Recenze: Černí šmoulové a dva další příběhy

Článek od: Petr Simcik - 10.08.2014

Šmouly, malé modré skřítky žíjící v houbových domečcích a zabývajících se výlučně šmoulením, zná asi každý. My, kteří jsme četli šmoulí encyklopedii, víme, i kdy a jak vnikli a který jejich příběh byl první. A vy to ode dneška budete vědět také. Čtete právě jeho recenzi.

Černí šmoulové jsou příběhem bez Gargamela, Azraela a všech klasických šmoulích padouchů. Není jich ani trochu potřeba. Šmoulové si za asistence mouchy Bz-Bz vystačí sami. Bz-bz je nenápadná černá muška, jejíž kousnutí způsobuje naprostou ztrátu sebekontroly, zvýšenou agresivitu a naštěstí také zčernání postiženého šmouly. Ještě že tak, protože takový postižený šmoula je smrtelným nebezpečím pro celou šmoulí vesnici, chová se tak trochu jako superrychlá zombie a kdyby navíc nebyl poznat…

Ve zkratce se dá říct, že výše zmíněné zombie označení sedí na 100% přesně a že tedy první šmoulí příběh, napsaný v roce 1959, je naprosto klasická zombie apokalypsa. Také se teď drbete na hlavě, bradě, za uchem, štípete se do nosu … to se mi zdá? Ne, nezdá. Pohádkové postavičky pojídající šmolůvky opravdu vstoupily do světa takhle. Opravdu tam nic nechybí. Nákaza se šíří, následovaná v těsném závěsu beznadějí. Šmoulové v čele s Taťkou šmoulou zbrojí k poslední obraně a zároveň pátrají po léku. Zombie šmoulové se blíží, následuje strašná řežba, už zbývají jen tři nenakažení, dva, jeden …

Prostě srdcovka pravého fanouška apokalypsy a zombie servírovaná do nic netušícího dětského světa.

Černí šmoulové jsou sice titulní příběh sešitu, ale ne jediný. Dostane se vám dalších dvou lahůdek.

První z nich je příbeh Létající šmoula. Pozor, nejde o stejného letce jako je ten z jednoho z minulých sešitů (Šmouloplán). Tohle je snílek, vynálezce a (nechtěný) komediant v jednom. Létající šmoula je, když už nic jiného, groteska. Myšlenka je zcela prostá. Jeden bezejmenný šmoulík se shlédne v ptačím letu a rozhodne se šmoulí nelétací deficit napravit a pak už následuje nekončící vodopád nápadů a selhání, přemetů, pádů, výbuchů, nahých kuřat.

Od tohoto příběhu nečekejte nějakou filozofickou pointu, jde prostě o to se pobavit a v tom příběh obstojí na jedničku. Zvláště děti jsou z něj hotové, a to se u dětské knížky cenní vysoko.

Posledním příběhem je Lovec šmoulů, který vyšel ve stejném roce jako Černí šmoulové a přináší do šmoulího světa zlého čaroděje Gargamela. Je to jeden z těch příběhů, kdy se ještě šmoulové lovili pro zlato, a ne, jak je tomu v seriálu a pozdějších příbězích, jako modrá, křupavá mňamka. Nevím jak vám, ale mě ta záminka s výrobou kamene mudrců přijde uvěřitelnější. Přeci jen když si představím uvařenou modrou humanoidní postavu, slinné žlázy mlčí.

Tak tedy: Máme tu Gargamela, Azraela, jednu primitivní léčku a záchrannou šmoulí výpravu, která se vydá poprvé do jámy lvové, aby se poprala s nově objevivším se padouchem. Nutno konstatovat, že příběh nepostrádá šmrnc a originalitu, která už ale od té doby byla velmi často vykopírována. Lovec šmoulů ale září čistotou motivů, záměrů a akcí jednotlivých postav. Tady bylo poprvé vynalezeno kolo a na příběhu je to znát.

Celkově je tenhle trojsešit určitě jeden z těch lepších a povedenějších, aby také ne, když jde o první šmmoulí příběhy které jsou ještě kreslené Peyovou rukou. Představuje šmouly třikrát jinak a to v té nejryzejší a nejranější podobě, která bude bavit jak děti, tak dospělé.