RECENZE: Jakub Ćwiek, Lhář

Když jsem psal závěr své poslední knižní recenze, stěžoval jsem si, že knize není co vytknout (šlo o Rozpoznání vzorů od W. Gibsona). Osud se mnou zahrál podivnou hru a teď píšu recenzi na Lháře a mám opačný problém. Vlastně ne tak docela – obálka je pěkná.

Můj první dojem byl skoro radostný – český knižní trh je na tom tak dobře, že Triton může podporovat začínající polské autory. Kdybych si první povídku přečetl jako porotce v nějaké soutěži, asi bych ji zařadil do horní třetiny. Doporučit ji do sborníku soutěže bych ale váhal. Snad bude líp, říkám si, a čtu dál.

Autor v druhé povídce nastínil příběh pádu Valhally, kterou zdolali nájezdníci z katolického nebe. Loki, který si ve sklepeních Valhally odpykával odměřený trest, je osvobozen, a přidává se k vojům andělů jako jejich poskok pro veškerou špinavou práci. Loki ale má postranní úmysly a jako zradil Odina, zradí určitě znovu – to je však jen příslib do budoucna.

Nejsem si jistý, jestli má být Loki čtenáři sympatický, nebo ne. Mně rozhodně nebyl. Jeho motivace není jasná, je prakticky všemocný a místo toho, aby se podle očekávání stylizoval do archetypu trickstera, probíjí se příběhem jako hrdina tureckého akčního filmu. Přitom je mu úplně buřt, jestli přitom zabije pár náhodných kolemjdoucích, pokud to samozřejmě zrovna nejsou spříznění katolíci. Autor je natolik zvrhlý, že z těch jatek zkouší vykřesat humor. Řeč je mimochodem o jediné nějak podchycené postavě knihy. Vedlejší postavy jsou vlastně jen andělé, kteří se liší jen počtem křídel a jménem, jinak jsou zcela zaměnitelní. Tedy možná ne pro katolíky, ale já do nedělní školy nechodil.

Tempo vyprávění je další problém, autor zabije skoro půl stránky vnitřním monologem postavy, kterou na další straně Loki vesele umučí, ale dějově podstatné informace občas jen mimochodem zmíní. Jindy se nechá unést zbytečným zdlouhavým vysvětlováním, potom naopak přihodí odstavec, který v kontextu stěží dává smysl.

Jako by toho nebylo dost, autorův všeobecný přehled o světě je zdá se založený na sledování seriálů typu Odpadlík a Walker, texas ranger. Zároveň je evidentní, že svými hlavními zdroji inspirace a informací hluboce pohrdá. Kdyby Usáma před smrtí stihl napsat nějakou fantasy, nejspíš by nebyla tak úchylná, jako dílo tohoto bigotního katolíka. A určitě by nebyla tak trapně nudná a vystavěná na těch nejtriviálnějších klišé.

Chlupy na zátylku se mi ježily hrůzou, když jsem si na závěr četl, co všechno ten klučina ještě v Polsku vydal. Ne každý polský spisovatel je Sapkowski, nebo Pilipiuk. Protože si dovedu představit, že někomu, kdo třeba zrovna je socialista, nebo náboženský fanatik, může třeba i Pilipiuk hnout žlučí, zkouším si najít nezaujatý nadhled. Ale v případě pana Cwieka je těžké být pozitivní, nebo třeba i neutrální, a pochybuji, že si mezi českými čtenáři SF najde mnoho katolických příznivců. A to třeba u O. S. Carda mě náboženský podtext nijak neurážel a Piekarův Služebník boží mě bavil.

Pokud máte chuť na humorem říznutou akční knížku z prostředí boje metafyzických postav o moc, doporučuji třeba Daemonicu od Dariona. Ne tenhle paskvil.

Lhář - kniha první
Autor: Jakub Ćwiek
Nakladateľstvo: Triton
Obálka: Piotr Cieśliński
Rok vydania: 2011
Rozměry: 125x200
Počet strán: 224
Prevedenie: paperback
Cena: 199 Kč