RECENZE: Becky Chambersová, Zpráva o životě vesmířanů

Knihkupectví přetékají space operami a sci-fi střílečkami, ve kterých hlavy emzáků létají všude kolem a sliz stříká na všechny strany. Do toho přichází Becky Chambersová s pětisetstránkovou črtou ze života Lidí ve vesmíru. Trochu risk. Vyplatil se?

Začíná to výbuchem. Ostatně jako spousta jiných věcí. Na lidské obytné lodi Oxomoco se něco pokazí a v další chvíli už se v černotě vesmíru vznáší desítky tisíc mrtvých těl. Možná byste čekali, že začne vyšetřování plné fantastických technologií, podezírání a frenetických honiček. Tak na to rychle zapomeňte, proto tady nejsme. Nás zajímá, jak na to reagují ostatní Lidé žijící ve vesmíru. Před stovkami let opustili zničenou Zemi, aby se nadobro usadili na cizích planetách i mezi nimi. Což přirozeně znamenalo zanechat staré pořádky daleko za sebou. Nové společenské uspořádání, nové zvyky, nová každodennost a nové pojetí života a smrti. Ale některé věci se prostě nemění a zůstávají pevnou součástí lidské povahy. A neustále fascinují mimozemské druhy. 

Proto na flotilu Exodus přilétá Harmagiánka Ghuh’loloan – aby pozorovala Lidi a jejich způsob života. Pro chapadlovitého tvora, jehož přirozeným prostředím je voda a na souši se pohybuje pomocí vozíku, snad neexistuje vzdálenější a podivnější rasa. Díky jejím zprávám si děláme o životě Exodanů obrázek i my, protože i pro nás pozemšťany už je to jiný druh. Ghuh’loloaniny zprávy jsou ovšem jenom zlomkem črty, Chambersová nabídne hned několik úhlů pohledu ze všech možných stran, aby bylo poznání co nejúplnější. Tessa je především matka, jejíž dcera má fóbii z vesmírného prostoru, Isabela pracuje v Archivu a stará se o veškerou lidskou historii, Eyas zase o lidskou budoucnost – její práce spočívá v přeměňování mrtvých těl v kompost a udržování koloběhu živin, Kip právě prožívá nejdivočejší léta puberty a chce hlavně vypadnout a Sawyer, nezaměstnaný sirotek, přichází na Flotilu s nadějí na nový domov. Různá prostředí, pozadí a záměry, ale jedno je spojuje – flotila Exodus.

Celá kniha vypráví o každodenním životě, ve kterém se sice odehraje pár šokujících událostí, ale nejsou středem pozornosti. Neúčastníme se vyšetřování zločinu, koukáme na něj spolu s přihlížejícími a pozorujeme, co si o tom myslí a jak to změní jejich životy. Otázka, jestli to není nudné a plytké, je na místě. Kdybychom sledovali pozemský život, možná bych vám na to kývla. Ale tady jsme ve vesmíru, na Flotile, která si pluje se všemi svými fascinujícími zvláštnostmi. Jak by to mohlo být nudné? A možná že i ten život na Zemi by byl zábavný, protože Chambersová umí vyprávět tak, že se vzpamatujete teprve na konci.

Název je vskutku vypovídající. Je to zpráva, skoro studie. Děje se tam toho spousta, ale v malém, téměř až všedním měřítku. Prožíváme spolu s postavami jejich běžné obavy, ale i palčivé otázky o budoucnosti jak vlastní, tak celého druhu. Pocit méněcennosti vůči ostatním vyspělým rasám, zároveň hrdost na to, že toho lidé dokázali tolik… je to sci-fi v budoucnosti, ale v tomhle ohledu působí velmi reálně.

Realističnosti ovšem ubírá místy až nesnesitelně přehnaná naivita. Tuším, že pro českého čtenáře to bude obzvlášť těžko stravitelné. Lidé se poučili a už neválčí a nedrancují, všechno důsledně recyklují, pěstují vřelé vztahy se všemi sousedy a případy zlodějství způsobují až existenciální šok. Jistě, to všechno a také to, že mají mezi ostatními rasami pověst pacifistického druhu, je celkem logický důsledek jejich situace. Ale přiznejme si, není to jen těžko uvěřitelná, nadmíru optimistická představa? A sladkost, s jakou se občas vysvětluje, jak to tam chodí, je někdy prostě příliš. Chambersová to zkrátka vzala za úplně opačný konec než třeba Jemisinová, která ve Zlomené zemi (u nás zatím Páté roční období a Brána z obelisků) lidstvu naopak prorokuje katastrofální pád a neustálý boj se Zemí, který (neboť je tu mužského rodu) se rozhodl, že to lidem vrátí i s úroky.

Přes ten malý cukrový kaz (kterého si možná ani nevšimnete, to jenom autorka recenze je pravověrná zahořklá pesimistka, která se důsledně vyhýbá společnosti dětí) je to výborná kniha. Ano, risk se vyplatil a způsobil, že trilogie Poutníci mezi všemi těmi vystřelenými mozky a loužemi slizu svítí jako maják. Je to studie života lidí ve vesmíru, která se navzdory zasazení dotýká současných problémů, je to snění – ač poněkud naivní – o tom, jak by to třeba jednou mohlo v ideálním světě být. A je to především zábavné čtení, které se vymyká všemu, co jste kdy četli.

P.S.: Zprávu o životě vesmířanů můžete s klidným srdcem číst, i pokud jste o předchozí dva díly Poutníků nezavadili, pár spojitostí tu samozřejmě je, ale nic závažného. Věřím, že studie Lidí vás naláká i na studii vesmírné pouti a života UI s tělem.

Becky Chambersová, Zpráva o životě vesmířanů
Poutníci III
Překlad: Michaela Šprtová
Vydání: 2019
Vydavatelství: Host
Stran: 439
Cena: 399 Kč