RECENZE: Juraj Červenák, Železný půlměsíc

Možná si ještě někteří čtenáři vzpomenou na rok 2009, kdy těsně před Vánoci vyšel u nakladatelství Brokilon první díl cyklu z   Dobrodružství kapitána Báthoryho . Zatímco další dva díly této jedinečné historické fantasy vyšly relativně záhy, na díl čtvrtý jsme si museli opravdu počkat. Čtyřletý půst je však naštěstí u konce. A tak se natěšení fanoušci mohou opět naplno ponořit do protitureckých válek, protože legendární turkobijec kapitán Báthory je zpět. Tentokrát pod názvem Železný půlměsíc.

Na úplném začátku je potřeba si ujasnit jednu dost podstatnou věc. Železný půlměsíc NENÍ volným pokračováním série, ani jej nedoporučuji číst jako samostatnou knihu. Provázanost s předchozími díly je zde značná a byla by rozhodně škoda ochudit se o skvělé detaily. Pokud si tedy již předchozí děj nepamatujete, nebo jste neměli s Báthorym tu čest, určitě začněte od prvního dílu.

Ovšem vraťme se zpět k nejnovějšímu pokračování. Kapitán Báthory se vrací z tureckého zajetí za synem domů. Bohužel Michal zmizel, a tak mu nezbývá než se vydat za ním, v zoufalé snaze ho najít a začít konečně nový život. V touze pověsit svou turkobijeckou profesi na hřebík, mu však stojí čím dál víc překážek.

Ostatně roku 1663 sahá Osmanská říše až k Dunaji a celý křesťanský svět se ocitá v nebezpečí. Do pohraničí navíc přitáhlo obrovské turecké vojsko a je jenom otázka času, kdy se vydá na samotnou Vídeň. V cestě mu však stojí nejmodernější hornouherská pevnost Nové Zámky, která se tak stává jednou z posledních nadějí křesťanů na odvrácení osmanské hrozby.

Stejně jako v předchozích dílech i v Železném půlměsíci se mohou čtenáři těšit na úžasný pohled do naší minulosti. Ostatně všechny knihy této série jsou daleko více historickým románem než plnohodnotnou fantasy. Fantasy prvky zde hrají opravdu malou roli. Autor se v knihách opírá spíše o dobové pověry (čarodějnice, židovská magie…), než aby se pouštěl do rozsáhlých fabulací s mágy, draky a podobnou havětí. Nutno říct, že tento styl sedí k Báthorymu opravdu výborně a cokoliv jiného by asi narušovalo celkový dojem.

Na druhou stranu je pravda, že například v Ďáblově pevnosti si čtenáři mohli “fantasy” užít daleko více, než v nejnovějším dílu. Juraj Červenák se navíc nechal slyšet, že v dalším pokračování budeme tyto prvky hledat jen marně. Báthoryho cyklus se tak postupně posouvá daleko blíže k Červenákovým historickým detektivkám než k jeho předchozím výletům do pohanských dob.

Ačkoliv si čtenáři již asi zvykli, že celá tato série leží na Báthoryho bedrech a vedlejší postavy zde nehrají tak podstatnou roli, tentokrát nastává změna. Samotný příběh budeme sledovat nejen očima vyhlášeného turkobijce, ale i z “nepřátelské” strany, kterou zde zastupuje turecký vzdělanec a cestovatel Evliya Čelebi. Ostatně osudy těchto dvou postav se již nejednou propletly a mohu slíbit, že to rozhodně nebylo naposled.

Přestože bude asi někdo autorovi vytýkat nedostatek fantasy prvků, já osobně v tom vidím naopak výhodu. Díky tomu je tato série výjimečná a odlišuje se od běžné produkce. Červenák tak navíc i v jeho nejnovější knize dokazuje, že hranice mezi jednotlivými žánry dokáže být opravdu úzká a mistr jako on jí dokáže lehce překročit. Samotným závěrem tak nezbývá, než doufat, že na další díl nebudeme muset čekat opět čtyři roky, protože závěr knihy k pokračování vyloženě vybízí.