REPORTÁŽ: Starcon 2012 - 2

Letošní Starcon jsem navštívil jen v sobotu, konkrétně 31. března 2012. O dopoledni jsem psal posledně. Odpoledne začalo ve tři hodiny odpoledne obědem, na který jsem si vzpomněl na začátku Trissiny přednášky Mythbusters tentokrát o jídle. V bufetu jsem si dal klasické conové toasty, a protože mi vyhládlo, tak hned obě dostupné varianty: toasty se šunkou a toasty se sýrem. Takto posilněn jsem se vrátil na vědeckou linii, abych mohl shlédnout alespoň část prezentace hmot, jež se obecenstvu nabízejí k pozření.

Místo pracné rajčatové polévky si můžete uvařit rychlou polévku z kečupu, ale recept (skutečně uváděný v "časopise pro ženy") opisovat nebudu, aby vás to nesvádělo. Pokud použijete kečup opravdu levný, pak se v něm může nacházet – krom škrobu – opravdu i nějaké stopové množství rajčat. Dověděli jsme se, že Éčka nejsou tak úplně nepotřebná. E250, aneb dusitan sodný, se užívá nejen proto, že uzeninu příjemně zrůžoví, ale proto, že spolu s E249 spolehlivě zabrání vývoji botulinu. (Proto asi nejsou žádné "biosalámy", pozn. Š.) "Modifikovaný škrob" je potřebný, když hodláte "uvařit" puding zastudena. Výraz "křehčená kuřecí prsa" značí, že si draze kupujete polyfosfátové soli s vodou. Maso, které se na našem trhu nachází je příliš "mladé" - neuležené. Velkou vadou masa je, když bylo zvíře před porážkou stresováno. Jasně červená barva balíčkovaného masa může znamenat, že je uchovávané v atmosféře oxidu uhelnatého. Přičemž plyn, nacházející se pod fólií je "obchodní tajemství" a jeho složení nesmí být publikováno. Dobré maso a uzeniny mají v Globusu - i bez "špekáčkové vyhlášky" 326/2001 Sb. Tou jsou ostatně vázáni pouze čeští producenti! Psychologickou špekáčkovou hranicí pro průměrného Čecha je prý 59 Kč na deset deka. (Naše oblíbené davelské špekáčky se drží pod jinou psychologickou hranicí - 99 Kč/10 dkg.) Takže se nemůžete divit, když se vám takový produkt nad ohýnkem rozteče. Místo masa totiž obsahuje: "drůbeží separát" (včetně mletých pařátků), soju a bramborovou, případně hrachovou vlákninu.

Pověděli jsme si o "syndromu čínské kuchyně", způsobeném přemírou glutamanu. Na jogurtech jsme se shodli: Hollandia, Choceňský, doplnil jsem řecký. U toho však, stejně jako u většiny kvalitních jogurtů, je problém: jsou nakyslé! Což sladkomilné zákazníky odrazuje… Rada: Když nemají v krámě vámi oblíbenou značku, musíte si jogurty pečlivě číst. Abyste nenakoupili místo jogurtu škrob nebo želatinu. Pokud chcete sýr, nekupujte si hmotu, označenou jako "tavený" sýr. Když se něco jmenuje "smažák", je to věc, která se dá smažit, ale ne sýr. Některé pečivo je tmavé jen proto, že je barvené karamelem. "Ovocná limonáda" obsahuje minimální podíl ovocné složky, "ovocný nápoj" musí mít alespoň 12,5 % podíl. Nektary jsou kolem 25 %, no a ovocná šťáva je stopro ovocná šťáva (i když třeba vyrobená z koncentrátu). Výjimku mají brusinky, kde stačí 25 %. (Vyšší podíl by už byl kyselinou - Š.) Sušenka Bebe Dobré ráno Kakaová obsahuje kalorií, jako stejné množství čokolády. Bonbónek na závěr: Výrobek, zvaný "Hermelínový salát", který obsahuje především majonézu, "salám výrobní", celkem 21 "Éček", a krom dalších zajímavých ingrediencí i 5 % hermelínu. Mimozemšťani by se asi divili…

