KOMIKS: Džundži Itó, Ryby: Útok z hlubin

Článek od: Petr Simcik - 11.05.2017

Jestli mají Ryby něčeho na rozdávání, tak je to tísnivá atmosféra. Ocitáme se na pláži, kde poklidnou idylku přeruší zápach, opravdu hnusný mrtvolný puch. Pořád se ale nic moc neděje, jenže potom se najednou z moře vynoří první ryba, nejdříve hřbetní ploutev, což by nebylo nic divného, kdyby ta ryba nebyla osazená na tenkých nožkách a na břeh nevylezla celá. I to by se dalo považovat za děsivou kuriozitu, jenže prvotní ojedinělý úkaz se brzy změní v globální apokalypsu. Ryby vystupují snad na všech pláži světa, lidé umírají smrady a Džundži Itó nám předkládá jednu bizarnost za druhou. Postupně z moře vylézají nejen malé ryby, ale i žraloci, velryby a dokonce se objeví chobotnice.

Hlavní hrdina Tadaši událost nejdřív zlehčuje a považuje ji za unikátní objev, který mu přinese slávu. Jedinou jeho starostí je na začátku uklidňování přítelkyně, která je hysterka a navíc kvůli více vyvinutému čichu problém cítí ostřeji, takže neustále vyšiluje z toho, že je všude kolem ní smrad, a že ho cítí doma i venku a prostě... už takhle je Kaori horor sama o sobě. Přesto je vám jí z nějakého důvodu líto. Tadaši ale není hrdina v pravém smyslu slova, slouží vlastně jenom jako takový průvodce, protože on jediný celkem dobře snáší katastrofu. Tím pádem nás provádí celým příběhem jako pozorovatel, který občas něco udělá, představuje nám ostatní postavy, které potkává a díky němu se podíváme i do tak bizarních míst jako je cirkus, jehož osazenstvo jsou právě tvorové na kovových nohách. Teď už nejen ryby, ale další oběti toho podivného příběhu.

Motiv celého rybího šílenství hodně připomíná H. P. Lovecrafta, protože ze začátku vlastně ryby nevidíme, a i když pak ano, nedokážeme si to vysvětlit. Ryby tam jsou jenom pro to, aby vyvolávaly tísnivé pocity, strach z neznáma, atmosféru hnusu. My vlastně nevíme a nedokážeme si představit, jak by se mohly dostat na nohy, jak by jim mohly narůst a už vůbec ne z kovu. Sice se ke konci dozvíme jisté teorie, ale... Také tím jak pracuje Itó s časem se Lovecraftovi hodně blíží. Nespěchá, nestřídá lokace. Jen úvodní scéna v domě, jenž spočívá jen v náznacích a pachu, který cítí jen Kaori, zabírá několik stran a pomalu buduje atmosféru. Stejně tak je to i s ostatním děním. Pokud je v příběhu akce, odehraje se poměrně rychle a pak zpět do tajemna, mlhavých záběrů a náznaků.

Kresba je celkově velice povedená. Skvěle se hodí k tématu, ale vynikne hlavně v pozdějších fázích, kdy se od obyčejných lidí a míst dostaneme do čím dál tím víc bizarnější situací, kdy lidé začínají mutovat, a ryby a další tvorové tlít a rozkládat se. Tady kresba s příběhem tvoří velmi sugestivní celek, který vás donutí s podezřením koukat na každou větší louži, kterou budete míjet a opravdu si rozmyslíte jet v létě k moři.

Knížka obsahuje dvě doplňkové povídky.
První je opravdu kraťas. Jedná se o Přesmutný příběh o nosném pilíři, ve kterém se nějakým zvláštním způsobem dostane otec rodiny pod nosný pilíř domu a chce po rodině, aby tam mohl zůstat, a aby kvůli němu nemuseli celý dům zbourat.
Druhá povídka, která se jmenuje Záhada zlomu v Amigaře, je také tématem podobným příběhům H. P. lovecrafta. Pojednává o záhadném skalním zlomu, který obsahuje díry ve tvaru lidských siluet a nutí lidi do nich vstupovat a my vlastně nevím na co se s nimi děje, až na konci dojde k jisté pointě, která ve čtenáři zanechá víc otázek než odpovědí.

Gyo, neboli Ryby je velice povedená jednorázovka a já doufám, že se Crew nezastaví a bude vydávat dál tyhle jedno, maximálně dvou, až čtyř svazkové věci a ne jen dlouhé série. Za sebe můžu Ryby velice doporučit jednak milovníkům mangy, ale také lidem, kteří ji zatím nezkusili, ovšem mají rádi tajemný horor a líbí se jim H. R. Giger, protože některé jeho práce mi temnější druhá část Ryb připomínala.