Tu jsem četl už milion let zpátky a bonusy v průběhu let, takže po vydání jsem jen podpořil svého oblíbeného knihkupce (kupujte knihy u Komára!), ale rozhodně to je dobrá knížka a zaslouží si reklamu, tak ji tady zmiňuji.

LUCIE LUKAČOVIČOVÁ (spisovatelka)

Owl Goingback: Běsnění Kojota (Golden Dog, překlad Martin Štefko) – částečně horor, částečně ponor do indiánské mytologie; skvělá kniha, atmosférická, čtivá a barvitá.

TOMÁŠ MARTON (redaktor webzinu Děti noci, spisovatel)

1. Andy Weir: Spasitel (Laser, překlad Michal Prokop)
Naprosto báječná sci-fi. Chlapík se probudí na vesmírné lodi a má zachránit Zemi. Jenže o tom nemá ani tušení a musí si na vše vzpomenout. Kniha obsahuje rovněž jedno z nejlépe popsaných setkání s mimozemským životem v historii žánru.

2. Becky Chambersová: S pokorou a nadějí (Host, překlad Lucie Bregantová)
Drobná, ale kouzelná knížečka. Minimalistický sci-fi příběh pro přemýšlivé jedince.

3. Džundži Itó: Spirála (Crew, překlad Jan Horgoš)
Ujeté, bizarní, odporné a především úžasné. Tenhle japonský hororový komiks je oslavou fantazie a autorovo mistrovství.

JIŘÍ PAVLOVSKÝ (nakladatelství CREW)

Ted Chiang: Výdech / Příběhy vašeho života (Host; Příběhy vašeho života vyšly již v roce 2011 v nakl. Plus; překlad knihy Výdech Bob Hýsek, jednu povídku přeložil Richard Podaný)
Sbírky sci-fi povídek, které je ideální nebrat jako sci-fi povídky, ale spíš jako zajímavé přednášky na originální témata. Povídky tu jsou jen prostředkem, jak se s čtenářem podělit o to, co autorovi zrovna vrtá hlavou. K tomu sedí i to, že autor netlačí na pilu. Že se na problémy nedívá automaticky „tenhle objev nás všechny zničí“, ale spíš „tenhle objev bude mít tyhle plusy a tyhle mínusy“. Což je realistické, ale na druhou stranu pak povídkám chybí silnější vyústění. Ale i tak – paráda!

Peter F. Hamilton: Prázdnota 01, 02 – Sny, Čas (Planeta9, překlad 1. dílu Jan a Jana Oščádalovi, překlad 2. dílu Martin Královec)
Tady trochu fixluju, protože jsem knihu četl už dřív, ale teď vyšla konečně česky a nějaké promo si fakt zaslouží. Hamiltona považuju vedle Reynoldse jednoho z nejlepších autorů moderní klasické SF, takže si jeho věci rozhodně nenechte ujít. Tady navíc vstupuje do vod fantasy a hrdiny, který může změnit svět, čili je to jak pro fanoušky scifáren, tak fantasy ság. Rozmáchlé, propracované, realistické, ale pořád čtivé – navíc s postavami, které člověk zná z Pandořiny hvězdy!

Dan Abnett: Warhammer 40 000 – Gauntovi duchové 11 – Jedině smrtí (Polaris, překlad Marek Hrnčíř)
Gauntova jednotka má za úkol obsadit starou pevnost a postarat se, aby hlavní armádě, která svádí válku o hlavní město, nikdo nevpadl do boku. Zdá se to jako jednoduchá mise, ovšem to se rychle změní a během chvíle je pevnost obklíčena mnohonásobnou přesilou. Každý další útok je zuřivější a zuřivější. A aby to bylo ještě horší – pevnost, kterou brání, je prokletá. Jednak jsem fandou Abnetta, který patří sice mezi řemeslníky, ale vždycky se snaží přijít s něčím novým a zajímavým… a jednak mě chytl ten wagnerovský duch Warhammeru 40.000, takže si to místo v tabulce zaslouží.

