REPORTÁŽ: Blavicon 2019 - Stíny nad Skellige

I letos naše reportážní duo vyrazilo na vyhlášenou zaklínačskou akci do Tábora. A jako minule i letos tam jelo s naprosto odlišnými stanovisky: Karolína jako nadšenec v kostýmu, připravená se naplno ponořit do příběhu, Eylonwai jako skeptik s antipatií k celému zaklínačskému univerzu. Nuže, jak dubnový dýchánek dopadl tentokrát?

Karolína

Král Bran je mrtev a volání povinnosti přivádí do Housova mlýna všechny obyvatele Skellige – stojí před nimi těžký úkol. Nejen, že musí zvolit nového krále ostrovů, rovněž musí jako národ zaujmout stanovisko k blížící se válce Nilfgaardu s aliancí států severu. Jarlové čtyř klanů jsou připraveni bojovat o jejich přízeň a každý hlas – a to různými prostředky. Každý z nich se těší podpoře přítomných kmenů a každý z nich propaguje jinou vizi budoucnosti Skellige. Letošní Blavicon se možná tomu loňskému schématem blížil, organizátoři si ale připravili spoustu novinek a roleplayová stránka akce byla díky tomu ještě výraznější. Tedy, pokud jste (stejně jako já) patřili k nemalé části návštěvníků, která zavítala na akci v kostýmu a na celé čtyři dny nekompromisně přestříhla vazby s realitou.

Už čtvrtek, příjezdový den, předeslal, jaké počasí bude po celý Blavicon panovat. Tematicky se příroda nemohla na Skellige lépe trefit, a ačkoli medoviny by se vypilo dost na každý pád, venkovní teploty člověka letos o něco častěji zaháněly do krčmy. Mnozí přesto vytrvali jako praví ostrované a spali ve stanu – přiznávám, že já jsem to hned ve čtvrtek v podvečer vzdala a věci si odstěhovala do sportovní haly, která byla návštěvníkům conu k dispozici. I díky počasí, které zkrátka nebylo k mému kostýmu naprosto přívětivé, jsem strávila úctyhodné množství času v deskoherně, která byla stejně jako loni umístěna v nejvyšším patře Housova mlýna. Co víc ale mohl letošní Blavicon nabídnout? Upřímně, bylo toho požehnaně.

Jako již tradičně, vyvrcholením každého dne (krom neděle, samozřejmě) bylo hned několik koncertů. Dvakrát zahrála polská sestava Zywiolak, domácí Dei Gratia, také PerKelt – ti i ve vnitřní krčmě v nočních hodinách, Druga, slovenští Strigoň, na temnější notu pak Jeden Kmen. A pak, samozřejmě, jako zlatý hřeb celého programu v sobotní večer zahrála kapela Percival, která stojí za fanoušky milovaným soundtrackem Divokého honu. Kromě hudební show se ale na prknech pódia mohli návštěvníci pokochat i jinou podívanou – a to příběhem samotného Blaviconu. Už loni velmi solidní scénky se letos povznesly na ještě vyšší úroveň – ať už těžce atmosférickou díky hudbě, nebo dechberoucí díky doslova obřím proprietám. Příběh se ale neodehrával pouze na hlavní scéně – psal se i v zákulisí. Konkrétně spíš ve stanovém městečku, kde měly své ležení jednotlivé kmeny. Úžasné zážitky podané stručně – kdo přijel v kostýmu a ještě se přidal ke kmeni, neprohloupil, a pravděpodobně si užil Blavicon mnohem víc. Alespoň tolik mohu říct za sebe.

