SLOUPEK: 5 (nejen) sci-fi knih, které mi otřásly životem

Svoji čtenářskou dráhu jsem jako mnozí začínal v knihovně svých rodičů, resp. v mém případě otčíma, který byl vášnivým hromaditelem všeho co zrovna "frčelo". (tenkrát se ještě neříkalo Free, Cool a IN.) Měl kompletního Dicka Francise, kompletního Karla Maye, Kompletní Rychlé šípy, Kapitána Klosse, Komiksové speciály z ABC... to byly přesně knížky, na kterých jsem začínal. Pokud budeme brát komiksový speciál ABC jako knihu, nemohu nikdy zapomenout na hvězdnou loď  Galaxia a dobrodružství její dvoučlenné posádky na planetě, kde se z lidí stalo jen žrádlo pro radioaktivní pavouky a vosy. To bylo moje první setkání se science fiction. A na dlouhou dobu poslední, i když na mne jukal spoza zasklené vitríny i J. M. Troska - tehdy mě nelákal a dnes toho lituji.

Co mě ale tenkrát přilákalo a poměrně dost ovlivnilo v mé dodnes viditelné zálibě v katastrofách je román Thomase H. Blocka Mayday. Jde o klasickou variaci na nehodu letadla. Při této zahyne posádka a z části cestujících se stanou vlivem podtlaku v kabině a poškození mozku agresivní mátohy. Ti, kteří se v době nehody nacházeli mimo zasaženou oblast pak musí přistát a zachránit tak sebe i ostatní. Možná by mi to dnes tak dobré nepřipadalo, ale tehdy...

To bychom měli katastrofický román. Ten určoval oblast mého zájmu a dělil se o místo s dobrodružnou literaturou, dokud jsem nezabrousil do vod karetní hry Magic the Gathering a nerozhodl se zkusit nějakou tu fantasy. Naprosto nezkušený jsem nakráčel do obchodu a zakoupil první tři díly Světa zlodějů, neb ty ilustrace na obálce vypadaly opravdu dobře. Tím se mi dostala do rukou série, která mě ovlivnila na dalších pět let dopředu. Robert Lynn Asprin, Lynn Abbey a jejich Svět zlodějů mě ubezpečili v tom, že fantasy opravdu číst  nechci.

Naštěstí se mi tak ale dostalo pošťouchnutí opačným směrem. Ke sci-fi. Totiž, když jsem šel zklamaný prodat Svět zlodějů do antikvariátu, narazil jsem v něm na knihu Duna Franka Herberta. A bylo vymalováno. Duna mě uvěznila na cizích planetách, vesmírných lodích i v monumentálních bitvách a zahájila můj soukromý džihád, svatou válku za vyplenění všech sci-fi poliček pražských antikvariátů. K mé vlastní ostudě musím poznamenat, že jsem z celého cyklu Duna, četl jen první díl a ostatní se ani číst nechystám. 

O výše zmíněných pět let později jsem v jednom z nich narazil na Hobita od J. R. R. Tolkiena a tím skončil můj bojkot fantasy. Dodnes je tahle ohmataná krásně pohádkově ilustrovaná knížka mým milááášškem. Hobit byl samozřejmě následován i Pánem prstenů a dokonce pokusem o Silmarilion. Říkám pokusem, protože se mi ho dočíst nepodařilo. Přesto mě J. R. R. Tolkien nakopl správným směrem k té kvalitnější fantasy.

Zmínil jsem tu katastrofický román, špatnou fantasy, skvělou sci-fi, dokonalou fantasy a co mi zbývá? Inu poslední místo. Původně jsem na něj chtěl umístit 1984 protože si to 100% zaslouží, ale neudělám to. Přesto půjde  o dystopii, ale jinou, českou, zapadlou a znovu objevenou díky antologii Vládcové vesmíru - jde o krátký román Převychovaní, který ve mě silný dojem z 1984 dokázal přebít. Líčí utopickou  komunistickou budoucnost v níž jsou všichni spokojení, nikde se nevyskytuje hlad a bída, všichni pracují a žijí pospolu rovní s rovnými, ale přesto je v systému něco shnilého. Detail, který se na konci románu zjeví ve vší obludnosti. Absence vyšších citů. Podle mě je to nejsilnější dystopie vůbec.

Vybrat těchto pět zástupců pro mě bylo opravdu hodně těžké, protože by se našly desítky dalších. Několik z nic zmínili již kolegové - Drákulu, Malevil, Minority report (od Dicka nezapomenu také Ubik)… a je to tu! Vzpomněl jsem si na další knihu, kterou nemohu nezmínit. Je to tak trochu podpásovka, mělo jich být pět, ale na druhou stranu, mělo jít o doporučení a Svět zlodějů bych opravdu nedoporučoval. Takže... místo je volné a na jeviště vystupuje H. G. Wells a jeho Válka světů. Dodnes nemůžu pochopit, jak někdo mohl v jeho době napsat něco takového. Vy ano? 

* Těch knih co mě tak či onak zasáhly je hodně. Za všechny ještě zmíním Nikdykde, které mě ovlivnilo natolik, že jsem se odvážil uspořádat tématický LARP v ulicích Prahy. Kdybych byl mladší udělal bych totéž i v případě Knihy hřbitova. Samozřejmě mi mimo jiné nasadilo pod kůži městskou fantasy :)