LITERATURA: Předvánoční ediční plán nakl. Straky na vrbě

Jana Rečková: Dračí zloději.

Rok a půl po vydání úspěšného románu Dračí mor přichází známá spisovatelka Jana Rečková s jeho volným pokračováním, v němž čtenáře opět zavede do netradičně pojatého dračího světa.

Anotace:

Bílá křídla z legend se rozpínají a ožívají, mluví se o tom, že kdosi zahlédl pradávné nesmrtelné draky.
Přestane být nad sídelním Latralem bezpečno?
Fiiniskar se vydává až do daleké pouště, aby po krvavých soubojích zjistil podivnou pravdu.
A Dor/Nicolas má opět plné ruce práce s léčením...
Volné pokračování Dračího moru, v němž jsou draci opět křepcí (i starý Menthre) a vyzývavě se jim lesknou šupiny!

Dana Rusková: Běsné město

Dana Rusková sice zatím není tak zavedenou autorkou jako Jana Rečková, má však za sebou velké úspěchy v soutěži Žoldnéři fantazie. Její povídky si můžete přečíst mimo jiné ve stejnojmenných sbornících nebo v Kočasech 2010, 2011 a 2012. Běsné město je její románovou prvotinou.

Anotace:

Brrno je běsné město!
Krom běsů v něm potkáte upíry, přízraky, mátohy a další havěť s vysokým podílem divokých genů, a samozřejmě i "nízkopodílové" obyčejné lidi.
Udržet v tomhle běsnění pořádek je sysifovská práce, které se s chutí, láskou a ochrnovačem v ruce chopil policista Sank. Je obyčejný pochůzkář, a tak si to vyžere nejen od nestvůr a spoluobčanů, ale i z Ústředí, kde pro jeho praktiky nemají pochopení.
Sank je čistý člověk, s technikou si však příliš nerozumí. Často tak delikventy honí místo autem šalinó. Ovšem za své město ochotně vycedí nějakou tu krev. A ne vždy cizí.
A paní Morana vše sleduje a zasněně se usmívá...

Daniel Tučka: Umrlčí tanec

Dalším úspěšným žoldnéřem fantazie je Daniel Tučka, který Umrlčím tancem debutuje na románovém poli. Pokud neradi kupujete zajíce v pytli, jeho povídky můžete nalézt mimo jiné ve sbornících Žoldnéři fantazie 2010, 2011 a 2012.

Anotace:

Pradávná kletba obchází ulicemi, stírá hranice mezi minulostí, přivolává mrtvé a zapomenuté. Po dláždění zní dupot vojáků s mušketami a chřestot kostí. Ve stokách bublá hněv. Vlčí znamení opouští hrob. Krvelačný inkvizitor procitá ze staletého spánku.
Kdo bude čelit smrti, když někdejších ochránců města zbyla jen hrstka?
Hraje se v nočních klubech i středověkých hostincích, v továrních halách i gotických sklepeních, v městských parcích i hřbitovech, za hradbami i na bitevních polích.
Uzavírají se nová spojenectví, porušují dohody, předčasně rozděluje kořist. Komu bude patřit město, až uplyne dvanáct vymezených hodin? Lidské životy jsou pouhé číslo ve hře. A přece bude člověk jako vždy tou nejdůležitější figurou v tisíce let staré partii.
Hraje se o vše. Času je málo. Pravidla posvátná. Ale kdo chce zvítězit, nezastaví se před ničím.

Roger Zelazny: Pán Světla

A pokud máte radši zahraniční literaturu, pak byste si neměli nechat ujít Pána Světla – nové vydání legendárního románu Rogera Zelaznyho, oceněného Hugem i Nebulou, ve zcela novém překladu.

Anotace:

Jeden muž.
Jeden muž nad zákon.
Jeden muž nad zákon bohů.
"Ostatní jsou dávno mrtví - nebo se z nich stali bohové - dei ex machinis...  I já měl tu možnost, leč zřekl jsem se jí. Mnohokrát. Nikdy jsem nechtěl být bohem, Jamo. Vážně ne. Teprve později, když jsem viděl, co páchají, jsem začal shromažďovat sílu. Jenže bylo pozdě. Příliš zesílili..."
Jeho učedníci mu říkávali Mahásamátman a tvrdili, že je bůh. On sám však raději vynechával Mahá- i -átman a říkal si Sam. A že je bůh, to o sobě nikdy netvrdil. Ale zrovna tak nikdy netvrdil, že bůh není. Za daných okolností mu totiž doznání ani popření nemohlo nijak prospět. Zato mlčení ano...