Za zmínku ještě stojí Dům na tekutých píscích (Carcosa, překlad Milan Žáček) – young adult ve stylu bizzaro do Carltona Mellicka III., pobavilo „motorkářské“ fantasy Šedí bastardi (Host, 2019, překlad Hana Vrábelová), noví Lovci monster: Ochránce (Fantom Print, překlad Jakub Mařík), po létech jsem si zkusil nějaké high fantasy, Williamsovu Korunu z čarodřeva (Laser, překlad Dana Krejčová)… a překvapivě docela bavilo.

Z u nás nevydaných titulů mě nadchl horor mého oblíbeného Jacka Ketchuma The Secret Life of Souls (Pegasus Books, 2016) a sborník pulpových novel od Joe R. Lansdalea Fishing for Dinosaurs (Subterranean Press, 2020).

ALEXANDRA PETÁKOVÁ (redaktorka, nakladatelství Fantom Print)

Jako obvykle jsem novinek v češtině četla málo, ale pro jednou mám favority jasné:

Tamsyn Muirová: Zapečetěná hrobka 01 – Gideon Devátá (Host, překlad Alžběta Lexová)
Tuhle sérii jsem měla v hledáčku hned, jak vyšla v originále. České vydání se povedlo velmi. Svět Gideon je futuristické vesmírné impérium, kde ovšem všechno funguje na nekromancii jakožto exaktní vědě a hlavní představitelé jednotlivých nekromantských dvorů (a tím i specializací) mají své rytíře. Autorka zvládá na jedničku vybudovat svět, děj i postavy. Je to příběh o kostech. O nutnosti spolupracovat s někým, koho nenávidíte. O tom, co všechno lze i ve světě vesmírných lodí zrubat mečem. A o tom, jak nepříjemné je spoléhat se na někoho jiného. Nemám co vytknout.

Tamsyn Muirová: Zapečetěná hrobka 02 – Harrow Devátá (Host, překlad Alžběta Lexová)
Ano, jde o pokračování výše uvedené Gideon. Ale nominuji ho zvlášť ze dvou důvodů: zaprvé je ta knížka skvělá, obvyklými trabli druhého dílu série vůbec netrpí a zachovává si všechny přednosti autorčina stylu z Gideon. Ale co je možná důležitější, přestože jde o stejný svět a stejné postavy jako v Gideon, pokračování je jiný žánr. Což mi přijde fascinující. Pořád je tu nekromancie a prvků space opery jen přibylo, ale hlavní roli tentokrát hraje psychologický horor prostřednictvím totálně nespolehlivé vypravěčky. Nevybavuji si jinou sérii, kde by hlavní postavě na konci prvního dílu regulérně hráblo a celý druhý díl si tak čtenář nemohl být jistý vůbec ničím. A tady přitom ještě stíhají likvidovat oživlé planety a planetky. Což je přesně tak šílené, jak to zní, a moc dobře se to čte.

Marc-Uwe Kling: QualityLand (XYZ, překlad Ema C. Stašová)
Četla jsem na doporučení a protože podle anotace vypadal QualityLand jako vtipná parodie – národ ovládaný algoritmy, díky nimž každý má, po čem touží, ještě dřív, než to začne chtít. Hoďte do toho týpka, kterému Systém™ doručí nechtěné dildo a který se svůj nákup rozhodne reklamovat v doprovodu dalších společenských defektů (anotace ráda připomíná třeba dron, co se bojí létání) a určitě to bude veselé čtení s lehkou společenskou kritikou… No, a pak jsem si QualityLand přečetla. A přestože premisa je přesně takováhle a kniha má své vtipné momenty i hromadu popkulturních odkazů, do smíchu mi v závěru moc nebylo. Jádro celé zápletky je chytré a podobnosti se současným světem až bolestivě přesné, takže si někde mezi pátou a šestou narážkou na Star Wars člověk uvědomí, že vlastně čte horor schopný vyvolat čirou existenciální hrůzu… a ještě se mu směje.

