REPORTÁŽ: Parcon 2011 - Radosti za dlouhého sobotního dne

Nejlepší sobotní ráno pro fana je nejspíš to v baru kulturního domu Junior v Chotěboři nad snídaňovým balíčkem. Vybral jsem si slaný a k němu půllitr čaje s mléčkem. Půllitr je vhodný k tomu, že si ho pak můžete vzít na přednášku a popíjet tam z něj.

Má přednáška se týkala problémů se spojením na Měsíci, který je malý a bez ionosféry. Od historických Apoll jsem přešel až k budoucím základnám na pólech a na odvrácené straně. Ale realita je vždy fantastičtější než skutečnost, jak snad zažijeme už v roce 2016, kdy by mohli američtí astronauti zkoumat odvrat z haló dráhy kolem bodu L2. A až se zas jednou vrátí lidé na samotný povrch Měsíce možná v praxi vyzkouší můj nápad komunikačních "světlic". Potěšilo mě, že i když se jednalo o nesmyslnou hodinu (sobota devět ráno), dostavilo se nějaké obecenstvo.

Po desáté jsem chtěl zapadnout do obecenstva přednášky Globální katastrofa Edity Dufkové/Bromové, ale nejdříve jsem šel obhlédnout hromadnou autogramiádu na Sletu autorů fantastiky. Od Ondřeje Neffa mám podepsáno hodně jeho knížek, od Anny Šochové a Jany Rečkové nějaké Mloky s jejich povídkami. Josef Pecinovský se mi už rovněž někde zvěčnil, stejně jako Franta Mrož Novotný a Vlado Ríša. Také next generation se už mi zapsala do paměti i svých knížek: Julie Nováková, Johnak Kotouč, Martin Antonín (Darion). Když jsem dorazil k Vladimírovi Šlechtovi, zjistil jsem, že je na desce sousedního stolu i moje cedulka. Zatímco u Vladimíra se střídaly mladé čtenářky, ke mě si pro autogram přišel jen Pepa Pecinovský, jeden z kmotrů mého psaní (doporučil Gradě moje první dílko Blackout, když ještě nebylo dopsané...).

Katastrofickou Editinu přednášku jsem již nestihl, ale její autorku jsem si mohl vyslechnout na následujícím panelu, který vedl dlouholetý administrátor CKČ Martin Koutný. Původně plánovaná přednáška byla pro zaneprázdněnost Františky Vrbenské stornovaná, ale přetlak přítomných hvězd byl takový, že nebyl problém uspořádat náhradní plnohodnotný program. Sedli jsme si do kruhu a hezky si podebatovali.

Byl jsem rád, že Tomáš Petrásek držel svoji přednášku o obyvatelných planetách přes devadesát minut, takže jsem se stihl přemístit alespoň na její závěr. Voda není jediným rozpouštědlem, které umožňuje vznik života - podobnou práci by mohl zastoupit čpavek, metan a vyšší uhlovodíky a nebo i jiné látky. Planety nemusí mít ani vlastní slunce, vodu na jejich povrchu může v tekutém stavu pod ledem či superhustou atmosférou udržovat geotermální teplo. Život může být i na planetách mrtvých hvězd jako jsou pulsary či bílí trpaslíci. Zatímco domácí biosféra bude pastvou pro vědce, kolonisté musí být zoufalí. Lepší je najít pustou planetu, kterou bude možno oživit, než bojovat s nepozemským životem. Ale nakonec - proč osidlovat vzdálené planety, když si můžeme postavit kosmické prstence na vhodné oběžné dráze kolem našeho Slunce!

