LIDÉ: Naše paní Františka
Článek od: Jan Kovanic - 25.07.2012
V prostředí fandomu stačí napsat křestní jméno, a každý dodá "Vrbenská". Veliká osobnost renesančních vlastností, o které by se dalo napsat mnoho románů. Famózní spisovatelka, Lady Fantasy, záslužná Mločice, neméně zasloužilá knihovnice a ochránkyně fondů z Národní knihovny, nejzasloužilejší babička, jeden z obnovitelů Obce spisovatelů, učitelka národa, tvůrkyně morfogenetického pole, mystifikátorka a ochránkyně chudých psů, koček a potkanů.
A tak trochu čarodějka. To souvisí s morfogenetickým polem a mystifikací. To první značí, že se nenáhodně dějí věci obvykle náhodné (i proto, že k nim nazrál čas), to druhé, že se výmysl může změnit v něco uvěřitelného, tedy i možného, načež reálného. Jako spoluautorka trilogie Čas hradů v Čechách umístila na hrad Housku (kde je, jak všichni víme, vchod do pekla či do jiné dimenze) vyprávění Karla Hynka Máchy, které slovy devatenáctého století popisuje dopravní ruch Prahy na konci století dvacátého, kam se Mácha dostal podobně jako pan Brouček. Zatímco 19. století pochopilo nadsázku, v jednadvacátém století se vracíme tak trochu ke středověku: Smyšlenka byla převzata do záhadologických "fakt" a byla již několikrát recyklována a převyprávěna jako skutečný příběh. (V přímém přenosu jsme mohli poznat, jak asi vznikají všechny ty citované ufologické záhady – vždyť to bylo v televizi!)
Nikoli román, ale cyklus románů by mohl vzniknout z přednášek, jimiž Františka obohacuje i ten nejzoufalejší con. Stačí ji pozvat a dorazí. Někdy trochu později, protože neumí odmítat a tak bývá poněkud přetížena. Jednou zvládla i tři cony za víkend! A na své přednášce má vždy narváno. Je to povzbuzující pohled na mládež, která dobrovolně přišla o víkendu do nějaké školy, kde se tísní na židlích, na stolech i pod stoly, aby vyslechla, co jim paní doktorka filozofie řekne třeba o Boženě Němcové… (Škoda, že se nenatočil ten televizní seriál, kde měla naše Františka Božku hrát.) Jako učitelka národů působí i ve svých naučných seriálech o literatuře a spol. na stránkách Ikarie a Pevnosti.
Kočičky, pejsci a potkani bydleli svého času u Vrbenských v bytě na vltavském nábřeží společně s ostatními příbuznými (jeden čas zde byla i chovná stanice potkanů). Ale Františka, snad i jako odkaz svého známějšího jmenovce z Assisi, věnuje svůj zájem i každému ubohému kamarádovi či kamarádce. Na každém conu trpělivě vyslechne nářky všech nešťastných fanů a pofouká jim bolístky. A nikdy nešíří klepy. I když by z těch svěřených osudů mohla psát romány. Inu – skutečná vrba. A tohle z ní činí opravdovou Naši paní.
Františka je opravdu mystifikátorka. V partě spisovatelů, kteří píší sérii o agentovi Johnu Francisovi Kovářovi se uvádí, že byla narozena o půlnoci za úplňku. Jenže v červenci 1952 připadl úplněk na sedmého. A Františka se narodila až pětadvacátého. No, alespoň byl sabat… Anebo byl jiný rok! Ale to by nemohla slavit tu kopu neuvěřitelných let.
Františko, všechno nejlepší!
(Viz i heslo na Františka Vrbenská na Wikipedii)
Psáno pro Sarden, Interkom a Neviditelného psa.
Původně vyšlo v Šamanově doupěti.
- 4419x přečteno
Přidat komentář