FILM: Úsvit Planety opic

Opice se s příchodem dvojky posunuly od blockbusteru chytrého, hrajícího si s významy slov(a) (r)evoluce, k blockbusteru „pouze“ akčnímu, zato s viditelně nafouknutým rozpočtem. Tahle sága je každopádně stále tím lepším, na co můžete v současné hollywoodské produkci narazit.

Spojovat letní bijáky s velkými myšlenkami a neprvoplánovým poselstvím je v poslední době naštěstí v módě a jeden z filmů, které tuhle vlnu symbolizují, je Zrození planety opic (2011). Druhý díl tak rozhodně neměl snadnou startovní pozici a chtít po něm, aby opakoval přednosti jedničky, by vlastně ani nebylo spravedlivé. Zatímco před třemi lety měli scénáristé šanci uplést nový a velmi zajímavý svět (samozřejmě s přihlédnutím k bohaté tradici celého opičího univerza), nyní jsou pravidla stanovena, figury rozestaveny a je s nimi třeba hrát v rámci poměrně úzkých mantinelů, které celý děj nekompromisně táhnou k předem danému závěru. Úsvit planety opic proto rezignuje na nadstavbu a zůstává toliko poctivým akčním blockbusterem.

Planeta opic jako taková se stále rodí jen pomalu. Ve dvojce sledujeme bojůvku jednoho opičího klanu s jedním lidským osídlením a pociťovat přitom globální dosahy toho, co se děje, je dost složité. Ale koneckonců od toho budeme mít třetí díl, aby se pořádně rozmáchl. Zatím se ještě intimně věnujme našim hrdinům. Z Caesara za 10 let od konce prvního dílu vyrostl uznávaný vůdce a stal se několikanásobným otcem. Orangutan Maurice začal učit a vysvětluje mláďatům, že „ape not kill ape“. Na lidské straně máme kompletně novou sestavu, která si ale díky vyrovnaným výkonům rychle získá divácké sympatie. Nebo antipatie, kde je to třeba.

S ubíhajícím dějem je bohužel stále více vidět, že všechny postavy jsou redukovány na funkce, plnící svou úlohu v příběhu.  Říkají a dělají sice přesně to, co mají, v přesně tu správnou chvíli, ale právě kvůli tomu neskutečně šustí papírem. A to i hlavní opičí protagonista. Na pomoc zde přichází oficiální knižní prequel Úsvit planety opic: Ohnivá bouře. Ten prokresluje například postavy Dreyfuse (Gary Oldman) nebo opičáka Koby, které ve filmu jednají poměrně zkratkovitě a šablonovitě. Jenže příběh by si měl vystačit i bez téhle berličky, zvlášť když je snímek natažený téměř nad únosnou mez a zkrácení o nějakých 20 minut (a rychlejší tempo) by mu jen prospělo.

Proč tedy patří Úsvit pořád k tomu lepšímu? Protože i když se scénáristicky drží hollywoodských šablon, chytá se aspoň těch nejlepších, které na první dobrou výborně fungují. A občas přeci jen velmi mile překvapí. A protože se na to opravdu dobře kouká. Režie je pevná, kamera vynalézavá, herci šikovní a zvláště ti „opičí“ své lidské kolegy s ladností a elegancí přehrávají o několik stupňů. A protože na konci zůstává pocit, že i když se tenhle přemosťovací díl spokojil s tím, že splnil svou funkci, a nic navíc nenabídl, trojka bude zatraceně epická.

Takže… válka o planetu opic? Sem s ní!

Úsvit planety opic /Dawn of the Planet of Apes/

Rok: 2014

Režie: Matt Reeves
Scénář: Mark Bomback, Rick Jaffa, Amanda Silver
Kamera: Michael Seresin
Hudba: Michael Giacchino
Hrají: Gary Oldman, Toby Kebbell, Keri Russell