Julie Nováková držela svou přesunutou přednášku "Co nás dělá lidmi" od čtyř hodin. Dověděli jsme se, co všechno umějí opice, a co nás od nich odlišuje. Ale proč jsme nezůstali na úrovni šimpanzů zůstává otázkou. Ztratili jsme ochlupení a chodíme po zadních. Proč? Umíme kontrolovat dech – jakožto potomek člověka běžícího, tedy lovícího. Je důvodem odpoutání lidské větve od opičí naše monogamie? Promiskuitní šimpanzi nemají trvalé svazky; u lidí, i u těch, kteří střídají partnery, jde o "sériovou monogamii", která umožňuje delší péči o mláďata. U lidí je to nutné, protože velký mozek znamená, že se dítě rodí – ze šimpanzího pohledu – nedovyvinuté a trvá trochu déle, než se osamostatní.

Takže víme, čím se lišíme od opic, ale co z nás lidi "udělalo", zůstává nejasné. Patrně kombinace mnoha vlivů.

A bylo pět a nadešel čas vyhlášení výsledků soutěže Vidoucí, kterou tradičně moderoval Harv. Soutěž organizuje pardubický klub Palantír už od roku 2012. Mám pro ni slabost, protože jsem její první ročník vyhrál. (Později se mi podařilo být už jen nanejvýš třetí). Z nostalgie sleduju tuto soutěž stále, avšak nostalgie se občas změní v depresi. Soutěž původně vznikla spontánně, aniž by chtěla zaplnit "mezery na trhu", ale změnou na dvokolový systém pro mě ztratila na autentičnosti. Původně slíbený benefit – uveřejnění vítězné povídky v Pevnosti – byl splněn snad jen u poprvé takto organizovaného ročníku. Další autoři se publikování v prestižním měsíčníku nedočkali. Několik let připravovaná sbírka prací ze soutěže zůstává také stále ve stádiu plánování. Tentokrát porotci nepředvedli asi třem dalším divákům své oblíbené divadýlko, kulturní vložku obstarala Tess čtením své povídky, kterou cíleně napsala právě pro porotce, zmožené četbou často nesnesitelných příspěvků. (Tessina povídka postoupila do druhého kola mezi třináct finalistů, kde se umístila jako poslední.)

Vloni jsem napsal: "Vidoucí nekončí, ale jaksi chudne… Počet soutěžících povídek klesl z minulých 99 na letošních 77. Letos se dostavili jen dva z pěti nominovaných." Pro rok 2012 platí ještě snížená čísla: Přišlo 65 povídek (od 47 autorů, z nichž 23 jsou v soutěži nováčci) – a ke slavnostnímu vyhlášení dorazil jediný nominovaný autor! Tomáš Heveroch se nakonec se svou povídkou Boží aukce umístil na třetí příčce, takže si mohl odnést jeden ze tří připravených pardubických perníčků. A také si vytřídil třetinu z připravených knížek, o které zchudla Harvova knihovna. Vloni Harv varoval, že samotný artefakt ceny – glóbusek ze tří na sebe kolmých kružnic – už možná nebude dále vyráběn. Blížil se totiž konec tlustého drátu, ze kterého se od samého počátku vinul podstavec plastiky. Tak letos drát je – ale samotná keramická plastika nebyla ještě vypálena. Nu, Heverochovi stačil perníček, skvělý. Mohu dosvědčit, protože o zbylé dva jsme se rozdělili s porotci. Starý perník je tvrdý perník, ale třeba bude příště použit místo keramiky…

Pro úplnost: Druhá byla Božena Čechalová a její Případ začínajícího detektiva. Po několika předcházejících pokusech konečně zvítězila Dana Rusková s povídkou Smírčí kámen. Dana vloni získala Pulce za krátkou povídku v Ceně Karla Čapka, dostala se do Kočasu a zvítězila ve vůbec prvním ročníku Přeboru Autorů Fantastiky. Božena Čechalová se také úspěšně zúčastňuje různých literárních soutěží, třetí místo v soutěži Daidalos znamenalo i publikaci v renomovaném časopise XB-1. Autoři i jejich povídky jsou tedy skvělí, možná by mohli přidat organizátoři na průbojnosti, třeba co se protlačení povídek vítězů do Pevnosti týče. (A pečení cen:). Vidoucí má stále renomé, renomované autory, odpovědnou porotu, výborné perníčky a stále láká nové talenty. Možná by slavnostnost a vážnost vyhlášení výsledků soutěže napomohlo zařazení do Galavečera. Literární větev je na Starconu skvělá, ale už tradičně málo navštěvovaná.

