Rozhovor s Jordim Llobregatem

Jordi Llobregat, autor románu Vesaliovo tajemství (Host, 2016), navštívíl v rámci Měsíce autorského čtení Ostravu, kde jsme měli možnost jej pro vás vyzpovídat. 

Co máte na autorských čteních nejraději? Atmosféru? Čtenáře, kteří si Vás přišli poslechnout? Čím jsou pro Vás tato čtení speciální?

Atmosféra je vždycky skvělá. Až zajímavá, dovolím si říct. Během turné navštívím spoustu různých míst, každé je jiné a něčím inspirativní a neuvěřitelně kreativní. 

Jaké byly první dojmy, když jste se dozvěděl, že se nakladatelství Host rozhodlo koupit autorská práva k Vaší knize Vesaliovo tajemství? Český knižní trh je přece jenom poměrně malý a nemusí být pro autora tak zajímavý jako třeba polský.

Byl jsem z toho smutný :) Samozřejmě vtipkuji, je snem každého autora, aby se jeho knihy vydávaly a je úplně jedno v jakém jazyce. 

Viděl jste českou obálku knihy? Líbila se Vám?

Miluji ji. Na facebooku jsem vytvořil anketu s dvěmi obaly - českým a španělským a ptal jsem se svých fanoušků, který se jim líbí víc. Český obal je velmi originální, jiný. I španělské publikum jim bylo nadšeno. Je to skvělá práce.

V návaznosti na obálku, jak se stavíte k trendu e-booku? Ať již jako autor nebo jako čtenář.

Jako čtenář je vnímám jako věc užitečnou, ale vůbec ne romantickou. Abyste chápala, jsem velký romantik a zbožňuji pocit, když mohu držet v ruce knihu nasávat její vůni. Kniha pro mě představuje více než jen slova, je to jakýsi předmět. Věc, kterou mám moc rád. E-book je ale užitečný, když cestujete. Kniha je těžká, e-book je malý, skladný. Když si vzpomenu na dobu před 10 lety a své cesty, vždycky jsem si sbalil do kufru 10, 12 knih a oblečení… Na oblečení nezbylo místo. 

Jako spisovatel vnímán e-booky velmi pozitivně, protože je to další cesta, jak dostat svou tvorbu ke čtenáři. V dnešní době je navíc těžké zjistit, zda se kniha ke čtenáři dostala jako tištěný výtisk nebo e-book. Musím ale říct, že pokud má čtenář tištěný výtisk, je to pro mě nové osobní spojení. 

Kniha Vesaliovo tajemství se pohybuje na pomezí tří žanrů. Existuje nějaká její literární nebo filmová inspirace?

Jsem člověk, která se nechá snadno ovlivnit. Mám to rád. Ovlivňuje mě jak komiks, tak i klasická literatura. Ovlivňuje mě láhev, která je tady připevněná na zdi i vlajka regionu Asturias, i když se mnou nemá žádnou spojitost. Ve své tvorbě zanechávám stopy těchto vlivů, a pokud čtenář chce a je schopný, může je najít. Hned na začátku Vesaliova tajemství se jako symbol prokletí objeví černý pes. Je to anglický symbol pro prokletí, které známe z Psa baskervillského. Poté, co jsem asi 10x přečetl díla Conana Doyla, chtěl jsem ho čtenářům představit trochu jinak. Nejkrásnější na tom všem je, že spousta lidí v Barceloně mi říká, že tohle mé prokletí, které jsem si vymyslel, je skutečné.

Co je Vaší nejoblíbenější částí knihy? 

Moje nejoblíbenější část knihy je práce s postavou Paula a jeho příběhem.

Proč zrovna Paul?

To je otázka, na kterou nebudu odpovídat :) Pokud si čtenáři knihu přečtou, budou znát odpověď. Řeknu jen, že Paul je velmi speciální postava, kterou jsem použil, abych poukázal na určitý druh situace, kdy člověk bojuje proti pravidlům své doby.

Pokud jste ochoten našim čtenářům prozradit - jak dlouho jste strávil přípravami na Vesaliovu tajemství? Vzhledem k tomu, jak je příběh komplexní a prostředí vybudované do detailů, to musel být těžký oříšek.

To je velice těžká otázka. Když jsem román psal, chodil jsem do práce, věnoval jsem se rodině, žil jsem svůj běžný život, takže jsem na psaní měl velice málo času. Je navíc složité rozlišit, kdy píšete a kdy děláte “jen” přípravy. Pro mě je to proces, který jde ruku v ruce. Řekl bych ale, že se vším všudy, kolem dvou let.

Měl jste někdy autorský blok? Měl jste někde problém s psaním?

Neměl. Ačkoliv práce spisovatele není tak romantická, jak si všichni myslí. Je to těžká dřina. Romantika je v tom, když člověk vymýšlí příběhy a historky. Jenže na druhé straně stojí ona sterilní práce, kdy to jsou hodiny a hodiny strávené u počítače korekturami a revidováním textu. Tohle je ten moment, kdy se vášeň mění v práci. 

Jak tedy bojujete s tím, aby se z vášně nestala jen práce?

Neustále se snažím připomínat sám sobě, že psaní je v prvé řade moje vášeň. Jsem velice tvrdohlavý člověk, takže když s něčím začnu, dokud to nedokončím, nedokážu přestat. Když pracuji, vášeň tam musí být. Když tam není, vytrácí se i moje motivace. Vášeň je pro mě důležitá ve všech aspektech mého života. 

Co byste vzkázal našim čtenářům?

Bojujte za kulturu. Nechte lidi ve vašem okolí nasytit se kulturou, protože pak budou svobodnější a jejich život bude lepší. Pokud člověk za kulturu nebojuje, nepodporuje ji, může se daná osoba změnit v průměrného člověka, který nemá, co nabídnout a který je lehce zmanipulovatelný.