PUBLICISTIKA: Malé trhy, velké zázraky

Článek, který se právě chystáte přečíst, vyšel letos v dubnu v online magazínu Clarkesworld. Je z pera Julie Novákové, české autorky, která se již určitě dostala do povědomí českých milovníků fantastiky. Ať už tím, že píše (mimo jiné) hard sci-fi a sklízí pravidelně úspěchy v domácích literárních žánrových soutěžích, nebo tím, že propaguje invazi českých autorů do zahraničních žánrových médií, když tvrdí, že to není tak složité, jak to na první pohled vypadá. Potřebujete jen (krom toho, že umíte psát) umět anglicky. A sama velmi názorně dokazuje, že když se chce...

Řízením náhody jsem se dostala k přečtení jejího anglicky psaného článku o stavu rybničních fantastických vod v Čechách a natolik mě zaujal, že mi přišlo jako ohromná škoda, když si ho nemohou přečíst též čtenáři, kteří ovládají toliko svojí mateřštinu. Slovo dalo slovo a z toho vyplynul souhlas Clarkesworldu i Julie samotné s publikováním překladu zde na Sardenu. Doufejme, že vás zaujme stejně jako mě, protože obsahuje mnohá fakta k zamyšlení a možná i k diskuzi.

Pokud by vám některé údaje uváděné v textu připadaly pro našince příliš polopatistické nebo popisné, mějte na paměti, že původně byl článek určen pro zahraniční čtenáře. Tudíž musel osvětlit i jevy, které český fanoušek může považovat za notoricky známé. Vzhledem k tomu, že originální text článku existoval pouze v angličtině, dovolila jsem si ho (opět po dohodě s autorkou) přeložit do češtiny.

Děkuji tímto všem angažovaným osobám a institucím za spolupráci a nahlas doufám, že to není spolupráce poslední.

Pěkné a udivené čtení
přeje
Monika Slíva Dvořáková

* * *

Kolik výtisků představuje bestseller? Co musí autor udělat, aby byla jeho kniha přijata nakladatelstvím? Jak fungují SFFH časopisy? Často klademe takové otázky, ale sotva by nás napadlo, jak dalece se mohou odpovědi lišit mezi jednotlivými národními trhy.

Vloni v létě jsem se potkala s Neilem Clarkem na Worldconu v Londýně a v průběhu povídání o spekulativní beletrii (zkrátka fantastice) na anglo-americkém a českém trhu jsme objevili některé nečekané rozdíly mezi nimi. A myšlenka proniknout hlouběji do fungování mechanismu české SFFH byla na světě.

Ale předtím, než budete číst dál, vás varuji: Toto je zombie příběh.

*

Ze čtení prodejních statistik a po rozhovorech s lidmi z vydavatelství by jeden lehce získal dojem, že současný český SFFH trh je jen velký domeček z karet, nádherně postavený, ale křehký a neustále na pokraji kolapsu. Ale navzdory všem finančním krizím, změnám v DPH a údajnému zhoršování čtenářských návyků odmítá zkolabovat, za což je většina z nás neskonale vděčná. Je skutečně tak křehký, jak vypadá? Jak moc se liší od anglicky mluvícího trhu a může vůbec nabídnout nějaké užitečné postřehy pro ty druhé?

Česká fantastika má bohatou historii, od Jakuba Arbese nebo Svatopluka Čecha přes J. M. Trosku a Karla Čapka k Josefu Nesvadbovi a mnoha dalším moderním autorům. Nicméně vydávání knih zde bylo zásadně ovlivněno politickými změnami ve dvacátém století. Nacistická okupace během druhé světové války a následné období komunistického režimu měly za následek šedesát let trvající nesvobodu nejen v tomto ohledu, ale i v mnoha dalších. Po roce 1989 trh rychle rostl. Knihy a autoři dříve zakázaní režimem zažili velký boom a náklady knih v desítkách tisíc nebyly žádnou výjimkou. Přesto na tak malém trhu – Československo (předtím než se rozdělilo na Českou a Slovenskou republiku v roce 1993) mělo přibližně patnáct milionů obyvatel – to nemohlo trvat příliš dlouho. Už v první polovině devadesátých let šly náklady dolů a ustálily se na řádech tisíců. V současnosti je beletrie obvykle vydávána v nákladech od tisíc pět set do dvou tisíc výtisků, i když počet se velmi liší v závislosti na autorovi, žánru a vydavatelství. Kolik prodaných výtisků dělá bestseller? Na to neexistuje žádná oficiální odpověď: někdo říká, že už tři tisíce, ale většina nakladatelů se shodne na deseti tisících. V případě fantastiky mnoho z nich dává rovnítko k pěti tisícům výtisků.

