RECENZE: Frank Rehfeld, Vyhnanství trpaslíků

Moudrá slova říkají, že high fantasy nemusí být originální, protože staví na archetypech a přináší žánrovému čtenáři přesně to, čeho si žádá. Tak dobře, ale osobně radši zůstanu prosťáčkem, který ocení snahu o nějakou autorskou licenci a inovaci žánru, jakou přinesl třeba Markus Heitz se svými Trpaslíky.

Frank Rehfeld není jenom epigonem výše zmíněného a všech fantasy autorů před ním. To by se ještě dalo zkousnout, protože přímočarých dobrodružek, u kterých člověk vypne mozek, je třeba. Jenže Frank Rehfeld je špatným epigonem, stěží řemeslníkem, natož spisovatelem.

V prvním díle, Prokletí trpaslíků, ve mně vyvolala hrůzu jména jako Barlok nebo Lokim, nicméně ta se mezitím usadila a k pokračování jsem přistupoval duševně připraven. Ostatně to, že má čtenář o charakteru postavy jasno už z jejího jména, je fajn, no ne? Zápletka sice vypadala jako vlhký sen někoho, kdo poprvé přičichl k pravidlům Dungeons & Dragons, ale budiž, od toho jsou první díly trilogií, aby rozestavěly figury, a co se epicky rozmáchlého příběhu se spoustou zvratů týče, nechaly nás na něj teprve čekat. V budoucnu mělo být líp. Už ve druhém díle nám jistě autor ukáže, jak šikovný je, a že se vyplatilo mu věřit i s od jedničky popáleným vkusem.

A ono nic. Kniha se dělí na tři linie, z nichž zvláště ta o putování malé družiny trpaslíků ve společnosti Arago… Malcoriona, zálesáka, smrdí Dračím doupětem skupiny patnáctiletých středoškoláků na sto honů.

„Putujete státem, jehož jméno zní nějak podobně jako Rohan, když tu náhle zjistíte, že vás pronásleduje velká přesila vojáků, protože jeden z vás kdysi svedl dceru zdejšího krále. Chcete se s nimi utkat, nebo radši ustoupit na sever, kde se nachází země ghůlů?“ ptá se záhrobním hlasem Pán jeskyně. Pragmatická družina stáčí své kroky mezi nemrtváky a párkrát hází kostkou, aby zjistila, jestli nebyl někdo pokousán. Když se ve zdraví proklopýtají tou hrůzou, zjistí, že se před nimi tyčí vysoké hory, ve kterých je čeká krutý mráz a trollové. A zase se hází kostkou. Co myslíte, povede pod horami tajná cesta? Obávám se, že slovo klišé ani zdaleka nevystihuje to, co Rehfeld předvádí.

Abych mu jen nekřivdil, k závěru se snaží přitvrzovat a po třeba Heitzem výborně využité ose „Hrdinové na tom nikdy nejsou tak zle, aby na tom nemohli být ještě hůř“ putuje s až nakažlivou snahou, když už ničím jiným. Jenže tam kde se jeho krajan nebojí tnout opravdu do živého, zůstává Rehfeld jen tím, kdo s vážnou tváří sděluje prckům, že bubák pod jejich postelí je skutečný. Ačkoli, nutno říct, že i přesto si mě některé postavy začaly ke konci druhého dílu získávat a kdyby zemřely, nebyl bych rád.

Mimochodem, nejsem fanouškem až diktátorské ochrany autorských práv, na základě které se světoví muzikanti navzájem soudí o pár tónů a ti garážoví v Čechách se otřásají zhnusením při zmínce o OSA, ale když ve stejném časovém období píšou dva autoři v jedné zemi ságy ve stejném žánru, přičemž obě vypráví o temných bratrancích elfů, zatápějících trpaslíkům, jsem lehce na rozpacích.

Uznávám, high fantasy nemá v době, kdy se autoři fantastiky předhání v tom, kdo z nich bude originálnější a posune hranice jakéhokoli subžánru (či ideálně vytvoří nový), zrovna na růžích ustláno. To, že knihy, v nichž hrdý trpasličí národ překonává svou pýchu a jde se bratřit s elfy, aby společně zametli s padouchy, ještě vznikají, je nakonec rozhodně chvályhodné. Ale opravdu lze tohle tvrzení použít pro ospravedlnění toho, jak žánr, který Tolkien kdysi vystřelil ke hvězdám, pod Rehfeldovýma rukama dopadl?

Vyhnanství trpaslíků /Zwergenbann/
Rehfeld, Frank
Nakladatel: Fantom Print
Překlad: Svatava Kretková
Obálka: Jan Patrik Krásný
Redakce: Libor Marchlík, Jiří Popiolek
Rok vydání: 2012
Počet stran: 304
Rozměr: 170 x 240
Provedení­: hardback
Cena: 279 Kč