Z místnosti 1, kde probíhala linie Sci-Fi & Future jsem se přemístil nazpět do velkého sálu poslechnout si zástupce nerezavějící staré gardy: Frantu Novotného a Pepu Pecinovského. Po chvílo váhání se od sloupu odloupl i Vlado Ríša, který tak přešel z množiny diváků do podmnožiny autorů. Ostatně v publiku bylo řada mladších gardistů, kterou po chvíli rozšířil i Ondrej Herec. Na konci hodiny pak byla provedena rošáda a Ondrej začal s další svou jedenáctirozměrnou přednáškou, tentokrát o Fantasii zvané touha. Nepsal jsem, fotil jen málo - hlavně jsem vstřebával tu horu propojených myšlenek, kterou nás zavalil. Ondrejovy věci si lze přečíst, ale přímý kontakt se podaří jen několikrát v roce, a mockrát na Parconu...

Současná administrátorka CKČ Jiřina Vorlová si pozvala na svůj panel Editu, Martina Koutného, Jana Rečkovou a nového mločího autora Karla Doležala. Koutňák se kál, že už do CKČ nepíše - vyrostl z jejích bot, a všechny svoje věci, co stihne napsat - "prodá". Jana Rečková vzpomínala, že ve svých začátcích dlouho "bojovala" s porotou, než pochopila její vkus a dlouhé povídky už "umí". Autorka asi pětadvaceti vydaných knih (a dvaceti zatím nevydaných:) hořekovala, že zatím nepochopila styl hodnocení mikropovídek. (Jano - je to ruleta!) Karel Doležal, kterému se ze čtyř povídek v různých kategoriích dostaly do nominace hned tři kusy, si pochvaloval, že má kvalitního kritika - tátu, který po přečtení dílka třeba týden mlčí a pak řekne - "šlo to". Anebo: "Nepiš kraviny". Toto heslo by si měl každý z nás pisálků vytesat do zdi nad monitor!

Sobota byla dlouhá, ale ještě zdaleka nekončila. (Obědval jsem vůbec?) Po čtvrté hodině odpolední nás Vladimír Šlechta ná seznámil se svým oblíbeným Dalekým (nikoli "Divokým") Západem - tím literárním Karla Maye i tím skutečným Far West. Aleš Kostka se s námi po páté hodině podělil o zážitky z floridského zájezdu za raketoplánem. Mohl si ošahat jeden návštěvnický, model 1:1 zvaný "Explorer". A zažil i start opravdického - to se nám už nepoštěstí...

Celou dobu conu jsem prakticky přebíhal jen mezi místností Jedna a Velkým sálem, ale v šest jsem si zaskočil do Dvojky, kde v rámci Avalcon + Fantasy & History promítala Tess fotky ze Skotska, které vyrobil její Tomáš. Do Skotska a na Hebridy jezdí spolu už asi šest let vždy na několik týdnů a pokaždé přivezou tisíce obrázků. Takže bylo z čeho vybírat. Já je tedy znám, ale ne v takovéhle koncentraci toho nejpovedenějšího a ne promítané na plátno. Navíc před publikem, který každý snímek doprovází obdivným ácháním, ócháním a wowáním... (Oprava minulého tvrzení: Tess neměla padesát přednášek, jen čtyři:) Ve Skotsku je jen několik problémů s fotografováním: Počasí, mlhy, deště a vítr, který je s to shodit vás ze skály. Slunce z mraků vychází na pár vteřin, kdo chce mít světlo, musí fotit rychle. A pak tam má ty fádní mlhy...

Ještě jsem se zaskočil podívat na přednášku Ondřeje Flídra, který se ptal, zda nás čeká vzpoura strojů? Stačí k tomu jediná "umělá inteligence", která si uvědomí sebe sama. A která propadne pocitu ohrožení... Ale nezůstal jsem až do konce, i když jsem si odnesl další námět. Bylo totiž nutno navečeřet se a u baru se duševně usebrat před zlatým hřebíkem každého Parconu - vyhlášení výsledků CKČ na slavnostním večeru.

Ale o tom až příště.

Psáno pro Sarden a Interkom

Viz i Šamanovu fotogalerii z Parconu 2011

Pátek na Parconu 2011 je zde: Vybraná společnost.. Další fotografie zde.