RECENZE: PAX 8: Bílý had

V Mariefredu už je to skoro jako v Midsomeru. Jsou vesnice a městečka, kde prostě nechcete bydlet. Je to tam životu nebezpečné. Zatím co v Midsomeru se vesele vraždí a je třeba neustále doplňovat populaci nebo aspoň vraždit náhodné projíždějící, takový Mariefred zase trpí přítomností magie, která způsobuje úmrtí důchodců, hromadné otravy, výbuchy, požáry, zmizení, zkrátka externality, které by chtěl mít ve svém bydlišti málokdo. A aby toho nebylo málo, o ochranu těžce zkoušeného městečka se starají dva sígři, dva důchodci a mladistvá bezdomovkyně, která se navíc momentálně pohřešuje.

Alrik a Vigo jen tak tak zabránili vypátrání a linčování Iris tím, že ohalili pravou příčinu hromadné nákazy, která dokonce ani nebyla magického charakteru, a už nastal další problém. Dokonce několik. Iris, jediná jakž takž vycvičená bílá čarodějka zmizela, a jediné, co po ní zůstalo, je rozlučková SMS. Ve městě se objevil nový magický tvor, Bílý had. Vzhledem k absenci Iris ho budou muset dostat kluci sami nebo alespoň varovat okolí. A aby toho nebylo málo, černá čarodějnice konečně drasticky vstoupí na scénu a zaklekne na dalšího člena týmu. Série PAX pomalu ale jistě spěje ke konečnému souboji. Alespoň to tak vypadá, protože máme na šachovnici všechny figurky a už se řežou hlava nehlava. Hrdinové konečně odhalili totožnost černé čarodějnice a teď už je jen na nich, zda uspěje profesionální temnota, nebo partička dobráckých nadšenců.  

I v osmém díle si PAX drží dost vysoký standard. Je vidět, že Asa Larssonová a Ingela Korsellová to mají promyšlené a v malíčku. Občas sice stále máte takové ty deus-ex machina pocity, jako když se dozvíte uprostřed souboje, že hlavní hrdina umí něco nestandardního, protože se mu něco stalo v dětství, ale sedm knih před tím o tom nepadlo ani slovo, nebo když se v pravou chvíli objeví záchrana z toho či onoho směru. Ale v tom druhém případě bych byl shovívavý, protože záchrana na poslední chvíli je v nejen v PAXu, ale u v jiných knihách žánru poměrně běžnou záležitostí. V Bílém hadovi jsem měl pocit, že už se to trochu přehání, ale co, je to jen pocit a celkově to funguje. Další věcí, která nemůže v PAXu chybět, je opět nějaká ta sociální nota. Na chvíli opustíme alkoholismus a xenofobii. V osmičce je problémem vyloučení z kolektivu a chorobné hromadění. Nemůžu si pomoct, mám pocit, že tahle linka tam byla přidána trochu na sílu. Ale uvidíme, třeba její hrdinka ještě sehraje nějakou důležitou roli. 

Jak Henrik Jonsson správně poznamenává v úvodní ilustraci knihy, tohle už opravdu nejsou ilustrace do dětské knížky. Když Bílého hada prolistujete, zřetelně cítíte, že přitvrzuje, a to si uvědomte, že hlavní ilustrací prvního dílu byla uříznutá koňská hlava. V Bílém hadovi nenajdete moc ilustrací příšer, ale celkově z obrázků čiší temnota a jsou hodně znepokojivé. Svázaná Iris, pavouci, další svázaná Iris, malá holčička s hadíma očima, letící injekční stříkačky... brrr. A Jonsson samozřejmě pořád umí, o to děsivější pak ilustrace jsou.

Celkově si PAX pořád drží svou laťku výborné hororové dětské série. Každá kniha série zatím chytne a nepustí a osmička není výjimkou. Je otázka, kolik nás toho ještě čeká, ale zatím z autorek ani příběhu necítím sebemenší náznak únavy a doporučení začít se sérií pořád platí. 

Originál: Vitormen

Autor: Ingela Korsellová a Asa Larssonová
Nakladatel: Host
Překlad: Marie Voslářová
Vazba: vázaná
Počet stran: 192
Cena: 249Kč