REPORTÁŽ: PragoFFest 2012: Tradičně v pohodě

Letos jsem dorazil na už tradiční PragoFFest, přímo navazující na Pragocon, do Modré školy v jihopražských Hájích už potřetí. Všude vůkol drsně mrzlo, ale uvnitř bylo příjemné teplíčko.

Registrace byla letos pro předem neohlášené účastníky značně jednodušší. Já tedy byl předem ohlášený a platící a dorazil jsem už v páteční poledne, takže jsem recepcí prošel svižně. Tedy přesněji pět minut po dvanácté, protože jsem na Vyšehradě vystoupil z metrovlaku, abych zdokumentoval zajímavé průhledy ze zamrzlých oken do promrzlé Prahy. I tak jsem se na conu objevil neobvykle brzo. A to proto, abych se měl čas aklimatizovat na svou přednášku, kterou jsem držel od 14:00 ve sjednocené linii FutureCon + MaelströM. A v této linii jsem se zdržoval nejvíce. Hned co jsem se v šatně přezul a převlékl a opatřil se jmenovkou a plackou (letos jsem svůj oděv sladil s plakátem do "pouštní žluté") jsem zapadl do Hlavního sálu, kde Tomáš Petrásek odpovídal na otázku, zda zde byly jiné (předčlověčí) civilizace. Třeba inteligentních dinosaurů. (Taky jsem měl takovou povídku, jako skoro všichni.) No, možná ano, ale spíš ne. Zmíním historku pro zamyšlení: John Lilly se svého času pokoušel domluvit se s delfíny tak, "jako by to byli mimozemšťani". Také je chtěl přepravovat v anestezii – aby byl humánní. Jeden delfín po druhém umírali při stále nižším množství anestetika, až Lilly dospěl k poznatku: "Delfínovi nelze dát anestezii." Hm, podobně humánně se k výzkumu lidí mohou stavět i budoucí mimozemští návštěvníci. Hned tu máme motiv jedné sci-fi povídky předložený na talíři. Napadl mě ještě další, ale ten si nechám pro sebe.

Linie FC+MM se pak přestěhovala do své Stodvojky, kterou jsem tedy chvíli hledal, neb byla označena dosti ledabyle. Petr Zach zde zábavně hovořil o motorických systémech CNS, tedy "centrálně nervové soustavy". Poněkud nás vyděsil svým postřehem, že se "kortikalizují struktury", které zatím mají "autonomii". Přeloženo: Zatím dýcháme nevědomky, vypadá to, že na dýchání budeme muset myslet, abychom se neudusili. A na pravidelný tep srdce, například. Veselejší bylo povídání o zrcadlových neuronech, které zajišťují přednostní vidění jedince svého druhu a vyvolávají vzorce chování podle toho druhého: Reagujeme na pohyb kolegy nápodobou stejného pohybu. To se dá využít například při neurorehabilitaci. Moje teorie je, že zrcadlové neurony vznikly primárně k aktivaci pohybů stád antilop, hejn volavek a ryb: Dělej, co jiní. Když utíkají, utíkej. Obvykle jde o užitečný pohyb – proto přežili jen jedinci, kteří včas utekli a svůj gen přenesli na další generace. Při davovém chování však může vést bezhlavý útěk diváků ze stadionu nebo hudební veselice ke krutým důsledkům… Další námět pro povídku!

Aha! A už je čas na mou přednášku Protektor Měsíc. Vysvětlil jsem, jak se Měsíc podílel na vzniku života (vznik bazénu na Zemi, nejen pro vodu, ale pro rozpínání zemských ker, přílivy vody a magmatu), jak ho ochránil (vznikem temohydrodynamického kapalinového dynama a následným rozvojem Van Allenových pásů), jak zachránil naši civilizaci (převedením velmocenského soupeření do vesmíru), a jak ji může zachránit i v budoucnosti (poražením Marxe, neboť trvalý růst může být dosažen i bez imperialistických válek vývozem do kosmu). Předvedl jsem sadu obrázků z impaktů mezi protoplanetami a také třeba raket, které byly z válečného zaměření překovány v rakety mírové spolupráce a výzkumu vesmíru. Některé obrázky, jindy funkčí, bylo nutno popostrčiti k zobrazení. Z neznámých důvodů byl počítač přeladěn z obvyklého prohlížeče obrázků Windows na Irfanview, takže video, naštěstí jen jedno, které ve Windows Media Player normálně funguje, bylo vidět pouze na monitoru, nikoli na plátně. Ale co - Stodvojka je normální malá třída, stačilo monitor otočit k divákům. (Děkuji, že jste přišli.) Ano, také zde se vyskytla spousta dobrých námětů, už jsem je párkrát použil…

A byly tři hodiny, i šel jsem se naobědvat. Okusil jsem guláš a bramboráčky, u stolu pokecal s kamarádkami. A byly čtyři a šel jsem do hlavního sálu shlédnout Pravdovo předvádění videí a fotografií z FanCity – která se nekonala. I měl jsem čas opět zaplout do Stodvojky na přednášku Julie Novákové o memech čili Jak se šíří drby. A hned jsem si vzpomněl na Zachovy zrcadlové neurony: Na počátku vzniku memů bylo napodobování, ke kterému mají opice predispozice ("opičení se":). Pobavila mě zmínka o "memetickém viru", jímž je náboženství (na což později navázala přednáška Milana Petráka Dav uvnitř člověka). Ještě k memům - souhlasím s názorem, že se spíše jedná o "výhodnou metaforu", která popisuje sociální chování, či dle mě snad o "způsob matematického zápisu" než o reálný fyzikální či chemický jev. "Díky genům lépe rozumíme fungování organismů; o memech a kultuře se to zatím říci nedá". No jasně, pokud nelze něco testovat, nejedná se o vědu, ale jenom o literaturu, možná i krásnou.

