ROZHOVOR s Karolinou Francovou

Rozhovor s Karolinou Francovou, autorkou Purpurové noci, série, jejíž první díl, Ve stínu Rudé věže, vydalo nakladatelství Brokilon na sklonku roku 2017.

Čtenáři Sardenu tě znají jako autorku hned několika knih různých žánrů. Podobá se některá z tvých starších věcí motivem, postavou či jinak tvé žhavé novince, Ve stínu Rudé věže, prvnímu dílu ze série Purpurová noc?

Tak určitě. Předobraz jednoho z hrdinů – Jana Renera lze najít v knize Arien a ani jsem se to nesnažila nijak skrývat. Tahle podobnost totiž vychází z toho, že právě v souvislosti s románem Arien jsem poprvé začala uvažovat o knížce podobného ladění, jako je Ve stínu Rudé věže. Už když jsem Ariena psala, bavila jsem se tím, že jsem vymýšlela, jak by to asi vypadalo, kdyby náš skutečný svět musel čelit osobnosti temného mága Arienova typu. Byly to opravdové blbosti typu Temný mág jde podat daňové přiznání na finanční úřad a tak, ale později jsem se k té myšlence pořád vracela, a nakonec jsem z ní vyšla v sérii Purpurová noc.

Purpurová noc se odehrává v Liberci, z něhož temný mág učinil hlavní město státu. Okolnosti jsou v knize vysvětleny dostatečně. Proč jsi ale zvolila toto město jako dějiště série ty sama?

Změna hlavního města má za účel symbolicky oddělit dějiny Česka před a po Purpurové noci. Mohla jsem si jako nové hlavní město samozřejmě vybrat jakékoli jiné, ale není žádným tajemstvím, že pocházím z Liberce a žiju v něm. Vždycky jsem chtěla napsat něco, co by mohlo čtenářům přiblížit, proč mám tohle město a vůbec celý Liberecký kraj ráda. Nadto je pohodlné popisovat místa, která důvěrně znám. Ale nutno zdůraznit, že série Purpurová noc nemá být jen o Liberci. Mám v úmyslu do ní postupně zařazovat i další lokality Česka, které jsem navštívila a něčím mě oslovily, i když v Liberci i nadále bude ležet těžiště příběhu. Takhle se třeba podstatná část děje třetího dílu cyklu s pracovním názvem „Čtvrtý odboj“ bude odehrávat na zřícenině hradu Trosky. Musím ještě dodat, že mě opravdu potěšilo, že zasazení děje knihy do Liberce čtenáři ocenili, knížku nominovali do soutěže Kniha roku Libereckého kraje a dali jí nejvíc hlasů, takže se umístila na první místě.

Která z postav je tobě jako autorce nejsympatičtější? A která naopak nejméně sympatická?

Já mám ráda archetyp temného mága. Ne ve smyslu sadisty, kterého těší trápení zvířátek a dětiček, ale člověka, který za svoji moc dobrovolně platí vlastní duší a morálkou a díky tomu překračuje vymezené hranice lidství. Nežene ho přání páchat zlo pro samo zlo, ale touha po poznání a zkušenosti a snaha získat sílu ke změně věcí. Takže nikoho asi nepřekvapí, že mi je nejbližší Jan Rener. Co se týká těch nejméně sympatických postav, to je těžké, v příběhu pro mě nikdo takový není, i když nejméně sympatií asi posbírá Radek Rener.

Tvá poslední kniha obsahuje i několik erotických pasáží. V české f/sf literatuře to není úplně obvyklé. Chystáš lechtivé scény i pro další díly? A… bude jich třeba i víc?

Víc jich určitě nebude, ale ani jich výrazně neubude, protože erotické scény jsem do příběhu zakomponovala cíleně a mají tvořit poměrně významnou část děje. Nahlížím na to tak, že sexualita představuje opravdu silný pud a je spojená s obrovskou energií a je škoda toho autorsky nevyužít. I v jiných mých knížkách proto hraje erotika (a nahota) svou roli – ve Zrádci, v Konstantynově efektu i v Kaynově době. V mých příspěvcích do série JFK se pak objevuje i princip sexuální magie. V Purpurové noci je sexualita díky Klářině prokletí a Janovu omezení dokonce až jakási živelná síla, která všechno může v minutě zničit jako povodeň, a tak je třeba jí spíše čelit. Ne že by v tom hrdinové vždy slavili úspěch, ale o to koneckonců jde.

