RECENZE: Leigh Bardugo, Griša: Světlo a stíny

Carské Rusko, jak ho neznáte.

Ravka bývala prosperujícím, mocným královstvím. Dokud nepřišel Černý heretik a nevytvořil Vrásu stínu – obrovskou trhlinu v zemi, v jejíž temnotě se skrývají zástupy krvelačných potvor. Ravka se ocitla bez přístupu k moři a oslabená ve válce se sousedními zeměmi. A do takového světa se narodila Alina, ničím výjimečná, zakřiknutá, slabá. Jediné, na čem jí kdy záleželo, je její kamarád Mal.

Ne však na dlouho. Ve Vráse se totiž ukáže, že patří mezi griši – kastu vojáků, kteří svými silami dokážou ovládat elementy, materiály, světlo nebo tmu… A tak je Alina odtržena od Mala a bez ohledu na vlastní vůli odvezena do Os Alty, kde se musí naučit pracovat se svými schopnostmi. Jenom ona totiž dokáže zacelit zemi a přinést Ravce mír.

Griša má všechno, co čekáte od young adult pro dívky: hlavní hrdinku, která se z nenápadné myši mění v princeznu bojovnici, temně přitažlivého hrdinu, dávného „trochu víc než“ kamaráda, dilema „kterého z nich si mám vybrat“, sem tam nějakou akci a pár zajímavých vedlejších postav. Pokud nečekáte víc, směle do toho, nebudete zklamáni. V tomto ohledu se Griša snad ani nesnaží vystoupit z hranic žánru, protože během čtení budete mít neodbytný pocit, že tohle tady už bylo… mnohokrát. Leigh Bardugo se drží syžetu, který už víceméně známe z Hunger Games, Kostičasu a dalších young adult – hlavní hrdinka začíná jako nenápadná dívka, náhle se však ukazuje, že je naopak výjimečná, tudíž se jí dostává tréninku, a zatímco si postupně uvědomuje dosah své síly, musí si vybrat mezi tím hodným a trochu-zlým-ale-přitažlivějším nápadníkem, stát se symbolem pro trpící lid a tak nějak zachránit svět. Přidejte špetku holčičího čančání, vybírání šatů, zkoušení nových účesů a příprav na ples a máte směs, po které přece touží každá náctiletá dívka. A nakonec proč ne, zdá se, že to funguje.

S ostatními dívčími young adult má Griša společné i zasazení do překvapivě originálního světa, který by si v tomto případě však zasloužil mnohem víc prostoru. Kasta grišů má potenciál, ačkoli dělení do sociálních skupin podle schopností známe už třeba z Kostičasu. To, že je Ravka velmi silně inspirována carským Ruskem poznáte už z mapy (nejen tvarem, ale i jmény), stejně tak v sousedních státech snadno identifikujete Čínu a Finsko. Musím se ovšem přiznat, že i když je to bezpochyby svěží nápad, občas mi až tak průhledná analogie trochu vadila. Až jsem si říkala, že být z Finska, možná se nad popisy jednoduchých, brutálních Fjerdanů se světlými vlasy a vousy urazím.
Čímž se dostáváme k dalšímu nešvaru, který zamrzí. Čím více stránek otočíte, tím větší máte pocit, že „zlo“ je v Griše jenom tak, aby se neřeklo. Válka s Fjerdany je redukována na jeden ubohý střet a z Vrásy se taky zrovna nepočůráte strachy, protože až na pár sežraných lidí zas tolik škody nepáchá a Alina je od ní po většinu příběhu stejně daleko. Ano, dojde na „překvapivé“ odhalení, ale i tak budete mít pocit, že konflikt dobro x zlo tady není to hlavní.

Co tady hlavní je, je Alina. Popravdě řečeno jsem si někde v polovině knížky začala kousat nehty v hrozivé předtuše, že se z ní vyklube chudinka pasivní princezna, která nedokáže udělat nic sama a musí jen čekat, až jí někdo nebo něco pomůže. To se naštěstí nepotvrdilo, ale ani tak si ji nezapíšu na seznam oblíbených postav. Přijde mi totiž jako trochu připálený výsledek receptu „smíchejte rovným dílem moderní emancipovanou dívku s emocionálně rozháranou náctiletkou“. Alina neudělá nic, co byste od ní nečekali. Bohužel.
Máte rádi předvídatelné young adult čtení? Jděte do toho. Pokud se podvolíte, Griša ve vás vyvolá přesně ty vyžadované emoce a na tom koneckonců není nic špatného. Čeká vás slušný rozjezd, skvělý prostředek a trochu odfláknutý konec, který však rádi odpustíte. Pakliže však čekáte od Griši něco víc, sáhněte raději po tom Kostičasu.

Hodnocení: 60%

Griša: Světlo a stíny
Autor: Leigh Bardugo
Překlad: Julie Žemlová
Vydal: Fragment, 2017
Formát: Hardback, 311 stran
ISBN: 978-80-253-3081-4