CENY ASFFH: 2. díl seriálu – Nejlepší povídka / Nejlepší nakladatelství

Nejlepší povídka

Povídkovou kategorii považuji za nejzrádnější. Povídek vyjde každý rok obrovské množství, není možné se jimi prokousat kompletně. Člověk je tedy odkázán na výběry, doporučení známých, náhodu. Jak padlo v diskuzi na webu XB-1 – „Ty povídky, to je fakt kategorie na draka.“ (Cloudy)

Dobrou zprávou je, že všechny nominované povídky jsou slušně napsány – pokud jsem schopen to ve slovenštině posoudit. Nejlepší českou či slovenskou povídkou, kterou jsem loni četl, byla nenominovaná Rubinova liečba od Zuzany Stožické ze Ženy se lvem. Její Labute nepláčú pokračují v linii „mateřské fantastiky“, opět je to zkušeně napsaný text, tentokrát s tematikou ukradeného dítěte, mateřské lásky a neobyčejných bytostí v obyčejném světě. Za mě třetí nejlepší z nominovaných povídek, jakkoliv kdyby zvítězila, nezlobil bych se.

Nejslabší povídkou ze všech nominovaných pro mě byl Hlavní chod Barbory Vrobelové. Jak je psáno výše – všechny povídky jsou slušně napsány, tuto nevyjímaje. Nominaci schvaluji, akceptuji, v pořádku. Ale v konkurenci slovenských autorů je příliš… přímočarý? Jednoduchý? Těžko říct. Atmosféra společnosti, v níž jacísi mimozemští upíři nenápadně decimují lidskou populaci za tichého souhlasu vládců, kteří si chtějí hlavně zachránit vlastní krk, je tíživá a věrohodná. Jen se mi ty ostatní povídky líbily víc…

Erik Kotlárik přichází se zajímavým myšlenkovým experimentem založeným na paměťových schopnostech lidí. V první polovině brilantní text. Pak to nějak přejde do sentimentálna, začne to být překombinované a celé to končí poněkud rozpačitě. Škoda!

Kosti, kostry, kostlivci od Janky Javorky připomíná Spěšný vlak Ch.24.12 Jana Poláčka. Tíživá atmosféra totalitní společnosti, nutnost rozhodovat se mezi špatným a ještě horším, mírně detektivní zápletka. Slušný text, jakkoliv to není něco, co by mě „rozsekalo“ (jako třeba vítězná povídka z roku 2009, Nový svět Františka Novotného – to si velmi dobře pamatuji dodnes).

„Rozsekávací“ není ani text Alexandry Pavelkové Loď na západ. Je dosti melancholická, připomíná třeba Na křídlech zlatých draků Pavla Renčína, ale měl-li bych vybrat jednu z oněch pěti nominovaných (ehm… jakože jsem vybíral, že jo), byla by to tahle.

Co by ještě mohlo být nominováno a nebylo? Kromě zmíněné povídky Rubinova liečba Zuzany Stožické stojí za čtení Étuda pro výjimečnou mysl Julie Novákové, taktéž ze Ženy se lvem. Kromě toho se mluvilo o některých povídkách z Mloka (Hanuš Seiner: Pod spinodálou), případně o textech Pavla Fritze.

Nejlepší nakladatelství

Nakladatelská kategorie pracuje s obtížně poměřitelnými veličinami. Máme tu větší nakladatelství (Albatros, Argo, Host), která mají více prostředků, větší propagaci, větší možnosti – a proti nim často stojí subjekty menší až malé (Straky na vrbě, Brokilon, Gorgona Books). Mezi nějakými třiceti nově vydanými tituly od Arga se najdou vynikající texty. Ale můžete nefandit lidem, kteří vydají čtyři knihy za rok, ale dělají to prakticky sami? Na tomto rozporu stojí i letošní nominace.

Nakladatelství Hydra vydalo v roce 2016 tři knihy. To není pravda mnoho. Ale ať žije slovenská fantastika. Po malých krocích k velkým cílům, po malých kapkách k velkým loužím. Držíme palce.

Triton je stálice v nominacích. Loni ale překvapivě nevydal nic moc zajímavého. Jasně, je tu Reynoldsův Prefekt, jsou tu nová vydání Lukjaněnkovy Hlídky (ve spolupráci s Argem), nový Žamboch… no, a to je vesměs to nejzajímavější (aniž bych chtěl urazit fanoušky Bretta nebo Nixe).

Artis Omnis je druhé slovenské želízko ve výhni. Zajímavé je, že z pěti vydaných knih se dvě vyskytly v nominacích ASFFH (Temnota z Pressburgu a Medzi nami). Opět držíme palce i nadále.

Brokilon se dlouhodobě snaží – objevuje české autory, dává nováčkům prostor, v edici Evropská space opera se občas objeví zajímavý kousek. Super. Devět titulů za rok 2016, nejvýrazněji působí z ohlasů Konstantynův efekt Karoliny Francové. Kdyby se stihl Algor, bylo by to možná ještě zajímavější…

A pak je tu moloch Arga. S tím se obtížně soutěží. Máme tu osvědčené autory (P. K. Dick) i spisovatele v ČR neznámé (Lavie Tidhar), nová vydání starých klasik (Růže pro Algernon) i pokusy proniknout do nových vod (Cestovatel stoletím). Co víc si přát? Takhle nějak to má asi vypadat.

Co by ještě mohlo být nominováno a nebylo? Těžko říct, kam zmizelo nakladatelství Laser-books. Tím spíš, že Tomáš Jirkovský byl nominován na cenu za dlouholetou práci pro SF. A s tituly jako Okultace, Roky rýže a soli, Královská krev nebo Železný anděl si své místo v nominacích stále zaslouží. Osobně mě velmi překvapila absence brněnského Hosta. Nové, zajímavé objevy (Jiskra v popelu, Ódinovo dítě, Tulák, Všemi dary obdarovaná, Vesaliovo tajemství), pokračování zavedených sérii (Stín krkavce, PAX), podpora odborného psaní o fantastice (A. K. K. Kudláč) i českých autorů (Michal Přibáň, Petra Stehlíková)… co už chceme víc? A abychom se dotkli i malých nakladatelství, vždy jsem ochoten nominovat Straky na vrbě (minimálně za Žoldnéře fantazie a Neočekávané dýchánky), s novým přístupem zaujal Gnóm! Jakuba Němečka (protože Plameňák na konci léta i Vyprávění byly vynikající knihy – ve zcela komplexním smyslu tohoto slovního spojení) nebo Gorgona Books (Poseidonia – chorvatská mírně erotická steampunková detektivka, Krocení sopek – antologie fantastických povídek z jihovýchodní Asie).