RECENZE: Ari Marmell, Lughovo kopí

Mick Oberon je na oko jen obyčejné soukromé očko, z řady vyčnívající možná tak zálibou v teplém mléce říznutém smetanou. Ve skutečnosti ale tenhle detektiv není člověk, pod kloboukem totiž schovává špičaté uši a v bouli pod svrchníkem zase kouzelnickou hůlku. Ani jeho případy nebývají zrovna obvyklé – po tom minulém, zahrnujícím podvržence a italskou čarodějku, se nyní vrací v honu za pradávným mocným artefaktem. A zase z toho koukají samé trable.

V Chicagu to vře – jak v jeho podsvětí, kde spolu tiše válčí mafiánské rodiny, tak v Podsvětí v Zemi víl. Všichni Fae, ať už ti „ne úplně hodní“ ze dvora Seelie, nebo ti „fakticky zlí“ ze dvora Unseelie, se stahují do Větrného města. Přitahuje je zvěst o Gáe Assail, tedy o legendárním Lughově kopí, které se mělo vynořit z propadliště dějin. Ačkoli chce Mick zůstat mimo, kvůli nesplacenému dluhu je vtažen přímo do víru zběsilého pátrání. Zbraně, která má údajně učinit svého držitele neporazitelným, by se rádo zmocnilo hned několik frakcí Fae. Mick ale během vyšetřování zjišťuje, že něco je v tomto případě hodně šejdrem. A pokud se on sám nepostará o to, aby to spravil, může se tahle věc obrátit v průšvih obrovských rozměrů. Navíc k němu přichází nová klientka, mladá žena v nesnázích, která potřebuje využít jeho detektivních služeb. Ramona je ale záhadami opředená stejně jako kopí a stopy, které Mick nachází na nečekaných místech a nemůže z nich vyvodit žádné kloudné závěry.

Lughovo kopí je znatelně svižnější než minulé Mickovo dobrodružství. Důvodem je samozřejmě fakt, že se jedná o pokračování, čímž se potřeba obsáhlého vysvětlování snižuje minimálně na polovinu. Stále není nouze o nenadálé zvraty, záplavu vtipných poznámek vílího detektiva a roztodivné obyvatele Podsvětí. Stručně řečeno, dočkali jsme se více magie a méně mafie než posledně. Druhý Mick Oberon samozřejmě přináší i koňskou dávku akce, která zabírá desítky stránek, a ačkoli je řádně barvitá a dynamická, mohlo jí být o něco méně. Soubojů je přehršel a i Mickovy čachry se štěstím a kouzelnou hůlkou časem omrzí.

Tento případ Micka Oberona nabývá o něco epičtější rozměry, tentokrát je totiž v sázce opravdu mnoho. Díky souboji o legendární kopí si užijeme ještě více zástupců Fae, k přečtení jejichž jmen vám alespoň částečně pomůže slovníček v přílohách. Autor tentokrát trochu víc vykresluje i charakter samotného detektiva, který příběh vypráví, jeho minulost ale kromě drobných náznaků nadále zůstává tajemstvím.

K závěru knihy je tempo rychlejší než mafián na útěku před policejním zátahem a samotný konec přinesl překvapivé a uspokojivé rozuzlení. Místy ale vyprávění tak spěchá, že stačí chvilička nepozornosti a musíte se vracet, abyste zůstali v obraze. Ari Marmell elegantně navázal na některé nitky z prvního dílu a pár vedlejších dějových linek si nechal otevřených pro další pokračování. Detektivní prvky, irská mytologie a nálož akce vytváří čtivý mix, který nezklamal a stejně jako první díl nabídl příjemnou zábavu. Pokud se Dead to Rites ponese v duchu Lughova kopí, budu se na další výlet do třicátých let okořeněných magií určitě těšit.

Ukázka

Ari Marmell – Lughovo kopí (Hallow Point)
Nakladatelství: Triton
Překlad: Zdeněk Uherčík
Počet stran: 352, brožovaná
Rok vydání: 2018
Cena: 249 Kč