Obvykle se ročně vydá kolem sedmnácti tisíc titulů (přibližně devadesát procent nových titulů a kolem deseti procent reedic). Něco málo pod sedm tisíc z nich je beletrie a téměř sedm set z nich představuje fantastiku[i], z čehož o malinko víc než padesát procent je fantasy, téměř třicet procent science fiction a méně než dvacet procent horor (a to nezabíhám do podrobnějších kategorií jako literatura pro mládež, paranormální romance, atd).

Většina z nich jsou překlady; množství románů, antologií a povídkových sbírek od českých SFFH autorů se pohybuje někde kolem stovky za rok. Zvyšující se počet překládané beletrie je v tomto žánru viditelnější než na celkovém trhu: celkově tvoří překlady více než třetinu všech vydaných knih v České republice. Více než polovina všech překladů je z angličtiny, ale němčina a francouzština také bodují a zanechávají ostatní jazyky daleko za sebou. Pro srovnání: rozsah přeložené beletrie v USA tvoří pouhé jedno procento.

V přepočtu vydaných titulů ročně na jeden milion obyvatel je Česká republika s tisíci pěti sty osmdesáti tituly na pátém místě v Evropě za Dánskem, Spojeným královstvím, Slovinskem a Španělskem[ii]. To už nezní tak špatně, že ne? Ale ukazuje to, jak moc lidé čtou? Podle NOP World Culture Score Indexu stráví Češi čtením průměrně sedm a půl hodiny týdně, což je staví na šestou pozici (první místo drží Indie s více než deseti a půl hodinami čtení týdně). Tyto výsledky vykreslují příjemný obrázek o České republice, zvláště z pohledu nakladatelů. Ale nejsou tu žádná oficiální data pro fantastiku. Může nám něco dalšího říct více?

Naštěstí ano. Abychom našli další odpovědi, měli bychom se obrátit k časopisům.

*

V České republice máme dva profesionální časopisy zabývající se spekulativní beletrií: XB-1 (dříve Ikarie) a Pevnost. Oba jsou to vcelku temperamentní zombíci.

Dovolte, abych to vysvětlila: Ikarie byla prvním profesionálním žánrovým časopisem v České republice, založeným v roce 1990. Byl zrušen vydavatelem v prosinci 2010 z důvodu poklesu příjmů z reklamy (překvapivě SFFH magazín přitahoval méně inzerentů než lifestylové časopisy). Ale redakce to nevzdala, našla nezávislého vydavatele a bez přerušení pokračovala pod změněným názvem XB-1 (z české filmové sci-fi klasiky Ikarie XB-1), vzhledem k tomu, že předchozí vydavatel stále držel práva na ten původní.

Podobně Pevnost zavřela krám v lednu 2013, ale vrátila se zpět o dva měsíce později díky riskování a žánr milujícímu investorovi.

Pak znovu v červnu 2013 XB-1 oznámila konec způsobený finančními problémy, ale ještě tentýž měsíc další podobný investor vstoupil do hry a časopis zachránil.

Pevnost i XB-1 vzkřísili fanoušci, kteří věřili, že časopisy přináší něco dobrého a nenahraditelného svým čtenářům a mohly by ve skutečnosti fungovat díky chytřejšímu finančnímu rozhodování a PR. Do dneška jsou oba časopisy stabilní a populární.

Jejich prodejní čísla mohou prozradit víc o množství SFFH čtenářů; bohužel je ani jeden z časopisů nezveřejňuje. Odhad se pohybuje někde mezi pěti a osmi tisíci prodaných výtisků každý měsíc, s tím, že Pevnost (více zaměřená na multimédia, film, fantasy a na mladší publikum) pravděpodobně prodá více než XB-1 (zaměřená především na beletrii překladovou i českou). Valnou většinu prodeje tvoří tištěné verze. Je to nějak srovnatelné se situací na jiných trzích?

Můžeme to zkusit porovnat s anglo-americkými časopisy. Souhrn Gardnera Dozoise za rok 2013 v jeho 31st Year’s Best SF antologii naznačuje, že časopis Asimov's prodá něco kolem dvaceti tří tisíc výtisků, stejně jako Analog. F&SF zvládne něco kolem jedenácti tisíc. Ale americký trh je unikátní v počtu elektronických a online magazínů, které velmi úspěšně konkurují svým tištěným bratrancům.

Interzone, nejpopulárnější britský SFFH časopis s dlouho trvající tradicí, je odhadován na prodej kolem dvou tisíc výtisků. A to přesto, že Spojené království má populaci přibližně šedesát čtyři milionů lidí – šestkrát víc než Česká republika. Nicméně prodeje jsou stěží srovnatelné, protože zde chybí jazyková bariéra mezi UK a USA. Měli bychom se podívat na státy, kde mají mateřský jazyk jiný než angličtinu. Existuje mnoho evropských magazínů, ale většinou se jedná o bezplatné e-ziny. Bohužel jsem nebyla schopná určit prodejní čísla pravidelně vydávaných tištěných časopisů, kterých není mnoho. U těch, které mají účty na sociálních sítích, jsem se mohla maximálně podívat na jejich online komunity, obvykle mnohem menší a méně aktivní než u těch českých[iii].

