KOMIKS: Peyo, Příběh šmouly Mrněte

Ťuk, ťuk! Někdo klepe na dveře. Takhle pozdě v noci? Kdo to může být? Co je to v tom košíku? Vždyť to je šmoulátko!
Co byste asi dělali na místě nebohého šmouly, kterému se tahle věc přihodila? Dnes bychom možná zavolali sociální pracovníky nebo lékaře, ale ve šmoulí vesničce nebylo doteď těchto šmoulích profesí zapotřebí, a tak se nálezce rozhodl zcela jinak. Co já bych se trápil s dítětem? A košík přešoupne o práh dál. Inkriminovaný šmoula si může jít v klidu lehnout a snažte se ostatní šmoulové. Jenže...

Abych to zkrátil, košík se došoupá a donese až ke Šmoulince, která jako správná žena oplývá alespoň základními mateřskými pudy. Tím je o šmoulátko postaráno. Alespoň do rána. A ráno? Všichni se mohou přetrhnout, aby se o šmoulátko postarali (a zavděčili se tak jediné ženské ve vesnici), na druhou stranu, zvláště díky Koumákovi probublává na povrch zásadní otázka? Čí je to dítě?

Příběh šmouly Mrněte je vlastně alegorií na zcela běžnou situaci malého dítěte ve společnosti dospělých, ať se to děje v práci, kam vezmete dítě, když nemáte hlídání, či v širší rodině. Zákonitě začnou všichni šišlat a snažit se a jsou ochotni dělat věci, na které by předtím v životě nesáhli a ani by je nenapadlo, že je dělat budou. Kromě toho se ještě dozvíme, že takové dítě dokáže na chvíli rozněžnit třeba i Mrzouta. Tolik k titulnímu příběhu.

Na rozdíl od předchozího sešitu, obsahujícího jeden jediný příběh, ve kterém se šmoulové oddávali dovolené, zde máme tři další.

Šmoula Kutil se ve svém kutilském vystoupení nedočká pražádného vděku za vynález vrtačky na včelí pohon. Ono totiž vždycky platí, že čeho je moc, toho je příliš a o dírách to platí dvojnásob. Zvláště těch dírách, které nevinný šmoula naprosto neočekává, ať už je to při pečené dortu či plavbě po řece.

Šmoulí malování zavede Taťku šmoulu do doby, kdy šmoulí vesnice vypadá trochu jako brownfield a je potřeba přistoupit k rekonstrukci, minimálně nahodit nové fasády. Šmoulové se do toho sice s vervou pustí, ale brzy zjistí, že se štětkou rozhodně není lehké pořízení a že by to chtělo něco fajnovějšího.
Nejen šmoulové malují. Malovat se rozhodl v jistém smyslu i Gargamel, a tak se můžete těšit na střet dvou technologií. Gargamelovy neviditelné barvy a Kutilovy … nechte se překvapit.

Posledním příběhem je Šmoulí svátek. Šmoulové chystají oslavu a Gargamel pro změnu léčku zahrnující kostým bílého králika s kytarou. Pokud ale čekáte, že se z toho vyvine něco víc, musím vás zklamat, tenhle poslední příběh je "trochu" přímočarý.

Na rozdíl od prvního příběhu nemají tři ostatní nějakou hlubší myšlenku a mají za úkol jen jedno. Pobavit, což se jim dle mě i mojí dcery poměrně daří. Sem tam silně nelogicky, ale co byste chtěli od komiksu, ve kterém vystupuje opelichaný čaroděj a banda modrých trpaslíků.

Pokud se vašim dětem líbil některý z předchozích komiksových sešitů, hlavně těch s více příběhy, klidně sáhněte po dalším. Vaši potomci zklamaní nebudou a možná se budete jemně uculovat i vy.

Peyo: Příběh šmouly Mrněte
Nakladatelství: Albatros
Překlad: Vondrovic Tomáš, Lázňovský Michal
ISBN: 978-80-00-02871-2
Vazba:  brožovaná
Rok vydání: 2011
Počet stran: 48 stran
Cena: 149 Kč