A bylo pět hodin, i šel jsem si k recepci vyzvednout platný program od pěti hodin, který ještě ve čtyři nebyl k dispozici. A když už jsem byl v přízemí, zamířil jsem zase do buffíku na pivo o páté, doprovázené utopencem. Pokecali jsme si s Drakem, kterého jsem na Pragáč přilákal, a protože najednou padla šestá, tak šli společně na Milana Petráka. Ten měl jen hodinu na to, aby nám vysvětlil něco ze své knížky Skrytá autorita. Milan si vystačil s křídou a tabulí, inu, vždyť jsme byli ve škole. Nejdříve nám představil několik lidských atavismů, mezi které patří přejídání, obliba pornografie a skupinové myšlení. Sílu "čuringy" – symbolu, totemu – předvedl jen virtuálně. Naštěstí se mu nepodařilo sehnat papírovou českou vlaječku, do které by se vysmrkal. Naštěstí jsme si to měli jen představit – protože zneužití, úmyslné poškození nebo hrubé znevážení státního symbolu České republiky je přestupkem, za který lze fyzické osobě uložit pokutu až do výše 10 000 Kč. Předvedli jsme si demagogické kmenové myšlení, pověděli o potřebě zbožštění vůdce, ukázali si puritánství fanatiků. Na námitku, že těžko mohli být vůdci sexuální revoluce puritáni bylo ukázáno, že byli - totiž vůči ženám! Sami děvkaři nesnášeli nevěru svých partnerek. Nedůvěra k ženám a jejich potlačování je mimochodem jednou z vlastností všech fanatiků, včetně fanatiček z feministického hnutí. Víru nelze zničit. Ano, komunisti (i nacisti) se o to pokoušeli, ale tím jenom vybudovali vlastní náboženství. Při vyprávění o davu jsem si zase připomněl "zrcadlové neurony".

V sedm jsem zameškal Sex a to ostatní na přednášce Lídy Friedlové, a šel si s Milanem a Drakem a Štajou sednout do čajoffny k čaji a sušenkám. Doba do devíti a něco byla příjemně prokecána. V osm se k nám přifařila i Tess. Takže jsem si užil i dcerky, která se právě vrátila ze Skotska. A pak jsem zavítal na už jednou zmeškanou přednášku Petra Tomka Velká hloupá raketa. Opět jsme si připomněli první hloupou, avšak silně funkční Fau zwei i její následné variace. Jo, ty jsem měl na přednášce ukázány taky – ale netušil jsem, že jde o hloupé rakety. A na co lítají? Okysličovadla jsou různá, stejně jako palivo: Líh, benzin, nafta, sádlo (nebrat! Zvlášť nebezpečné!), kokosový tuk, polybutadienový kaučuk, plexisklo, asfalt, mazut anebo dřevěné uhlí… Případně i štangle salámu. Šílené mohou být i rakety, poháněné chytřejšími směsmi, jako třeba Sea Dragon, který měl plavat na moři jako loď (160 m délky), než se napuštěním plováků ztopořil (do výšky 160 m), a takto pak odstartoval z mořské hladiny. Viděli jsme i start menšího modelu - zdá se, že to mohlo fungovat. Saturn V však zvítězil. (Možná proto, aby bylo využito Kennedyho kosmické středisko, které by jinak přišlo o práci. Pozn. Šaman) Rakety OTRAG složené z tyčí o průměru asi půl metru (minimálně 8) docela fungovaly jako sondážní. Představa startu tisíců spojených trubek však vyvolává otázky nejen o aero(ne)dynamických vlastnostech takového kuriózního tělesa. Podivuhodný byl rovněž rumunský projekt startu rakety z balonu. Tohle prostě člověk nevymyslí! A kdyby to nějaký autor sci-fi napsal, pak ho čtenáři obviní z nevědeckosti a přílišného odtržení od reality.

A bylo deset, a byl čas začít se sbírat. Ještě jsem proletěl přízemím, kde v Hlavním sále probíhala oblíbená tombola. (V pátek? Jo, v pátek taky.) Chtěl jsem si vyzvednout program na sobotu, ten však ještě nebyl k dispozici. Stejně jako vloni. Což nepovažuji za zrovna vhodnou tradici. Pak jsem se, dosti uondán, už bral domů. Hodil mě tam Drak svým autem, takže pohodička. Jako vlastně celý den, i přes pár drobných zádrhelů.

Protentokrát jsem si řekl, že nesmím kvůli skvělým přednáškám zmeškat to nejskvělejší – pokecy s kamarády. Tenhle záměr se mi podařilo splnit, i díky útulným útulnám, které se na conu vyskytovaly. Krom těch vyjmenovaných i nálevna pod schody na prvním patře. Na závěr ještě zmíním nečekaný efekt – všechny páteční přednášky, které jsem navštívil, se navzájem skvěle doplňovaly. A také bylo velmi milé vidět, jak se přednášek účastní i kolegové přednášející ve stejné linii - jednou za katedrou, pak v obecenstvu u "konkurence".

A vida, přes záměr být stručný jsem se opět rozkecal, takže o sobotě poreferuji příště.

Psáno v Praze dne 6. února 2012 pro Sarden a Interkom.

Viz i Šamanovu fotogalerii z PRAGOFFESTU 2012.