Ale než nastal samotný Galavečer, musel jsem vyběhnout ven, abych si v blízké čínské restauraci koupil večeři. Když už jsem gastronomickou nabídku bufetu vyčerpal. Bylo šest hodin večer středoevropského času, venku zuřil vesmír, ale s porcí švej ču žu kuřete jsem se pokorně vrátil na Obchodní akademii, abych se dověděl něco o perspektivních pohonech mezihvězdných lodí. Petr Tomek ve své další přednášce vhodně doplnil jaderné vize Vojty Bartáka. Hvězdolety poháněné opakovanými výbuchy atomových či termojaderných náloží (Superorion) ale raději vidím na obrázku. Ano, "jde to" – když se vyřeší výdrž odrazných štítů… Enzmannova hvězdná loď, poháněná deuteriovým sněhem je jistě nadějný projekt už od roku 1967, ale stále ještě nemáme dost vyrobeného deuteria. Nukleární slanovodní raketa by nejspíš nepřípustně snížila hladinu světového oceánu. Nasávání mezihvězdného plynu jako paliva naráží na problematiku velikosti nasávací trysky. Fotonové rakety jsou klasika, ale spíše literární. Anihilační pulsní či plasmový motor dávají konečnou odpověd, ale nastolují další otázky – třeba jak získat potřebné množství antihmoty, a jak ji dostatečně dlouho uchovat. Mezihvězdné plachetnice s větrem z laserů v zádech mají své kouzlo. Vždy však ohromí obrovitost plánovaných vehiklů, a pak ta strašná doba, po kterou je nutno cestovat strašnými vzdálenostmi. A co teprve, má-li se vehikl vrátit! Pak obrátka trvá déle než let tam a zpět dohromady. A přitom se musíme spoléhat na mezihvězdné elektromagnetické pole, o němž zatím nevíme nic.

Ale, v podstatě: "jde to"! Tedy ne pilotovaná výprava v příštích 70 letech. Ale za takových dvacet let by mohla odstartovat první mezihvězdná sonda, která své výsledky předá možná už našim vnukům.

Na Galavečer jsem si koupil místenku, stála jen dvacku, a byl jsem už v druhé řadě. Z kteréhož důvodu letos fotky nic moc. Dalším důvodem je, že jsem byl od rána dosti opotřebován. Alespoň jsem se královsky bavil. Poslední záznam do zápisníku zní:

"V dobách, kdy ještě starsvěty nebyly rozdělené..." Kirana, hlavní organizátorka conu, tak uvedla druhou část příběhu Společenstva prstenu. Opíšu z loňska: "Místo hobitů Ewoci - jsou malí jako půlčíci, a mají chlupaté nohy (nejen). Dále - často nevydrží dlouho na jednom místě a rádi se toulají. Třeba tam a zase zpátky. Vulkánci zastoupili elfy - mají také špičaté uši. Zlí skřeti nahrazeni zlými Romulany. Chodec Aragorn je Jedi… Ovšem Gungan místo trpaslíka? Aha, samozřejmě - Gungani sídlí v podzemní říši. Čaroděj Gandalf je vlastně Tok'ra a Tok'ra Saruman je ve skutečnosti zlý Goa'uld, což sedí. Skoro jako nějaký ghúl..."

Tentokrát se nejen na chatu, ale i reálně objevili hobiti Smíšek a Pipin v podání dvou lidských mláďat, skuteční půlčíci a opravdoví herci. K výrazovým prostředkům skvělých herců přibyl i skok na švédskou bednu a to tak, že na něm po skoku stáli – a nespadli. Povedlo se to Aragornovi i Gimlimu. Skutečná kaskáda! Do party přibyl i zlý/hodný Glum a nesmíme zapomenout na skvělou Sílu (pomocnou).

Konec představení přišel už v před desátou, ale sil na další conání mi už nezbyly. (Ani na nedělní parádemarš Prahou.) Jen jsem nahlédl do království deskových her a pak už pospíchal na tramvaj. Tak zase příští rok ve stejném termínu a na stejném místě! Je to dobrý čas, dobré místo – a dobrý con.

Viz i fotogalerii.