JOZEFA PEVČÍKOVÁ (knižná recenzentka)

Tento rok bol v rámci fantastiky pre mňa veľmi zaujímavý, ale teda, ak mám napísať top 3 fantastické udalosti tohto roka v literatúre, sú to tieto:

Tamsyn Muirová: Zapečetěná hrobka 01, 02 – Gideon Devátá, Harrow Devátá (Host, překlad Alžběta Lexová)
Host Brno pre nás objavili Tamsyn Muirovú. Novozélandská autorka vo svojej sérii Zapečetěná hrobka kombinuje sci-fi, fantasy, gotický horor a detektívku v štýle Desať malých černoškov a napriek tomu, že to mohlo skončiť ako torta psíka a mačičky, opak je pravdou. Atmosférické, temné, sarkastické, subverzívne, queer a skvelo preložené prvé dva diely sú pre mňa jednoznačne najlepším čitateľským zážitkom tohto roka. Asi netreba hovoriť, že som medzičasom v angličtine prečítala aj zvyšok autorkiných textov a užila som si ich od prvého do posledného písmena.

Annalee Newitz: Budoucnost jiné časové linie (Host, překlad Pavel Bakič)
Opäť Host. Feministické cestovanie v čase Budoucnost jiné časové linie prišlo v čase, keď v Texase schválili kontroverzný zákon o reprodukčných právach žien a o to isté sa snažili ľudia v slovenskom parlamente – o to silnejšie čítanie zapôsobilo. Sci-fi od Annalee Newitz nie je len o tom, ale je to spoločensky angažovaná fikcia – výrazne, priznajme si. Hneď ale aj dodajme, že práve táto kniha je jednou z mála, ktorá dokáže takéto horúce témy uniesť, dôveryhodne komunikovať a zároveň ostať aj dobre napísanou fantastikou.

Jóko Ogawa: Ostrov ztracených vzpomínek (Leda, překlad Petr Holý)
Nedajte sa uniesť označením dystopická sci-fi. To síce táto kniha je, ale zároveň je aj oveľa, oveľa viac. Je to nádherne napísaný príbeh o pamäti a zabúdaní v najlepšej tradícii japonských románov, je to zamyslenie o tom, ako nás formujú naše spomienky a zabúdanie, je to extrapolačný pokus o zobrazenie sveta, v ktorom zabudnuté doslova prestane existovať. Ale čo sa stane, keď začnú miznúť zásadné prvky ľudskej kultúry ako písmo, literatúra, umenie? Tento rok najlepšia kniha na pomedzí fantastiky a postmoderny, ktorú môžete chytiť do ruky.

Bonusovo: Glen Weldon: Temný rytíř. Historie Batmana a zrod nerdů (Paseka, překlad David Koranda). Non-fiction kniha pre všetkých fanúšikov Batmana. Weldon zasadil Temného rytiera do širšieho kontextu a pozerá sa na jeho históriu, komiksové, filmové a seriálové spracovania a zároveň sleduje, ako sa okolo neho tvorilo tvrdé jadro fanúšikov, ako Batman ovplyvňoval mainstream, ako veľmi vyvolával vo verejnosti gay paniku a ako veľmi je vlastne vo svojej podstate temný. Ale ak nie je temný – čo je potom esenciou Batmana? Weldonov svieži, britký štýl síce občas až príliš ľúbi superlatívy a hľadá senzácie, no jeho kniha vás pohltí rovnako rýchlo ako Batmana tiene Gothamu. Navyše ponúka fantastický zoznam literatúry týkajúcej sa komiksov a Temného rytiera!