A alespoň pokud vím, XB-1 a polská Nowa Fantastyka jsou jediné placené časopisy v Evropě, které pravidelně publikují překlady zahraničních povídek. Jeden z nejznámějších evropských časopisů, ruský Esli, který to dělal také, ukončil vydávání před třemi lety.

Za těchto okolností nemohu být nic jiného než vděčná XB jedničce i Pevnosti.

Máme zombie časopisy – a jsou to časopisy, na které můžeme být pyšní.

*

Ale přesto – jsou to pouhé dva časopisy. Nedávno se k nim přidal slovenský nepravidelně vydávaný e-časopis Jupiter jako další placená možnost k vydávání žánrových povídek v češtině a slovenštině. Ale představte si, že jste Ray Bradbury a píšete jednu dobrou povídku týdně. Pakliže by všechny měly být publikovány a zaplaceny, spotřebovali byste všechny tyto časopisy jen pro sebe a obsadili byste i valnou většinu antologií na trhu – což je nemožné. Pokud byste byli takto produktivním autorem, museli byste buď vydávat vlastní sbírky povídek, nebo je nabízet online – přičemž u druhé možnosti byste nemohli očekávat žádný zisk.

Když jsem psala o anglo-amerických žánrových online časopisech pro stránky XB-1, někteří lidé se mě v komentářích ptali, proč nemáme profesionální online magazín v Čechách. To by přece byla dobrá věc!

Jistě by byla. Bohužel je to naprosto nemožné. Dokonce i s podobným procentem platících čtenářů, jako má Clarkesworld, by online časopis na tak malém trhu měl extrémní štěstí, kdyby vůbec prorazil. Je to risk, který si nikdo nechce vzít na triko, ačkoliv se to může v budoucnu změnit, pokud se chování čtenářů výrazně posune k podpoře jejich oblíbených projektů i v případě, že budou mít přístup k obsahu zdarma.

Ale pozor, zatímco placená online periodika by mohla stěží přežít na současném českém trhu, neplatí to o e-knihách a elektronických časopisech. E-knihy momentálně zabírají méně než dvě procenta celkového trhu, ale jejich rozmach narůstá každým rokem – a už jsem zmiňovala časopis Jupiter. A co víc, tahle dvě procenta jsou počítána z celkového trhu. Ve fantastice je toto číslo přibližně dvacet procent. E-knihy spolehlivě předvádějí nakladatelům svou životaschopnost a mnozí, kteří je ještě před pár lety odmítali, jsou nyní šťastní, že je mohou vydávat. A bez nich by se jim dařilo mnohem hůře.

Ale vraťme se zpět k autorům. Proces mezi přijetím textu a samotným publikováním povídky nebo románu se příliš neliší od ostatních zemí; liší se ta část předtím.

Pro začátek zapomeňte na literárního agenta. Mluvíme o maličkém trhu, kde se jenom hrst autorů může psaním živit – v případě, že nemají příliš nákladný životní styl. Agenti jsou čímsi neslýchaným. Je na autorech samotných předložit vlastní práci nakladatelům. Bohužel většina z nich takřka netuší, jak to udělat. Vydavatelé dostávají nepočitatelně mailů od autorů, kteří posílají neúplné práce, ságy vytištěné v nevhodném fontu písma a romány zcela mimo vydavatelský zájem.

Rozumný autor ví, že rukopis by měl být kompletní, v jednoduchém, čitelném formátování, ideálně se synopsí a průvodním dopisem. Cesty, jak pomoci autorům i nakladatelům zároveň, existují – je jimi poskytnutí průvodců krok za krokem. Většina českých nakladatelů je nemá. Jakékoli informace o nabízení rukopisů (a zda vůbec nakladatel chce vidět nějaké nevyžádané práce) na drtivé většině stránek nakladatelství nenajdete. Tento stav nezpůsobuje jen záplavu nesmyslných dotazů a nabídek, ale také nejistotu na straně autorů. Nedostatek informací komplikuje situaci oběma stranám – ale z nějakého záhadného důvodu se nic nemění.

Proč, ptáte se? Odpovědí je opět „malý trh“; trh, kde se předpokládá, že se začínající autoři nejdříve objeví v soutěžích a publikují několik povídek v antologiích složených z vítězných kusů. A to vše ještě před tím, než cokoli předloží časopisům nebo začnou psát román. Jakmile začnete sledovat soutěže a číst antologie a časopisy, začnete si všímat některých jmen, a pokud se vám jejich díla líbí, pravděpodobně je požádáte o nové povídky, nebo si přečtete jejich práci v případě, že vám něco pošlou. S výjimkou soutěžních sborníků bývají vyžádané od konkrétních autorů i příspěvky do antologií. Občas se také informace o chystaných antologiích dostanou dál starou dobrou šeptandou.

