RECENZE: J.M.Dillard, Odpor

"Odpor je marný!" Tuhle hlášku používali Borgové už v době, kdy se ve Star Treku objevili poprvé a jak dobře víme, tak jim tahle sebemotivace moc nepomohla, protože si je jak Kathryn Janewayová, tak Jean-Luc Picard nakonec namazali na chleba. Naneštěstí Picard to odnesl asimilací a reasimilací, což se s ním táhne jako červená nit jeho dalším životem. Stále ho to pronásleduje ve formě šuškandy, kradmých pohledů, nenávisti od těch, kterým zabil v Borgské podobě blízké (a že jich bylo), a jak se v Odporu ukazuje i přetrvávajícím napojením na společenstvo, které by už mělo být vyřízené. Jenže není.

Star Trek: Odpor navazuje na poslední startrekovský film nové generace - Nemesis, případně stejnojmenou knihu. Doporučuji se dopředu seznámit s jeho dějem, ale pokud čtete tuhle knihu, předpokládám, že jste minimálně vlažný Trekkie, který má za sebou všechny filmy a seriály. Pokud ne a naskočili jste na startrekovou vlnu třeba pod dojmem Discovery nebo nových filmů, troufám si tvrdit, že si knihu moc neužijete, už kvůli tomu, že předpokládá vytvořený vztah ke všem postavám. Nemesis zmiňuji proto, že v ní došlo k zásadním změnám v posádce a zbytek osazenstva Enterprise se na tuto skutečnost musí nějak adaptovat. Krom toho, že zemřel Dat, opustili posádku Riker a Troi, aby převzali vlastní, novou loď - TITAN.

Jean-Luca Picarda pronásleduje sen. Sen, ve kterém se stane znovu borgem a který se naneštěstí začne připomínat i přes den. Borgské společenstvo v jeho hlavě sílí a on se musí rozhodnout, zda porušit přímý rozkaz a vyhledat borgskou loď, aby zabránil "narození" nové královny. Sekunduje mu Worf jako jeho nový dočasný první důstojník a logická vulkánská poradkyně, která je všechno jen ne Troi, kterou by tak zoufale potřeboval. V této velitelské sestavě nakonec Enterprise vyrazí na souboj s borgskou krychlí a trochu jinými borgy, kteří už nejsou tak technokratičtí a neteční, ale zato pěkně naštvaní na celé lidstvo, které už nechtějí asimolovat, ale pro jistotu vyhladit, protože jde očividně o velmi problémový druh.

Co mě hodně potěšilo, je nejen návrat Borgů, kteří jsou teď sice oslabení, ale proměnění a děsivější, agresivnější, ale hlavně práce s postavami a s personální situací na lodi. Je úplně cítit, že Troi na lodi chybí a prakticky všichni hlavní hrdinové by se u ní potřebovali vykecat a poradit, což nemohou. Worf, můj oblíbenec, je opět jednou z nejlidštějších postav, když kombinuje svou klingonskou čest, výčitky svědomí a jemný nechtěný klingonský humor, který mě snad nikdy nepřestane bavit. Picard je tu hodně "živý", jako ostatně ve všech "borgských" dílech a supluje sám sobě chybějícího Rikera, když improvizuje a riskuje trochu víc, než jsme u něj zvyklí, protože už nemá nikoho, kdo by to dělal za něj. A  T'Lana, nová poradkyně, je pro ně kombinace hlasu rozumu a osiny v zadku. Uvidíme, jak si povede dál, jestli něco jako dál bude. Každopádně naděje, že se vyprofiluje v zajímavou postavu, existuje. Co se J. M. Dillardovi povedlo, je dostat trochu života i do postav obyčejných členů posádky a to i těch, kteří jsou v posádce jen dočasně, což je hodně fajn a ještě to vylepší dojem z knížky.

Celkově bych Odpor doporučil klidně i jako startovací knihu po shlédnutí seriálů nebo minimálně filmů z posádkou TNG. Neobsahuje nic, na čem byste výrazně uvízli nebo co byste nepochopili. V knize je jeden (alespoň pro mě) WTF moment, ale pokud si ho všimnete, nechte ho být, protože porušování Algeronské smlovy je v nových knihách asi poměrně běžnou záležitostí (najdeme ho například i v prvním dílu Titanu - Mezi dvěma světy, který se odehrává zhruba ve stejném období).   

Název: Nová generace 2 - Odpor

Autor: J.M.Dillard
Nakladatel:Brokilon
Překlad:Michaela Burock  
Ilustrace:Jakub Schejbal  
Vazba: brožovaná
Stran: 229
Rozměry:10,8 × 16,5 cm
Cena: 258 Kč;