REPORTÁŽ: Animefest 2014 podruhé

Jak už říkal můj kolega Medroš ve svém reportu z Animefestu, od 9. do 11. května bylo u nás v Brně dost rušno. Po městě se už do rána potulovaly různorodé a různobarevné existence, od rytířů, princů, nájemných vrahů, nemrtvých králů, přes pistolníky, vojáky, ninjy, samuraje až po poníky, jednorožce a bůhví co ještě. Zkrátka, bylo veselo – o to víc, že na Animefest již po několikáté dorazili zahraniční hosté. Cosplayeři, umělci a přednášející z dálných končin, jako je Kanada, USA nebo Norsko, i ze sousedních zemí.

Čtvrtek

Pro mě začínal Animefest vlastně už ve čtvrtek, kdy jsem využil možnosti dřívějšího odbavení. Ještě, že jsem to udělal, protože jsem si ušetřil až čtyřhodinové čekání v tisícihlavé frontě. Kromě toho jsem ještě dostal tašku s pohlednicemi, programem, zpravodajem, FestZinem, Press visačkou a s hlasovacími lístky do soutěže. A každý rovnou dostal animefestí cejch – látkový pásek na ruku, který prokazoval, že jste legitimní návštěvníci Animefestu, ne jen nějací vyžírkové. Pásků byly dva druhy, černý a fialový. Jak už od Medroše víte, jednalo se o součást festivalové hry, která byla kromě dřívějšího odbavení další vítanou novinkou.

Pátek

V pátek jsme tedy jen prošli kolem obrovského davu a začali nasávat atmosféru – nebo se o to alespoň snažili, protože jediné, co jsme mohli nasávat, byl těžce vydýchaný vzduch. Pomalu jsme s Medrošem pospíchali do Rotundy na Malé divadlo Kjógenu, které beru jako takové tradiční před-zahájení. Nevím, čím to bylo, jestli výběrem her nebo mým velkým očekáváním, ale oproti minulému ročníku (tato fráze tu zazní ještě hodněkrát, srovnání se prostě nejde nevyhnout) se mi to zdálo takové slabší. Kadence smíchu už nebyla rovna kulometu, spíš samostřílu. Ale když už jsem se tedy smál, tak hodně.

Po technické pauze se v rotundě konalo Slavnostní zahájení, doprovázené i Křestem Vějíře, což je sborník české mangy, který vychází jednou za rok a do kterého se může zapojit každý – pokud tedy projde výběrem. K zahájení musím říct, že bylo velmi vtipné, ačkoliv to nejspíš nebyl záměr. Menší technické potíže občas nastanou, to je jasné, ale za ty roky už by to mohli mít organizátoři natrénované, nedělají to přece poprvé. A také moderátor Ilidan mohl být lépe připraven, nemusel třeba zapomenout na dvě umělkyně, které nám málem nepředstavil, nebo mohl lépe vysvětlit vychytávku s aplikací Formspring, kterou letos na Animefestu spustili. Ale ačkoliv by se to stávat nemělo, jsme jen lidé a chybovat je lidské. Nicméně, dozvěděli jsme se hromadu věcí o tom, jak letošní Animefest bude probíhat (třeba onen souboj Chaosu a Řádu, hlasování v cosplay a AMV soutěži), byli nám představeni hostující porotci cosplay soutěže ze zahraničí a nakonec i velmi šikovné umělkyně, které bylo možné spatřit v Artist alley (o tom až později). Na úplný konec ale bylo nachystáno jedno překvapení. Že prý se našla občanka a že si pro ni má slečna přijít na pódium. Šel s ní i její přítel. A v okamžiku, kdy dostala občanku do ruky její přítel poklekl a otevřel krabičku s prstýnkem. Celá rotunda ztichla. Co vám budu povídat, řekla ano. A nejedno oko nezůstalo suché.

Zahájení nakonec skončilo o půlhodiny později, než mělo, takže jsme z přednášky Historie střelných zbraní v Japonsku chytli jen kousek. Zajímavá přednáška, detailní a obsažná – a to tak moc, že ji nakonec musel přednášející ukončit ve třech čtvrtinách, protože už přetahoval vymezený čas.

Protože už se toho pak dál nic moc nedělo, šel jsem domů. Bylo kolem půl jedenácté. Což je oproti skoro půl druhé ranní z minulého ročníku docela rozdíl. Už když jsem s Medrošem plánoval program, na co půjdeme a kdy, tak jsme si všimli, že je to takové… pusté. Zatímco před rokem jsem transport své malé maličkosti z končící přednášky A na začínající přednášku B nestíhal a proklínal všudypřítomné dlouhé fronty takřka na cokoliv, nyní jsem měl čas se projít, podívat se na krámky, zase se projít, pokecat s lidmi, prohlédnout si cosplaye a pak teprve vycházkovým tempem zamířit na přednášku. Né, že by to nebylo fajn, ale radši bych měl napráskaný program s bombastickýma přednáškama, než kavárničkovou pohodu, to je totiž po chvíli nuda, protože stánky se za chvilku okoukají a po výstavišti se moc courat nedá. A kromě spaní, sezení v kavárně, sezení kdekoliv jinde a koukáním na promítání, není moc možností, jak si dlouhý čas ukrátit.