ZDENĚK POBUDA (ředitel nakladatelství Epocha)

Pavel Fritz: Studené světlo hvězd (Epocha)
Kristýna Sněgoňová: Země v troskách (Epocha)
František Kotleta: Underground 02 – Revoluce (Epocha)

VÁCLAV RÁC (čtenář)

Poslední dobou pod vlivem manévrů parazitů nemám na milovanou fantastiku tolik času, kolik potřebuji. Z toho mála, co se mi dostalo do spárů, volím J. Abercrombieho a P. F. Hamiltona. Jeden píše fantasy a druhý space operu, přesto mají jedno společné. Oba dokáží ukočírovat své vyprávění tak, že děj nedojíždí na setrvačnost, ale naopak graduje a celá trilogie nebo vícesvazková sága končí zdárně v tom nejlepším. Věk šílenství, Prázdnota na to mají našlápnuto více než dobře. Z domácí tvorby jsem si nejvíce užíval enormně čtivé postapo Země v troskách od Kristýny Sněgoňové. Mimo fantastiku doporučuji čtyřdílnou sérii O světě křivých zrcadel (Jan Buzek – Zakázané Vzdělání, 2020, překlad – neuvedeno) od V. V. Pjakina. Nejsou to knihy stravitelné zrovna pro všechny, ale jejich přečtením člověk získá informace o nezkresleném historickém globálním procesu.

1. Joe Abercrombie: Věk šílenství 02 – Potíže s mírem (Polaris, překlad Olga Macháčová)
2. Peter F. Hamilton: Prázdnota 02 – Čas (Planeta9, překlad Martin Královec)
3. Kristýna Sněgoňová: Země v troskách (Epocha)

ZDENĚK RAMPAS (Interkom)

1) Ted Chiang: Výdech (Host, překlad Bob Hýsek, jednu povídku přeložil Richard Podaný)
Není to už takový zázrak či zjevení jako jeho první kniha, Výdech už je jen to nejlepší, co v posledních letech vzniklo a vyšlo. Chiang je zkrátka stále skvělý, stejný požitek jako z něho mám snad jen z Grega Egana. U obou jde o poctivou SF idejí a filosofujícího rozumu.

2) Pavel Fritz: Studené světlo hvězd (Epocha)
Autor zkouší na střídačku vícero žánrů, tahle kniha shrnuje jeho snažení na poli SF a řekl bych, že tady má nejlepší výsledky.

3) Vilma Kadlečková: Mycelium 06 – Vrstva ticha (Argo)
Česká SF se bude řadu dekád dělit na éru před Myceliem a po něm.

***********

Alistair Rennie: Chmurný Válečník (Planeta9, překlad Roman Tilcer), Andy Weir: Spasitel (Laser, překlad Michal Prokop) a Laurent Binet: Civilizace (Argo, překlad Michala Marková) jsou také výborní ale až od čtvrté pozice dál… :-)

FILIP ROHÁČ (recenzent – Sarden)

1) Alastair Reynolds: Beyond the Aquila Rift (Gollancz, 2016)
Povinnost pro každého, kdo viděl filmeček Zima Blue (nebo právě Beyond the Aquila Rift, oba z antologie Love, Death & Robots) a neexplodovala mu hlava. Přeložit! Přeložit! Přeložit!

2) David Wong: This Book is Full of Spiders (Thomas Dunne Books, 2012)
Pokračování úžasného, nejúžasnějšího románu všech dob. Přeložit! Přeložit! Přeložit!

3) J. Theophrastus Bartholomew: Top 10 Games You Can Play in Your Head by Yourself (Bowker, 2019)
Gamebook bez knihy. Přeložit! Přeložit! Přeložit!

PAVEL SKOŘEPA (básník, spisovatel, redaktor pro Děti noci a bůhví co dalšího)

Frank Herbert: Duna (Baronet, překlad Karel Blažek, Jindřich Smékal; poprvé vyšlo 1988)
Za prvé rozhodně mystická Duna Franka Heberta, k jejímuž přečtení jsem se dostal, snad po dvou dekádách, díky novému českému vydání ku příležitosti aktuálně úspěšného filmového zpracování.

