RECENZE: Vendula Brunhoferová, Čas oblevy

Na české literární scéně pozvolna vystrkuje růžky čím dál víc nových žánrových autorů. Ne každý z nich se ale vytasí s takovým počinem, jakým je Čas oblevy – špalek na prvotinu až nestydatě objemný. Připravte se na piráty, supertechnologie a řádně politickou space operu.

Lidstvo dávno expandovalo do vesmíru. Osídlilo mnoho planet, rozdělených do dvou obrovských korporátních říší. Tento stav je však ohrožen – nic menšího než absolutní změna dosavadního uspořádání totiž nemůže svést dohromady tak velkou skupinku nesourodých lidí, jako jsou hrdinové Času oblevy. Tuomas Aaltonen se živí jako nájemný vrah, který se naoko stará jen o sebe. Přesto se rozhodne jednat, když se mu do rukou dostanou data mající potenciál otřást životem obyvatel obou korporátů. Policistka Jane Sungová se shodou okolností právě kvůli Tuomasovi po letech vrátí domů, kde je někým víc než jen strážkyní zákona. Věci začnou vřít i ve vedení obou korporátů, brzy se na sebe začnou vršit dojemná setkání, diplomatické dohody i úspěšné či neúspěšné pokusy o vraždu. V tomto světě není o nic nouze, hlavně pak o nejšílenější technologie nebo bohatou škálu vesmírných plavidel – a zdaleka nejzajímavější jsou pirátští obyvatelé Entiky, která toho všeho má víc než zbytek galaxie dohromady.

Čas oblevy bohužel trpí nejednou vadou na kráse. Množství postav, které v příběhu více vystupují a hrají určitou důležitou roli, není nejmenší, a místy na to kniha doplácí. Ze začátku není těžké se ztratit mezi podobnými charaktery, které jsou jen stručně načrtnuty, než vyprávění poskočí zase o planetu dál. S přibývajícími stránkami naštěstí tito aktéři nabývají patřičné hloubky, ale jsou tu i další neduhy. Až příliš příhodné okolnosti nahrávající zvratům, kterým se mnohdy pod nelogičností lehce podlamovala kolena. Nic velkého, jen drobné mušky, které ale nahlodávají zdraví příběhu jako virus počítačový systém.

Kniha ale rozhodně netrpí syndromem děravosti zralého ementálu. Postavy jsou vesměs sympatičtí, obyčejní lidé se svými obyčejnými starostmi, které dokážete pochopit a sdílet s nimi ždibec empatie. Ani hlavního padoucha není lehké z něčeho vinit – osobně si mě získal už jen tím, že není plochý a černobílý, naopak je jednou z nejrealističtějších figurek hry. Děj si také poctivě udržuje svoje stabilní tempo, zajištěné hlavně častým střídáním dějových rovin. Zvraty jsou servírovány nenadále a vyvolávají v čtenáři ten správný šok a chuť přečíst alespoň ještě dalších pár stran. A pokud na oživení nezabere ani překvapivý obrat v ději, zafunguje možná nevtíravý humor, přirozeně schovaný tam, kde je pro něj to pravé místo.

Brunhoferová si rozhodně se svým prvním románem neustřihla ostudu. Nad délkou příběhu lze jen kroutit hlavou, stejně jako nad počtem postav a proplétajících se dějových linií – i přes drobné zmatky se v nich autorka neztrácí. Čas oblevy sice není dvakrát akční a čtenáři nabízí spíš emoční vývoj, politické debaty a popis všemožných technických vychytávek, vyprávění si ale udržuje svou jiskru. Daří se mu zabavit, sice ne nijak hluboce, ale pokud přivřete oči nad několika nedotaženými muškami, poměrně obstojně.

Vendula Brunhoferová – Čas oblevy
Nakladatelství: Brokilon
Obálka: Lukáš Tuma
Počet stran: 543, brožovaná
Rok vydání: 2017
Cena: 348 Kč