FILM: John Carter: Mezi dvěma světy (John Carter)

Recenze: John Carter: Mezi dvěma světy [John Carter] - 40%

Koncem 19. století se americký voják John Carter náhodou teleportuje na Mars, kde se zaplete doválky a záchrany krásné princezny / vědkyně. Filmové zpracování ságy (přesněji řečeno její části), kterou napsal před sto lety E. R. Burroughs (autor Tarzana).

Klíčová slova zde jsou "před sto lety". Zápletka, která se v průběhu desetiletí stala vzorem pro mnoho klasických knih a filmů (včetně "Zápasu s nebem", "Duny", "Flashe Gordona", "Barbara Conana" nebo Star Wars) působí v dnešní době strašlivě dementně a jako trapná kopie oněch jiných slavných dobrodružství, která ve skutečnosti inspirovala.

Jak se s takovou předlohou DNES vyrovnat? Způsobů je mnoho, ale Andrew Stanton (předtím režisér slavných Pixarovek) vytvořil zvláštní guláš všech těchto způsobů.

Především padl do pasti, která je obvyklá při filmových verzích tlustých románů. Od první sekundy začne vysvětlovat tím způsobem, že vidíme nějaká fantastická města a létací stroje, a do toho vypravěč vypráví kvantum informací, které nestačíme zpracovávat, natož si je zapamatovat (viz také začátek Lynchovy Duny). Polovinu filmu mi pak trvalo uvědomit si, že modří jsou hodní, červení jsou zlí a "Helium" je hodné město a to druhé (které jsem od včerejška zapomněl) je zlé město a nikoliv vládce hodného města.

Po tomto krátkém intru, ve kterém je nám představeno během dvou minut asi 12 postav, aniž bychom mohli tušit, které si máme zapamatovat, se děj přesune na Zemi, kde se skoro půlhodinu neděje nic zajímavého, než se John Carter ocitne konečně na Marsu.

Zpočátku samozřejmě netuší, že je na Marsu, ale během pár okamžiků zjistí, že je zde nižší gravitace, takže je schopen dělat stometrové skoky! Následně objeví kmen domorodých čtyřrukých Tharků a později i dvě technicky pokročilé válčící humanoidní frakce.

Asi nejzásadnější problém je v tom, že mi hlavní dva hrdinové (John Carter a princezna) přišli jako velmi nesympatičtí a nezajímaví páprdové. Naopak mezi Tharky (kteří jsou kompletně CGI motion capture, jako v Avataru) se najde několik postav, které jsou zajímavě zahrané a nějakým způsobem jsem k nim něco cítil.

To mě přivádí na myšlenku, že by možná bylo lepší, kdyby byl kompletně celý film v CGI (jako Tintin) a měl správnou mírně ironickou retro-comicsovost (ale přitom byl hraný zcela seriózně, jako třeba Flash Gordon z 80. let). Mohl by výtvarně vypadat třeba takhle a asi by to bylo super - z technického hlediska by to dnes jistě nebyl nejmenší problém (klik pro větší):

Nebo ještě v ideálnějším případě takto (to už je asi těžší, aby se tohle nějak stylově pohybovalo, ale někdo jako Stanton by si s tím poradit mohl):

(Vyřešil by se tím i problém s tím, že téměř všechny detailnější záběry, kdy hlavní hrdina používá nízkou marťanskou gravitaci k superskokům, vypadají dost blbě. Prostě jako chlapík na odretušovaných lanech.)

Film se ale snaží o jakousi částečnou realističnost (po výtvarné stránce), což je vzhledem k jeho námětu naprosto marné, respektive dokonce kontraproduktivní. Někdo v podobném "brnění" a s podobnými malůvkami po těle, prostě buď musí hrát jako komik, nebo musí být zábavný tím, že hraje naprosto stoprocentně seriózně (viz Miliusův Barbar Conan). John Carter (postava i film) není ani jedno z toho. Jeho kostýmy i stavby jsou nejednolitá směs něčeho z nových Star Wars a něčeho z "Xeny bojovnice". Je jasné, že různé výtvarné aspekty filmu navrhovali různí lidé, kteří spolu navzájem moc nekomunikovali.

Později začne být děj už trochu příliš matoucí (k čemuž přispěje i skutečnost, že některé z postav mění svou podobu a vydávají se za jiné postavy), ale ono tady o děj ani příliš nejde. Prostě Cartera vždycky někdo chytí, on unikne, dá někomu na budku a tak stále dokola. Přesto se mi pákrát zasekl mozek při nějaké obzvlášť divné replice, třeba když princezna ve svatyni řekla "Doufám, že také jednou uvidím ty vaše pozemské lodě, které se plaví po vodě" pět minut poté, co do té svatyně přijela na lodi po vodě.

Vpodstatě kdykoliv spolu mluví nebo bojují lidé, film je nudný a vypadá jako jedna z těch laciných kopií Star Wars a Barbara Conana, které vznikaly v 80. letech (tzn. je to ještě nudnější než Star Wars prequely, protože není na co se dívat). Následkem toho film, který má dvě a čtvrt hodiny, vypadá jako tříapůlhodinový.

Smutné je i to, že ani akční scény nejsou vždy zrovna adrenalinové. Čím víc je v nich živých herců a živých kaskadérů (a méně digitálních potvor), tím jsou trapnější.

(Ten v popředí je z nich nejhorší herec.)

Asi nejsmutnější na tom všem je, že na filmu je s trochou pozornosti vidět, že byl obrovsky drahý (čtvrt miliardy dolarů!!!), ale jaksi z toho nevyplývá žádná jeho velkolepost. V popředí se hrdinové o něčem dohadují, v pozadí za nimi stojí stovka domorodců, kteří jsou krásně expresivně digitálně animovaní, někdo si s nimi musel dát obrovskou práci, ale kdyby tam nebyli, na vyznění scény to nemá prakticky žádný vliv.

Aby recenze nevyzněla úplně negativně: V Johnu Carterovi jsou scény, které rozhodně stojí za to vidět, ale vzhledem k rozpočtu a vzhledem k délce filmu jej jich žalostně málo.

Také mám neodbytný dojem, že hudba Michaela Giacchina je s postupujícími lety stále méně a méně zajímavá. Z celého soundtracku jsem si zapamatoval jen nevýrazné variace na Lawrence z arábie a Stargate a na nejednom místě mi hudba připadala zcela nevhodná, jako kdyby šlo o nějakou dočasně použitou klasickou skladbu.

P. S.: Film je naštěstí titulkovaný, ale při jeho sledování mě zarazila velmi špatná kvalita jeho titulků. Ne že by v nich byly gramatické chyby, ale vypadaly, jako kdyby překladatel neviděl film, který překládá, a jel pouze podle textového souboru. Například dva hrdinové se skrývají mezi skalami a dívají se na loď, která pluje po obloze. Jeden řekne "Floating on the light beam" a v českém titulku se objeví "Plujeme na světelném paprsku". Skupina postav je oslovována jednotným číslem, dva vznešení hrdinové, kteří se právě poznali, mezi sebou mluví jako kamarádi v hospodě, atd... Následně (opravdu až následně!) jsem zjistil, že české titulky vznikly neznámo jak někde mimo Českou republiku, poté co Filmprint odmítl přeložit je bez obrazu, jen na základě textového souboru. :) Pravděpodobně jde o logické pokračování trendu popsaného zde.

P.P.S: 3D není úplně zbytečné, ale za ztrátu jasu nestojí.

Převzato z filmového blogu Františka Fuky FFFILM.fuxoft.cz. FFFilm, jehož autorem je František Fuka, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.