Sobota

Vzhledem k programu jsem na výstavišti strašil až od 12té hodiny, kdy jsem měl menší sraz s Medrošem a ostatními knižními bloggery, kteří byli na AF, v kavárně. O půl druhé jsme pospíchali na přednášku Co ovládne svět teď?, kterou připravili známí youtubeři z AMzone. Na přednášce padlo mnoho zajímavých tipů na mangu, namátkou One piece, Vinland Saga aTerra Formars. Následující časovou mezeru před dlouho očekávanou Manga invazí z nakladatelství Crew jsme vyplnili diskuzí s Ikym a Torenem.

Půlhodinové čekání před dveřmi do sálu C, kde na nás čekalo duo Litoš & Pavlovský, jsme si krátili tipováním, co asi budou ona dvě slíbená překvapení. Jedno bylo nezpochybnitelné (tedy pro ty, kdo už viděli na Facebooku crewní edičák na Svět knihy) – Shingeki no Kyojin, neboli Útok titánů. Díky populárnímu seriálovému zpracování je tato manga velmi slavná – a to tak, že se ji Crew nakonec rozhodla vydat, tak velké bylo naléhání fanoušků. Druhé překvapení byl ale těžký oříšek, jednalo se totiž o mangu Gunsmith cats, kterou já osobně moc neznám, ale moc se na ni těším.

Večer se nesl ve znamení yaoi - tedy kresleného gay porna - a to my dva moc nemusíme, takže Medroš šel domů a já šel ještě pokecat s kluky z AMzone.

Neděle

Nakonec jsem se ale po třetí hodině ranní vrátil zpět na výstaviště. Záznamy Grekových přednášek za to prostě stály. S koncem přednášky jsem si vzpomněl na herny, které na Animefestu jsou, neodolal jsem a musel jsem tam nakouknout. Chvíli jsem přihlížel souboji v japonské hře Šógi a pak jsem si jednu partičku i zahrál. V sálu A mezitím běžel záznam Ludolphovy přednášky Vývoj vědy v zemi vycházejícího slunce, ze které jsem viděl jen konec a kterou už tak nějak tradičně musel přednášející ukončit dlouho před zamýšleným koncem, protože zase přetahoval.

AMV budíček jsem si vyloženě užíval. Sál byl tak perfektně ozvučen, že jsem si nádherně vychutnal dunivé basy některých AMV – což jsou vlastně sestříhaná videa z anime, doprovázené hudbou a vizuálními efekty. Zní to možná divně, ale opravdu byste se divili, co jsou někteří lidé schopní vytvořit. I já se divil, přestože jsem ze začátku k AMV přistupoval dost chladně.

Následovala přednáška (Nejen) Japonské herní masakry, kterou jsem si zase užíval. Zmíněny byly jak epické masakry, tak i „masakry“, jako E. T. (hra tak děsně zabugovaná a zpackaná, až se stala legendární - nebo to bylo možná proto, že málem ohrozila tehdy ještě malý trh s videohrama, kdo ví) nebo podobné herní zážitky, které bychom po dohrání raději zapomněli. No, a protože jsem byl už královsky unavený a protože v programu nebylo nic moc zajímavého, šel jsem si lehnout.

Poslední tečkou za Animefestem bylo Vyhlášení výsledků soutěže a Zakončení conu, kterého se znovu zhostil Ilidan. Nikoho tedy moc nepřekvapilo, že místo o půl třetí jsme končili ve tři.

S Medrošem jsme Animefest prolezli křížem krážem, koukali se po stáncích na různé zboží s anime/manga tématikou, poseděli v kavárně, mrkli jsme na úžasné výtvory umělců v Artist alley, kde měli své stánky a kde jsme je mohli vidět „v akci“, dali si báječný Matcha tea, (další vítaná novinka letošního ročníku). Nakonec jsem všechny ty zakoupené plakáty a placky neměl kam dávat.

Zkrátka a dobře – letošní Animefest byl nářez. Sice byl míň „nářezovní“, než loňský ročník, ale rozhodně nelituju, že jsem šel.

Pro vás, co se chystáte na příští ročník a jdete tam poprvé – nejlepší bude, pokud s sebou vezmete kamaráda. Rozhodně uděláte líp.

Napsal: Kevin W. Scherrer