Sloupek: Slavnostně přísahám, že si nepřečtu nového Harryho Pottera
Článek od: Petra Elen Mand... - 05.11.2016
Je to skoro měsíc, co u nás vyšel český překlad dalšího pokračování známé série, Harry Potter a prokleté dítě. Hm… Další pokračování je možná trochu silného slovo, jedná se o divadelní hru, kde se o autorství dělí scénárista Jack Thorne, režisér John Tiffany a samozřejmě i stará známá J. K. Rowlingová. Ti všichni nám chtějí umožnit náhled do kouzelného světa našeho dětství, když už je „po všem“. Nejen toto je však důvod, proč si knihu odmítám přečíst…
Patřím mezi Potterovskou generaci. V mém dětství mezi sebou nejdříve soupeřili Harry Potter s Pánem Prstenů o to, kdo mě více ovlivní v nejcitlivějších letech života, ale nakonec vyhrál Harry a tak mě provedl od dětství přes dospívání až do dospělosti. No, dobře, píši teď o fyzické dospělosti, o té mentální se teď bavit raději nebudeme. Ta asi nikdy zcela nedozraje, protože můj svět fantasie je stále někde na pomezí Středozemě a Bradavic.
Když Harry poprvé odjel do Bradavic, byla jsem o rok mladší než on, takže jsem stále s nadějí čekala na svůj dopis. Marně. Na druhou stranu, když jsem ve druhém díle viděla ty obří pavouky, vlastně jsem se i modlila, aby opravdu nepřišel. Všichni totiž víme, že kdyby s dopisem poslali Erola, tak by ani roční zpoždění nebylo žádné překvapení. Jak Harry rostl a dospíval, tak jsem se měnila i já. Roky pro mne nebyly odděleny Silvestrem, ale datem, kdy vyjde další knižní díl a když vyšly všechny, tak jsem ještě jako bonus čekala na poslední film.
Se závěrečnou knihou i filmem jsem se pomalu ale jistě dostala ke konci středoškolských studií a nastoupila na vysokou. Samozřejmě ani to mi nezabránilo obrečet dramatický konec, a hlavně mého milovaného Snapea (Já to prostě tušila, že má citlivou milující duši!!) a záruku dobré nálady Freda Weasleyho (Proč Angelina a ne já?!). Jejich oběti však nebyly marné. Stejně jako životy Siria, Remuse, Nymfadory, Albuse Brumbála a mnohých dalších, neskončily nadarmo. Voldemort byl přeci poražen. Ve světě kouzelníků zavládl mír. Vyšlo slunce, životy přeživších se měly zalít sluncem. Měli žít přeci šťastně až do smrti…
Protože stresy v práci, dopravní zácpy, partnerské hádky a dohady se vzdorovitým potomstvem jsou výsadou našeho skutečného světa. Hromady problémů se mi věší na krk den co den, ale jen proto, že jsem nevybojovala tu těžkou bitvu a nežiji v tom kouzelném světě. Stejně jako Samvěd Křepelka s Růžou žili pokojně v Hobitíně, tak i Harry s Ginny měl tak žít. Nechci se nikde dočíst, že Sam se stal kvůli posttraumatickému stresu alkoholikem, děti mlátil jak o život a nakonec na ně přišel hobití berňák… Stejně jako nechci číst o tom, že život Harryho, jeho přátel a rodiny nebyl dokonalý. Moji drazí přátelé z knih, se kterými jsem vyrostla, mají šťastný a klidný život, s tím vědomím každou noc spokojeně usínám a odmítám se o něj nechat připravit.
Tímto tedy: „Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti! (Ale k přečtení nového knihy ne!)“
- Přidat komentář
- 39000x přečteno
Komentáře
Monika Slíva odpověděl/a v Trvalý odkaz
Ach, to je povedený sloupeK!
Ach, to je povedený sloupeK! A jako mi mluví z duše:-)
Bohužel mně samé o mě odhaluje jednu nepěknou věc - totiž, že jsem podle všeho masochista!!! Neboť sice bych se klidně podepsala prakticky pod všechno, co zde bylo řečeno, ale přesto jsem si to to Prokleté dítě přečetla:-D
Petra Elen Mand... odpověděl/a v Trvalý odkaz
Já být masochista nemohu...