Stejně jako Sněm králů, i letošní Stíny nad Skellige byly návykovou, atmosférickou zkušeností, ze které se jen velmi špatně vracelo do reality. Skvělá komunita, skvělá hudba i příběh, skvělé pití, které se letos vyplatilo kupovat i kvůli žetonům vlivu, které jste za něj získali. Spousta vtipů a historek, které pochopí jen ti, co byli přítomni (a ne, není čerstvá). Různorodé workshopy bylo možno potkat téměř na každém kroku; na louce v historickém ležení pak stejně jako loni zářil pan Washka z Domu rytířských ctností a poučoval civily, jak se zabíjejí nestvůry. Novinkou byl Ostrov neřesti, jehož jméno v podstatě mluví samo za sebe, a opět nemohla chybět ani sobotní cosplay soutěž plná skvělých kostýmů i výkonů. Tematické stánky po celém areálu, štědrá nabídka jídel i aktivit – fanouškovo srdce zkrátka plesalo, kudy nohy šly. Ano, mnozí se již ozývali kvůli určitým mouchám, které se vyskytnou na každé akci podobného ražení, ale ty neměly na prožitek akce vůbec žádný vliv. 

Bonusem každopádně bylo, pokud jste se přidali k nějakému kmeni. Ty fungovaly v režii samotných návštěvníků a měly pro své návštěvníky nachystané mnohé další aktivity, které dodaly akci zcela nový rozměr. Osobně jsem z pokřiku “Svornost!” měla opravdu namožené hlasivky, ale na plnění zaklínačské zakázky v podobě městské hry v centru Tábora budu ještě dlouho vzpomínat. Ostatně, tak jako na celý Blavicon - nehledě na chladné počasí je to akce, kterou si nehodlám nechat ujít ani příští rok. Už jen pokud jste fanoušek Zaklínače, nebo stejně jako Eylonwai máte pouze rádi akce podobného ražení, věřte, že clickfest při nákupu lístků stojí za zkoušku. Už teď máte možnost zhlédnout trailer na příští ročník – a nepotřebuji se ani dovolávat Svalbloda, abych věděla, že bude přinejmenším tak vydařený jako ten letošní. 

Eylonwai

Je sobota, zataženo, slunce sotva vykoukne mezi mraky, teplota se drží okolo pěti stupňů. A já jako naprostý mudla mezi kouzelníky vyrážím na Blavicon. Pivo je studené, vítr fouká, všude okolo pobíhají ti zatracení zaklínači… a já se bavím. Je to tak, ačkoli nejsem zrovna milovník toho bělovlasého borce a ačkoli si víc než kdy jindy připadám jako nezúčastněný divák, Blavicon je i tak zážitek, který si, když nemusím, nenechám ujít. Předně kvůli prostředí – Housův mlýn je úžasný a bezpochyby dělá téhle akci obrovskou službu. Nejen díky tomu má Blavicon našlápnuto spíš k LARPu než k čemukoli jinému. Je to vlastně taková směs: ti v kostýmech si užívají roleplay, diváci pohled na ně a všichni dohromady se těší na koncerty a krátí si čas ve stylové taverně, na přednáškách (letos byli i ptáčci!) nebo deskovkách. Přesto musím říct, že jsem si to minule užila o něco víc. Když dorazíte do Tábora a hned se to okolo vás začne hemžit lidmi v kostýmech, skoro se stydíte za svoje obyčejné kalhoty a mikinu. Připadáte si tak trochu odstrčení na okraji. Což je ovšem asi účel – larpeři si tak užijí akci mnohem víc. Z vnějšího pohledu to začíná být poněkud uzavřená událost, kde pokud se přímo neúčastníte dění, moc nevíte, o co vlastně jde. Ale upřímně? Ono to zas tolik nevadí, stejně je pořád na co se dívat, co hrát, poslouchat, co jíst a pít, zkrátka co si užívat. A podle cosplayerů byl letošní Blavicon zas o něco lepší: jak v organizaci, tak v zážitcích. Takže pokud příště vítězně přežijete bitvu o vstupenky a máte blízko k Táboru, vyražte. A pokud se vám někde válí kus hadru, co aspoň trochu připomíná kostým ze Zaklínače, to vyražte teprv a těšte se na o sto procent lepší zážitek.

Víc fotek najdete v albu na našem facebooku.