RECENZE: Lars Kepler, Playground

Lars Kepler — pseudonym, pod kterým se ukrývá švédská autorská dvojice manželů Ahndorilových — je jedním z nejprodávanějších autorů dnešní skandinávské detektivní literatury. Ve svém novém počinu Playground se ovšem vydává, co se týče žánrů i zápletky, do úplně nové říše a snaží se dokázat, že ho není radno škatulkovat jen do jedné spisovatelské kategorie.

Téma zní velmi lákavě. Kepler se zabývá jednou z nejpalčivějších otázek, jaké lidstvo od nejstarších věků trápí — kam odejdeme, když zemřeme? Jeho vizí posmrtného života je jakýsi čínský přístav plný násilí, zločinu a bezpráví, kde slunce nikdy nesvítá a lidé nikdy nespí. Na první pohled to zní podivně, přiznávám, ale posuďte sami — nezní mystický přístav pro zápletku podobného rázu jako perfektní dějiště?

Právě prostředí je však nakonec jedním z nejslabších článků příběhu. Čekal jsem, že přístav bude jakési zrádné, temné město plné stínů, ve kterém je příliš lehké se ztratit… místo, které popisuje Kepler, je však naprosto jiné. Upřímně, vůbec nejde o to, že jeho představa neodpovídá té mé — autor zkrátka strávil až příliš mnoho času zabýváním se nejrůznějšími detaily tohoto světa a snahou co nejkonkrétněji popsat čtenáři přístav, čímž mu jaksi bere prostor pro vlastní představivost. Jinými slovy — v knize se příliš plýtvá zbytečnými detaily na úkor budování atmosféry a patřičného mystična.

Druhé negativum vidím v neskutečně zmatené zápletce, ve které je v kombinaci s neobvyklým prostředím někdy opravdu lehké se ztratit. Od chvíle, kdy hlavní hrdinové — žena Jasmin a její malý syn Dante — vstoupí na playground, zmiňované v názvu, se děj neustále žene z jednoho místa na druhé a nedává čtenáři místo na oddech ani na vzpamatování. Zatímco tohle se mi na předchozích knihách Larse Keplera líbilo snad nejvíce, tady působí ona zběsilost tempa v určitých chvílích opravdu rušivě.

Co však Keplerovi už nikdo nikdy neodpáře, je jeho osobitý styl psaní, který mnohdy situaci zachraňuje a nutí vás číst dál, i když si momentálně vůbec nejste jistí, co se vlastně děje. Dávkování děje v krátkých kapitolách, které je pro autora tak typické, funguje i tentokrát a udržuje čtenáře v pozornosti.

Jak už jsem řekl na začátku, kniha Playground je experimentem. Experimentem, ve kterém autor potvrzuje své čistě vypravěčské kvality, ale příběh samotný se mu tak trochu hroutí pod rukama — knize by daleko více slušel větší důraz na psychologii a atmosféru. Přiznávám, že je možná moje chyba, že jsem od Playground čekal něco zcela jiného, než jsem nakonec dostal, ale zda-li vám Kepler v novém provedení bude vyhovovat, je vlastně nakonec jen na vás.

Pokud sháníte výplň dlouhého čekání na nový případ s Joonou Linnou, tento román vám poslouží více než dobře. Bohužel, jen marně teď ale hledám cokoliv lepšího, co bych o knize řekl.

Hodnocení: 55 %

Playground

Autor: Lars Kepler

Překlad: Karolína Kloučková

Vydal: Host, 2016

Formát: pevná/brožovaná vazba, 439 stran

ISBN: 978-80-7491-782-0