Petr Boček, Honza Vojtíšek: Umrlčí věnec (Golden Dog)
Druhou je určitě kniha hororových balad 19. století Umrlčí věnec (Golden Dog) sestavené Petrem Bočkem a Honzou Vojtíškem, neb je úžasnou poutí znovuobjevovat české klasiky v žánrovém světle.

Pavel Skořepa: Zlověsti (Art Floyd)
A do třetice určitě má prvotina Zlověsti. Nač být zbytečně skromný. Každý přece své prvorozené dítě vidí krásné, i kdyby mu všichni okolo říkali, že je to ošklivý mutantík vhodný tak maximálně do formaldehydového nálevu.

ERIK SLIVKA (čtenář, fanoušek, recenzent)

Uplynulý rok přinesl překvapivě velký počet netradičních a zajímavých čtenářských zážitků ve vodách fantastických. Promíchávání žánrů, neotřelé nápady, nečekané literární formy a obsahy. Prostě díla, která svou originalitou posouvají hranice fantastiky dál, výše a hlouběji. Ne každému však vyhovuje plavat či plout v neznámém oceánu. Pro tentokrát jsem vybral jen dvě knihy, a jelikož anketu vnímám hlavně jako doporučení pro všechny čtenáře, může můj tip na Knihu roku mnohé překvapit.

Andy Weir: Spasitel (Laser, překlad Michal Prokop)
Jednoduchá zábavná hard SF klasického ražení nabídnuta v nové moderní a lesklé krabičce. Technologické vymoženosti jsou samozřejmostí. Určeno nejen pro zdatné průzkumníky neznámých hlubin, ale i pro ty, co se raději drží bezpečí břehu.

Dále v mém výběru nesmí chybět povídková sbírka. Krátké příběhy jsou základem, na kterém fantastika stojí. Základy mohou vydržet chvíli, ale i pár let či déle…

Liou Cch'-sin: Toulavá Země (Host, překlad Hana Do)
Sbírka plná bohatých nápadů a zároveň lidských příběhů. Rozhodně nezapomenutelné. Další možnost poznat svět pohledem, v mnohém pro nás netypickým.

ZUZANA STRACHOTOVÁ (spisovatelka)

Andy Weir: Spasitel (Laser, překlad Michal Prokop)
Siri Pettersenová: Vardari 01 – Železný vlk (Host, překlad Jitka Jindřišková)
Vasilij Mahaněnko: Galaktogon 01 – Hra začíná (Fantom Print, překlad Martin Kapalka)

JAN VANĚK, JR. (fan)

1. Farah Mendlesohnová: The Pleasant Profession of Robert A. Heinlein (Unbound, 2019)
Nakonec se i starý velmistr dočkal toho, co je u srovnatelně významných postav americké literatury 20. století mimo žánr běžné: syntetické monografie druhé, ne-li třetí generace, která překonává první sběrače izolovaných faktů a dílčích čtení. Profesorka M. (před lety jsme ji mohli slyšet i u nás) díky svým východiskům, pohříchu už včetně generačního, unikátně spojuje akademickou akribii a fandomovou přístupnost; schopnost kriticky nahlížet z moderní perspektivy s pochopením dobového kontextu… takže se vůbec pustila do knihy o ztělesnění „zlatého věku“ 50. let, zatímco kolem se stále častěji ozývá (pokud není ohlušující ticho), že taková dávná, překonaná historie je pro současnou fantastiku zcela irelevantní a ignorovatelná. Už úvodní biografická črta, přiznaně čerpající z autorizovaného dvojsvazku fanoušsko-hagiografsky oddaného W. H. Pattersona (2010/14), dokáže objevit řadu nečekaných spojení života s dílem a přesvědčivě vykreslit Heinleinovy myšlenkové kořeny, vývojovou linii a konstanty ve vší vnějškové rozpornosti. (Zrovna Češi by zasloužili ji poznat, třeba i samostatně.) Další kapitoly organizované nikoli podle titulů a tvůrčích etap, ale hlavních tematických okruhů napříč nimi (ano, kočky mají čestné místo) se mohou někdy zdát trochu moc detailní a rozvláčné, ale také se v nich najde leccos nového i dobrého… a nenechávají moc mezer pro hypotetické následníky.