V tak malé a uzavřené komunitě, jakou český fandom bezpochyby je, to funguje. Ovšem tenhle status quo může způsobit, že noví autoři se hůře prosazují, pokud se neúčastní povídkových soutěží. Na druhou stranu soutěže nevyžadují žádné vstupní poplatky, až na jednu nedávnou výjimku. Ale také ani nezaplatí autorům za publikování, na rozdíl od časopisů. Proniknout na trh, kde vám zaplatí, je těžké bez ohledu na to, jak dobří ve skutečnosti jste – což je významný rozdíl oproti anglo-americkému trhu, kde vám nic nebrání obrátit se na nejlepší časopisy kdykoli, třeba teď hned, a výsledek závisí pouze na kvalitě vaší práce a troše štěstí. Všechny tyhle věci (jak nabídnout rukopis a možnost ho sledovat) jsou pro české autory zcela nové a příjemné, když se odhodlají vydat za hranice.

*

Můžeme tedy na základě toho učinit nějaké shrnutí? Množství publikovaných knih ve fantastice a časopisy s jejich prodeji se v porovnání s počtem česky mluvících obyvatel zdají být takřka nereálné. Vypadá to, že český fandom je silný a aktivní, ale úskalí, kterým čelí časopisy a někteří nakladatelé, ukazují současnou situaci. Jakkoli je pozoruhodná, ve skutečnosti je křehká. Zatím to většinou mělo šťastné konce, ale dá se na to spolehnout?

Vzestup e-knih a rychle rostoucí popularita audioknih jsou znamením, že tradiční trh se mění, i když to přichází později a pomaleji než na tom anglo-americkém. Na druhou stranu nemůžeme očekávat, že tyto změny budou na tak malém trhu jako ten náš přesně kopírovat zahraničí; některé z nich jsou zde zkrátka nemožné.

V české fantastice se objevují ambiciózní ságy stejně jako dobrodružné knižní série, space opery stejně jako výpravné fantasy, hard sci-fi, military, detektivní fantasy a bezpočet dalších subžánrů. Snad jen weird a slipstream se nezdají být příliš oblíbené na domácí půdě. Trh je malý, ale prosperující – dokonce víc, než by se dalo očekávat – a bohužel poněkud izolovaný. Překlady – hlavně z angličtiny – proudí dovnitř, ale jen málo českých prací směřuje ven. Velice málo povídek bylo přeloženo do angličtiny a pár dalších včetně novel do polštiny. Díky Jaroslavu Olšovi ml., bývalému velvyslanci v Jižní Korei (v současné době je velvyslancem na Filipínách) bylo pár kousků přeloženo do korejštiny. Klasiky jako Čapkovo R.U.R. byly vydány v mnoha jazycích, ale současné české práce se dočkají překladu zřídka. Při nejistotě úspěchu vydaného překladu a nákladech na něj je riziko příliš vysoké.

Netroufám si předpovídat, jestli a jak se tento trend bude vyvíjet, ale vím o několika autorech, kteří se rozhodli, že budou psát anglicky, nebo se pokouší svoje práce překládat. Další otázkou je, zdali rozhodnutí psát v angličtině přináší pouze to dobré, nebo si to vybere nějakou daň. Vilma Kadlečková, známá česká autorka, jejíž povídka Mé rty budou toužit po krvi byla pod názvem Longing for Blood přeložena a publikována v F&SF v roce 1997, říká, že navzdory tomu, že je zkušená překladatelka z angličtiny do češtiny, nepsala by nikdy anglicky, protože její jazykový rozsah je bohatší a má jemnější nuance v mateřštině. A to jistě platí pro většinu autorů. Omezuje psaní v cizím jazyce styl a představivost?

Řekla bych, že na to neexistuje definitivní odpověď. Z mého pohledu to závisí na jednotlivých autorech, jejich konkrétní slovní zásobě a na příbězích, které píšou.  Zkusme se na to podívat, až budeme mít dostatek příkladů k porovnání…

Budoucnost se zdá být nejistá víc než kdy jindy – ale také slibná a plná dobrodružství. A jestli mě publikování něco naučilo, tak to, že je takřka nepředvídatelné. Pojďme se tedy svézt do budoucnosti a uvidíme. A když už svou jízdu zahájíme, pokusme se také sami rozumně chopit volantu.

Užitečné odkazy:

• Europa SF (v angličtině)
• Clarkesworld website (v angličtině)
• Web časopisu XB-1
• Web časopisu Pevnost
• Akademie SFFH, výroční zprávy

• originál článku v angličtině
• web Julie Novákové