RECENZE: Daniel Tučka, Pelyněk, III.

Archipelagus se zmítá v bouři revoluce a smrtonosná rostlina pelyňku nabírá na síle a hrozí zahubit celé lidstvo. Do hry vstupují rozmarní bohové a to, co začalo jako špinavý boj o moc, se najednou změnilo v hru o přežití. Daniel Tučka nám v posledním dílu své steampunkové trilogie servíruje přímo epický závěr.

Celý příběh pochopitelně stojí na známých postavách, které nás provázejí už od prvního dílu. Opět potkáme svéhlavou Adelaide, která si prošla kariérou šlechtičny, manželky, cestovatelky, královny, aby nakonec zahodila všechny své „tituly“ a vydala se zachránit svět pouhou silou svých schopností (a že nejsou ledajaké). Vírem událostí se samozřejmě nechá smést i Nicolas Gordon, smělý mladík se zálibou v létajících strojích (a neschopnosti bez nehody přistát). Nesmíme opomenout ani geniálního vynálezce profesora Spinalise, špiona Felixe Monteze, prostitutku Frídu a řadu dalších dobře známých tváří, bez nichž by byl tento příběh jen suchých výčtem neblahých událostí.

Tučka se opět nenechává zkrotit konvencemi a bez skrupulí kombinuje žánry dle libosti. Do původních kulis steampunkového žánru přimíchal trochu sci-fi i trochu čistokrevné fantasy. Stroje a moderní vymoženosti bojují proti prastarým bytostem a magii a kupodivu je to boj velmi vyrovnaný. Na první pohled to vypadá jako pěkně bláznivý mišmaš, ale funguje to báječně. Uznejte, v které jiné knize by se bitevní vzducholodi daly do boje s draky?

A co by to bylo za příběh bez trochy humoru. Tučkův humor je laskavý a zároveň poněkud uštěpačný. Hrátky se slovy, které tolik okouzlily v prvním díle, tentokrát nedostaly tolik prostoru, což je trochu škoda, ale vyjadřování postav zůstává stále stejně roztomile starosvětské. Už jen kvůli tomu si Pelyněk zaslouží přečíst.

Co se týče stavby děje a zápletky, autor už jen graduje, co se mu povedlo rozehrát v předešlých dílech. Ovšem i tak je třeba číst s jistou dávkou pozornosti, abyste se v intrikách a tajných plánech neztratili. Ovšem na druhou stranu přitvrzuje, neboť přibývá padlých a nejedna postava se obětuje (nebo je obětována) ve jménu většího dobra.

Pelyněk, po kterém je celá trilogie pojmenovaná a který doposud jen tak nenápadně svými výhonky zkoumal terén, se najednou rozmachuje přes celou knihu. Přímočaře pohlcuje vše, co mu přijde do cesty, a všechny bytosti, které mu spadnou do spárů, mění na magické bytosti. Ty mu pak bezvýhradně slouží a přesně v tom spočívá celá hrozba. Umí ho zkrotit pouze oheň a to, co lidé tak dlouho postrádali – elektřina. Řada věcí, která byla v předchozích dílech poněkud nejasná, začíná dávat smysl a nadšení, s kterým postavy bojují o život a svobodu, přechází na čtenáře, a věřte nebo ne, odložit knihu vyžaduje velikou dávku sebeovládání.

Nezapomeňte se také pokochat opět úžasnou obálkou, která je dílem Tomáše Kučerovského. A vnitřek knihy ozvláštnily kresby Lenky Šimečkové. Dvojí potěšení v jednom.

Pelyněk je skvělá trilogie. Výborně napsaná, v netradičních kulisách a s báječnými postavami, které vám na chvíli dají zapomenout na šílený svět topící se v sociálních sítích. Ocitnete se v dobách, kdy gentleman a dáma nebyla jen prázdná slova a kdy hrdinské kousky dokázaly doslova vyrazit dech. Kéž by více českých autorů bylo obdařeno takovým spisovatelským umem a nevšední představivostí.

Pelyněk, III.
Daniel Tučka
Nakladatelství: Straky na vrbě
Rok vydání: 2018
Obálka: Tomáš Kučerovský
Ilustrace: Lenka Šimečková
Počet stran: 485
Cena: 250 Kč