2. Camestros Felapton: Debarkle (the complete edition). The epic saga of how the culture war came to consume science fiction's most famous literary award and the web of connections that help explain modern politics… (ebook)
Jak se říká anglicky, just what it says on the cover (asi to úplně není oficiální podtitul, ale spíš reklamní slogan: „epická sága o tom, jak kulturní válka pohltila nejslavnější literární cenu science fiction, a pavučině propojení, která pomáhají vysvětlit kulturní politiku“). Pseudonymní blogger možná o něco zaostává za nejlepšími fanwritery a fandomovými historiky všech dob, možná se mu jinde podařilo integrovat s(n)arkasmus (z cyklu recenzí jeho mluvícího kocoura, který se pokládá za pravicového ikonoklastu, doporučuji zejména Enderovu hru) a zálibu ve vyčerpávajících výčtech disparátních entit (jeho dosavadním vrcholem byla „Hugosauriáda neboli dinografie cen Hugo“, rozbor všech nominovaných děl, kde se vyskytnou obří ještěři. Momentálně je uprostřed série o titulních písních bondovek a prokládá to obskurními australskými ejly) poněkud lépe. Ale i tak jeho studie zaslouží pochvalu nejen v tom smyslu Dr. Johnsona, že vůbec vznikla a je zdarma ke stažení: musí se nechat, že při svých nevyhnutelných omezeních je zatraceně dobrá – široce se čeká, že letos bude nominována na Huga, a zasloužila by ho. CF prošel a shromáždil ohromné množství materiálu mnohdy značně vzdáleného ústřednímu hnutí „Sad Puppies“, zpřehlednil ho, uspořádal, vymezil trendy, možná někde diskutabilně, ale o to překvapivější a objevnější je řada nových spojení a rekontextualizací. Jeden se cítí jako nad narativní historií léta 1914 (s přesahem nejméně do druhé světové války, jestli ne do dneška): drobné příčiny a legitimní rozpory eskalují do krvavého konfliktu, potrhlý strýček se samoradikalizuje, a než se nadějete, chrlí antivaxerské konspirační teorie… Povinná četba pro každého, kdo se občas diví, co se to v jeho oblíbeném žánru stalo poté, co se konec dějin nekonal (a nechce být odkázán na neinformovaná útržkovitá přežvýkání z třetí ruky mnohem méně schopných rádobypublicistů).

3. Arkadij a Boris Strugačtí: Piknik u cesty (Triton, překlad Konstantin Šindelář)
Nový překlad Konstantina Šindeláře z úplné autorské verze s komentářem. Piknik se nějak nikdy nezařadil mezi mé nejoblíbenější z knih obou moudrých a humánních bratří (o to víc se těším na Pondělí začíná v sobotu, kde je zachycen optimismus chruščovovských šedesátých let právě tak jako tady bezútěšnost brežněvovských sedmdesátých). Subjektivní preference ovšem blednou před kontextem, který by v normální době a prostředí sbíral ceny za nakladatelský čin: Co už desítky let mají k dispozici ruští (resp. ruskojazyční) čtenáři, tuším i polští a snad ještě pár dalších, dělá první krůčky i u nás. Odteď až do skonání věků, dokud se budou nějací Češi zajímat o Strugackých dílo, mohou číst překlad moderní, informovaný, nezmrzačený zásahy zla, hlouposti, zbabělosti i smůly: veraikon textu, jak ho autoři zamýšleli. Když už investovat úsilí a peníze do reedic takto (běda) menšinových titulů, má jedině smysl to dotáhnout do důsledků, jak se povedlo tady.
Disclaimer: Kosťa mi dal autorák, protože jsem mu dohledal pár citátů Tarkovského.