RECENZE: Joe Abercrombie, Půl krále

Někdo hraje o trůny rád. Někdo by neváhal vraždit novorozeňata nebo bodnout bratra do zad, jen aby mohl usednout na místo mezi bohy a lidmi. A někomu to jen tak spadne do klína, aniž by se o to kdy prosil.

Jarvi, mrzácký syn krále Uthrika, má v životě jediný sen – a ostatně jedinou možnost, ke které se upírá. Bude z něj ministr, vzdělanec a rádce. Vlastně proč ne, sotva by si pro sebe dokázal představit lepší budoucnost. A pak jeho otce a bratra zavraždí. Pro Jarviho začíná noční můra plná studených černých křesel, ponížení, pochybovačných pohledů a zklamaných nadějí. Jenže to ještě zdaleka není to nejhorší, protože cesta k trůnu je vždycky trnitá a to i pro ty, kteří si ji nezvolili. Mladý poničený král se vydává na pouť, na které s ním bude smýkat zrada, zoufalá touha přežít, násilí, zrada, zima a bolest, špína, hlad… ale hlavně ta zrada. Otázkou je, jestli dokáže v tom víru využít příležitost a pokud ano, bude to ten stejný Jarvi, který opouštěl svoje rodné Thorlby?

Joe Abercrombie, známý tvořitel bezcitných cynických světů, nám představuje úplně novou sérii v úplně novém prostředí a s úplně novými hrdiny. Vítejte v zemích okolo Moře střepů, kde se lidé procházejí po elfích ruinách, kde z rozbité Bohyně vznikla spousta menších bohů, kde otroctví bují jedna radost a kde všichni zvysoka kašlou na velekrálem vyhlášený mír a napadají se navzájem. Jinými slovy, máme tu další variaci na vikingy. Nebo spíše pokus o zobrazení světa tak, jak jej snad mohli vnímat dávní vikingové: moře je středem všeho, lesy jsou nedozírné, zima krutá, horké prameny blahodárné, kamenité pustiny ubíjející; i na Eskymáky a Indiány dojde. A kdyby ani to vás nepřesvědčilo, máme tu názvy jako Sagenmarka, Jutmarka, Vulsgard, Rangheld a v úvodu citaci z Hávamálu. A kdyby ani to pro vás nebylo dostačujícím argumentem, v závěru knihy máme rozhovor s autorem, který se hrdě hlásí k tomu, že se inspiroval mimo jiné u seriálu Vikingové a Skyrimu.

A jakkoli už mi v autorských kruzích rozbujelá inspirace starým Severem maličko začíná lézt krkem, předchozí odstavec ani v nejmenším nebyl kritikou. Abercrombie je totiž mistr spisovatel a svoje světy tvoří s péčí; mapu podezřele připomínající Skandinávii a Island s bonusem v podobě vikinských „kolonií“ na britských ostrovech tu nehledejte. Místo toho se připravte na to, že svět uvidíte vikinskýma očima. Což už vyžaduje větší míru invence než slepě zabodnout prst do atlasu a pak obkreslovat. Ještě lepší je, že vy ten svět projdete hned v první knize skoro celý. Jistě, za okrajem mapy se skrývají vzdálené a nedostižné země, ale každý kus hlíny okolo Moře střepů je neobvyklý a vy máte možnost všechno to prozkoumat. Sice poněkud rychlým tempem, ale i tak se připravte na dobrodružství všeho možného druhu. A co je ještě lepší, pokud tomu nebudete věnovat zvýšenou pozornost, vlastně vám ani nemusí připadat, že tady jsme doma u starých Seveřanů. Za což má Abercrombie plusové body, najít tu správnou rovnováhu není vůbec jednoduché.

Dost už o světě! slyším ze zadních řad. Co příběh? Příběh, přátelé, je především neskutečně rychlý. Na to už jsme si u Abercrombieho asi zvykli, jedna akce střídá druhou, pořád se někam utíká, bodá nebo se bojuje o život, to všechno bez zbytečných okecávaček o tom, jak ten či onen vzdychal nad svým osudem. Což o to, oni vzdychají, však mají proč, jen o tom nemusíme číst celé odstavce. Možná si při čtení budete připadat jako Superman, tak rychle budete otáčet jednu stránku za druhou, přesto vám nakonec zůstane pocit, že jste prožili dlouhé a spletité dobrodružství. Joe Abercrombie je mistr spojování nespojitelného.

Když už jsme u toho nespojitelného, v závěrečném rozhovoru se dozvíme, že série je „zaměřená částečně na mladší čtenáře“. Nu, popravdě mám pocit, že tolik chladného násilí, smrtelných útrap a špíny v běžné literatuře pro mladší populaci, natož například v young adult, jen těžko najdeme. Ne že by tekly vyloženě potoky krve, ale tahle knížka je prostě syrová. Snad jste nečekali, že cesta prince mrzáka okolo světa k vlastnímu trůnu bude vystlaná růžemi?

Půl krále je všechno, jen ne poloviční. Plnou měrou se vám dostane tvrdého světa, kde vás ani šlechtická krev neuchrání před tím, abyste si stokrát za den sáhli na dno, pravidelně museli bojovat o zbytky vlastního života, před rukama po lokty smáčené krví, před mrazivou přítomností smrti a vraždy a zrady. Není to zrovna svět, do kterého byste skočili rovnýma nohama, kdybyste měli příležitost. Hrdinové jsou stejně pokroucení jako příběh – ten nemá ruku, ten oko, tomu chybí kus rtu, ten už nikdy nenarovná křivá záda… Popravdě? Je to mnohem zajímavější, než číst o dokonalých princeznách v upnutých oblečcích. A Abercrombie zajímavě opravdu umí. Jeho příběh není vrchol originality nebo důmyslu, závěrečný „cože?!“ moment vás asi příliš nepřekvapí, ale je to právě způsob, který ve vás nakonec zanechá pocit dobře odvedené práce a kvalitního čtiva. Způsob a hlavní hrdina, protože spíše než o příběh tady jde o to, jak se z relativně obyčejného nedůležitého prince stává... co vlastně? Nu, to už musíte zjistit sami. Zbývá už jen povzdech nad příliš častými překlepy v českém překladu. Doufejme, že dalším dílům se dostane důkladnější péče.

Joe Abercrombie, Půl krále
Překlad: Roman Tilcer
Nakladatelství: Laser
Rok vydání: 2018
Stran: 328
Cena: 299 Kč