„Nejfatálnější chyba mého otce spočívala v tom, že si myslel, že magie je jen věda. Magie je především nástroj politiky. A moje ambice se nezastaví na historických hranicích.“ Jan Rener, květen 2025, Liberec

V Purpurové noci je zajímavým způsobem pojata magie. Svou roli mají veršovaná zaklínadla, rafinované kletby, harpyjí pera… Co tě inspirovalo a jaká je tvá osobní zkušenost s magií?

Na mě až magicky dokáže zapůsobit příroda nebo počasí. Síla čerstvého podzimního větru, letní bouřky, zimní vánice, červánků nebo jen modře oblohy bez mráčku. Někdy ztrácím dech při pouhém pohledu na lesy z vrcholků hor, na lány žlutě kvetoucí řepky nebo třeba jen chmýří pampelišky. Možná proto v Purpurové noci mágové využívají při kouzlení nejrůznější přírodní suroviny. Například scéna, v níž Radek Rener objeví zdroj magie na přehradě Černá Nisa, vychází z reálného pozorování, jakým způsobem se v černé vodě obklopené lesy rozptylují sluneční paprsky. Každému, kdo to chce vidět na vlastní oči, můžu výlet na Černou Nisu doporučit. Zaříkávání pak mělo za úkol kouzlení mágům trochu ztížit. Nejde totiž o nějaké předem dané nesrozumitelné formule v kouzelném jazyce, ale o vlastní veršovánky mágů v rodné češtině. Přišlo mi, že jistá neobratnost Jana Renera při vymýšlení zaklínadel ho zlidští. Jako bonus se pak neplánově přidalo mrazení v zádech, které jde ruku v ruce s tím, jak strašlivé věci mohou přivolat úplně nevinné dětské říkanky. Pořád si taky pohrávám s tématem na povídku z pracovního lágru, kam mág internuje básníky, aby místo něj dřeli na zaklínadlech, ale na tu zatím není čas. Peří z harpyjí je kapitola sama o sobě – hledala jsem pro Jana Renera nějaký symbol a peří mi přišlo ideální. Snoubí se v něm bojovnost a odvaha (válečnické ozdoby do vlasů), erotika (lechtání peříčkem v ložnici), vzdělanost (brk je mocnější meče) i svoboda, jakási lehkost a přechod do jiných sfér (let ptáka). Neuměla jsem si představit, že by si Jan Rener vybral něco jiného.

„Byly doby, kdy bych dal všechno za to, abych mohl žít bez magie. Ale teď už je to jinak. Když spálíš svitek, můžeš si pamatovat, co na něm bylo napsáno, můžeš to znovu zapsat někam jinam, ale i tak z toho původního zůstane navždy jen popel. A já hořím na hranici. Hořím v magii a jednou, i když si budu pamatovat, kým jsem byl a co jsem chtěl, zbyde ze mě jen ten popel.“ Jan Rener, květen 2025, Rudá věž

Na co se mohou čtenáři dále těšit? Prozradíš něco z konceptu celé série Purpurová noc?

Koncept je jasný od začátku, jde o relativně samostatné a uzavřené příběhy, které spojuje prostředí magického Česka, tři hlavní hrdinové a vztahová linka mezi nimi. Ve druhém dílu Tisíciletý démon, který by měl vyjít ještě letos, řeší Nataniel, Klára a Jan nefunkční prokletí nepoctivých. Ve třetím dílu s pracovním názvem „Čtvrtý odboj“, který právě píšu, přichází na scénu mág, kvůli němuž kdysi magie ze světa zmizela, a ten nemá moc pochopení pro to, že Jan Rener ji chce používat. Ke slovu přijdou i typické sci-fi motivy, takže to bude vlastně taková sci-fi fantasy. Čtvrtý a pátý díl jsou zatím opravdu daleko, ale v jednom z nich bych si chtěla zkusit téma krevní msty a ve druhém půjde o boj za rovnoprávnost, který povedou inteligentní magická stvoření, nejspíš upíři. Už mám vymyšlený i pěkný termín – vamping out.

Děkuji za rozhovor.