KOMIKS: Mark Millar, Superman: Rudá hvězda

Přiznejme si to, co se týká Amerických superhrdinů a jejich komiksových dobrodružství, jsme na tom bídně. Nejvíc u nás jede Spiderman, ani ne kvůli nevalným filmům z poslední doby, ale hlavně díky dětskému kanálu na kabelovce a s ním spojeném časopisu. Dále známe Batmana, a to hlavně díky filmům z devadesátých let a několika novinkám z našich kin, a nakonec třeba i Ironmana, který nás svou přítomností poctil (nepočítám-li nepovedený animák) také z filmového plátna a také až v poslední době. O X-menech platí to samé. Ano, máme tu i Hulka, Green Lanterna, Daredevila a ostatní, ale  jejich vstup na filmové plátno byl spíše antireklamou.

Hlavní potíž je ta, že ať jsou ze stáje Marvelu nebo DC, v našich končinách jim zkrátka literární pšenka nekvete (Pravda, poslední dobou se to hlavně díky BBartu lepší, ale k samostatným obchodům zaměřeným na komiksy máme stále ještě předaleko.) a nebýt filmů, jsou nám všichni naprostou neznámou. Superman, o kterém bude teď hlavně řeč, je na tom (u starší generace) o trochu líp, neboť v devadesátých letech běžely nejen filmy, ale i docela povedený mainstreamový seriál, a dokonce, což už vůbec není zvykem, se nedávno vylíhly i tři komiksové knihy. Pravda, na popsání tak rozsáhlého univerza, jakým to Supermanovo bezesporu je, jde pořád jen o kapku v moři. 

Proč to tu ale vše vypisuji?  Jen abyste pochopili mou zvědavost, proč se BBart rozhodl vydat do takhle panenského prostředí Supermana z alternativní reality, kde je prakticky vše úplně jinak, než má být.  Co mě  ale lákalo ještě víc, byla otázka, jak si Mark Millar, kapacita oboru, poradí s něčím takovým, jako je stalinistický režim tak, aby to nevyznělo trapně.  

Na první otázku vám uspokojivou odpověď dát nemohu, nejsem věštec ani neumím číst myšlenky, ale jedno k tomu přeci jen dodám: Jelikož je v Rudé hvězdě všechno úplně jinak, prakticky nemusíte mít žádné předchozí znalosti. Na druhou stranu ten, kdo je má, bude odměněn spoustou narážek na klasický Supermanům mýtus, nehledě na fakt, že se bude moci o trochu více bavit nad tím, jak dopadl zbytek ligy spravedlivých. O tom ale až za chvíli. Teď se zastavme nad tím, co na to Mark Millar? Inu, povedlo se, s přihlédnutím k tomu, že nejde o dokument o době, ale o čtení, u kterého se máte bavit. Dokonce tak, že jsem si tenhle svět naruby zamiloval mnohem víc než ten klasický. 

Pokud nepodlehnete o mnoho lidštějšímu Supermanovi, který se snaží nějak srovnat se sovětskou realitou a pokud možno nezasahovat, alespoň z počátku, do lidských záležitostí, který se nikdy nesblížil s Lois Leinovou a který podlehl nutkání vzít svět pod ochranná křídla víc, než by mu samotnému bylo milé, až z něj nevědomky učiní orwelovskou utopii, rozhodně podlehnete ostatním. 

Ostatním? Ano, třeba Batmanovi, synkovi ruských disidentů zabitých při čistce, bojovníkovi proti systému, který víc než kohokoli jiného připomíná V Alana Moorea.

Green Lanternovi, který se sice mihne jen krátce, ale dokáže ve vás probudit tisíckrát víc sympatií než ten klasický panák v zeleném trikotu.

Wonder Woman, u nás prakticky neznámé, která se z americké Amazonky změní na další symbol Sovětského svazu, aby nakonec prohlédla.

Či Lexi Luthorovi, který vedle diktátora v pláštěnce skoro ani nevypadá jako záporňák, a přesto jím zůstává, géniem s jediným cílem, který je hoden jeho nadlidské inteligence...

Přes to všechno se ale Millar nějakým zázrakem dokáže během děje zastavit a sehrát ten či onen okamžik, který má americký a sovětský Superman společný. Někdy jen naznačí či odkáže, jindy sehraje scénu prakticky totožně. 

V Superman: Rudá hvězda jsem dostal mnohem víc, než jsem očekával. Dostal jsem komiks s uceleným scénářem, propracovanými postavami a spoustou vychytávek. Tom Desanto se v předmluvě, která ani trochu nepřehání, zmiňuje, že si při čtení připadal jako při sledování filmu. Ano, Superman Rudá Hvězda je téměř film, zasluhující si vaši pozornost a hodnocení nejen na Legii, ale i na ČSFD. 

Co se týče kresby, nedovedu si představit, že by se našel styl, který by Rudé hvězdě seděl víc. Čtyři kreslíři – Dave Johnson, Kilian Plunkett, Andrew Robinson a Walden Wong odvedli precizní práci. (Někde tady kolem se povalují kresby z jejich skicáků. Jinak jde samozřejmě o plnobarevný komiks!) Zvláště pak některé stránky či předěly Davea Johnsona by zasloužily zvětšit a zapaspartovat. Ovšem je mi jasné, že manželka by byla proti, takže zpět z říše snů do reality. 

Nakonec mi dovolte malý dodatek ke zpracování obálky. Už jen abyste to viděli, se vyplatí zakoupit a strhnout z výtisku igelit. Pod přebalem je totiž zlatý srp a kladivo na černém poli. Nic víc. Svazek, který byste založili v  knihovně centrály KSČM a měli byste problém ho najít. Teď když o tom přemýšlím, možná proto na mě lidé v tramvaji tak divně koukali, když jsem Supermana cestou do práce četl... 

Pro koho je tedy Superman: Rudá hvězda určen? Pro všechny Supermanovy skalní fanoušky. Pro všechny milovníky stylu Marka Millara. Pro ty, kteří nemají Supermana v lásce, ale ještě nezlomili hůl nad komiksy se superhrdiny. A nakonec pro všechny ostatní. 

Čest!

A pamatujte, ON vás sleduje!

Superman: Rudá hvězda
Nakladatelství: BBart
Autor:  Dave Johnson, Andrew Robinson, Mark Millar, Kilian Plunkett
Autor obálky:  Dave Johnson, Kilian Plunkett
Překlad:  Martin D. Antonín
Počet stran:  168
Rok vydání:  2012
ISBN:  978-80-7461-055-4
Jazyk:  čeština
Vazba:  v pevných deskách s papírovým přebalem
Formát:  265 x 175 mm
Cena: 499 kč