ČTEME SI

Článek od: Marek Mika - 16.04.2021

Pamatujete na poslední "Čteme si"? Tak díky zmíněnému digi-půstu mi rychlost zkonzumovaných textů stoupá exponenciálou. Díky tomu je docela dobře možné, že když píšu tyto řádky, vážený čtenáři, složení knih níže má daleko k výslednému výběru. Možná se mě ještě nezbavíte ani příště. Ať žije monopol! 

Hrdý Budžes (Irena Dousková)
Zde jenom krátce. Divadelní zpracování jsem viděl již mnohokrát, ale když už si to jednou člověk zapíše k maturitě, měl by takové útlé dílko zvládnout i přelouskat. Parádní dětský pohled Helenky Freisteinové na život v komunistickém Československu se všemi „závažnými drobnostmi", které děti už tak nějak z přirozenosti prožívají, je jednoduše komediální poklad. Jestli neznáte, doporučuji shlédnout na YouTube alespoň divadelní inscenaci. Ať se poučíte, jak to tenkrát bylo s knížetem Přemyslem nebo o výskytu partyzánů v ničínské oblasti. Modří vědí, případně se mohou přihlásit v komentářích. Poznávací znamení je – co je tou nejhorší nemocí, co může člověk mít? Když to má, tak téměř jistě umře. 

 

Paní Bovaryová (Gustave Flaubert)
Společenský román Gustava Flauberta mi svým vyprávěním úspěšně „prodal“ profesor češtiny. Tak nějak mám zálibu v knihách, které nejsou černobílé a zlehka si dovolují šťouchat klackem spícího draka do oka. Což příběh o v románech ztracené paničce z venkova, jež pro rozptýlení zahýbá svému milujícímu (avšak nudnému) manželovi, v 19. století zaručeně dělal. Bořil oblíbené představy o morálně čistém venkovanovi, když i tyto lidi popisuje s přirozenou malostí a hašteřeními, která se neomezují na hranice městské zástavby.
Abych se ale přiznal, nemít audioknihu, nejsem si jist, zdali bych román dokončil. Rozvleklost některých pasáží by mě pravděpodobně minimálně výrazně zdržela. Valerie Zawadská však svým výkonem dodala ten pravý šmrnc, který neumožnil přeskočit k jinému dílu.

 

Povídky z jedné kapsy (Karel Čapek)
Výborná první sbírka zaměřující se na lidi ztrácející se v době rychlého technického pokroku a humorné přešlapy, jež přináší hraniční postoje (ať už kladné, či záporné) vůči moderním postupům, se dá s čistým svědomím přenést i na dnešní společnost. Nahraďme „přelomové vědecké methódy“ bitcoinem nebo elektromobily a získáme zcela aktuální komentář k dění ve světě. Prostředí se mění, ale lidé zůstávají víceméně stejní.

 

Joker: Oslava 75. výročí ( Dennis O'Neil, Chuck Dixon, J.M. DeMatteis, Greg Rucka, Jim Starlin, Scott Snyder, Tony S. Daniel, John Byrne, Steve Englehart, Bill Finger Bob Kane, Don Cameron, David Levine, Devin Grayson & Paul Dini - no je to sbírka za pěknou řádku let, co k tomu říct?)
Tak na tohle jsem se skutečně těšil. Byť se nejedná o novinku, měl jsem tento soubor vyhlédnutý delší dobu, ale nákup jsem stále odkládal. Až se naskytla možnost si vypůjčit jeden kus v místní knihovně. Nejsem ten typ, co by přeskakoval (a v RPG hrách musím mít vše dokončené na 100 % – takže Zaklínače III ani Kingdom Come jsem dodnes nedohrál), čili jsem si po několik značně výživných retro kouscích musel dát pauzu. Batman s Robinem v křiklavých barvách a svatouškovštější než Mirek Dušín, navíc spolu s potutelnými archaismy (slovo žertéř jsem viděl vskutku prvně v životě) a zápletkami jak z Mickeyho klubíku, to na mě bylo jednoduše příliš. Respektuji kořeny, dost jsem se na ně vlastně těšil, ale to jsem neměl ponětí, jak nezáživné mohou být v náloži, jaké se nám dostává v této knize, nahuštěné jeden za druhým. Takže zatím odloženo stranou, než bude dost času nazbyt, abych se tím vším prokousal dál.

 

Přidat komentář