... protože, když jsem tento názor začala hlásat, rozdělilo se mé okolí na dvě skupiny, které mezi sebou začaly uzavírat sázky. Pochybovači - nevěří, že to vydržím a knihu nepřečtu a já jim to nedaruji :D
Děkuji za milý komentář a doufám, že se kniha líbila! :)
Monika Slíva odpověděl/a v Trvalý odkaz
No, navzdory všem škarohlídům
No, navzdory všem škarohlídům, se mi to vlastně líbilo. Hrozně bych to někdy chtěla vidět v té reálné divadelní podobě, protože jsem přesvědčená, že jde hlavně o to ztvárnění, a pak teprve o všechno ostatní.
Vím, že asi to moje přirovnání někoho pobouří, ale opereta je taky prakticky vždycky postavená na velmi plytkém, banálním a předvídatelném příběhu a přesto stále na ní chodí do divadla spousta lidí, kterým jde o ten zážitek, operetní pěvce, výpravu a atmosféru. A v okamžiku, když se dívám na filmové zpracování nějaké klasické operety, která patří na divadelní prkna, tak už to zkrátka není ono... a o tomhle je Prokleté dítě. Tedy dle mého názoru. Je to postavené na zážitku a možnosti vstoupit do světa HP a skoro se ho dotknout, protože divadlo je něco úplně jiného než filmové plátno. A Rowlingová je tady pro mě tak trochu v roli chytré horákyně. Autorka-neautorka a pokračování-nepokračování:-D
Adhara odpověděl/a v Trvalý odkaz
Nápodobne, nemienim to čítať...
...ale moje dôvody na neprečítanie tejto knihy sú iné. Predovšetkým, načo by som čítala „pokračovanie“, ktorého (hlavnou) autorkou ani nie je Rowlingová? Čím sa to líši od fanfiction, ktorej je plný internet rovnako ako aj ôsmich dielov Harryho Pottera? A to ešte vo forme divadelnej hry, pche... A keby autorkou aj bola Rowlingová, už to nezachráni, pretože predsa vyhlásila, že žiadny ďalší Harry nebude. A za tým si mala stáť. Pridávam sa k zástupu tých, čo si myslia, že jej ide len o prachy a som smutná z toho, že ošklbáva takúto skvelú postavu... chudák chlapec, to si nezaslúžil! :-)
kutsua odpověděl/a v Trvalý odkaz
Jsem o cca pět let starší než
Jsem o cca pět let starší než autorka sloupku a Harry Potter pro mě zaplaťbůh - na rozdíl od Pána prstenů - byl milým, ale nijak formujícím čtením. Mám rád první tři "pohádkové" díly a těm čtyřem zbývajícím "thrillerovým" jsem na chuť nikdy nepřišel. Můj přístup k osmému dílu byl shodně předsudečný jako postoj autorky sloupky. Přesto jsem si ho pustil do uší - a byl jsem polapen.
Troufám si říct, že se kvalitou vyrovná tomu nejlepšímu od paní Rowlingové (zejména, pokud máte rádi jako já časovky) a ční vysoko nad průměrem série. Trpí sice jistou chorobnou rozbujelostí zápletky, která nafukovala každé další pokračování HP, ale v míře ještě poměrně přijatelné. Dost pomohlo, že je to celé koncipováno jako divadelní hra. Myslím, že v devatenáctém století by se takovému kusu říkalo féerie, a stejně dnes jako tenkrát by taková představení byla vyprodaná. Je to vysloveně dílo, které má umožnit fanoušku zavzpomínat si.
Problém s formujícím čtením (tedy jakýmsi zbožštěním nějakého textu, který byl pro člověka důležitý v jistém okamžiku vývoje) je, že v jisté fázi začne člověka škrtit a omezovat a je nutné vykročit z jeho stínu, i když je v něm člověku tak dobře.
Série o Harrym Potterovi je vtipná a dobře napsaná young adult fantasy, která není až tak výjimečná, ale přišla ve vhodnou dobu a měla dobrý marketing a spoustu štěstí. Není nutné ji považovat za vrchol literatury, dokonce ani za vrchol fantastiky, ale není ani nutné ji ani zatracovat. Osmý díl do tohoto hodnocení přesně zapadá.
Adhara odpověděl/a v Trvalý odkaz
To je vec názoru. Som
To je vec názoru. Som rovnakého veku ako vy a pre mňa Potter formujúcim a výnimočným bol. Ak by niekoho zaujímali dôvody, sú tu: http://www.adhara.sk/?page_id=3098
Přidat komentář