RECENZE: Petra Neomillnerová, Žár krve (Zaklínačka Lota 3)

Lota si užívá na statku s Torgem, když se objeví Enno. Podobá se hnijící mrtvole a je dočista šílený. To z něho dělá tvora mnohem nebezpečnějšího než kdykoliv předtím, o čemž rychle dokáže přesvědčit každého ve svém dosahu. Jeho násilnické činy mají dalekosáhlý dopad nejen pro Lotu a Torgeho.

Agrese přeskakuje jako požár a v kraji se brzo schyluje k válce mezi lidmi a upíry. A zaklínači? Ti jsou jako vždy uprostřed, mezi Skyllou a Charybdou… 

Petra Neomillnerová nás doposud jen zkoušela, co vydržíme. Zřejmě jsme ji potěšili, a tak opět přitvrdila. A to je dobře. Zahájení Žáru krve je asi to sexuálně nejagresivnější, jaké jsem kdy četla. A to nepočítám jen fantastiku, ale literaturu jako takovou.

Osobně patřím spíše do tábora konzumentů, které sexuální scény za normálních okolností ruší nebo uvádějí do rozpaků. Ne, nejsem prudérní, ale většina těchto scén je v dnešním umění samoúčelná, zhola zbytečná, laciná a vážně narušuje zážitek z celého díla. A to se, bohužel, týká často i velkých a uznávaných tvůrců. V díle Petry Neomillnerové působí sex velmi ústrojně, přirozeně a je nedílnou součástí života.

Není těžké napsat hodně ošklivou scénu, když to autor chce a vnutí ji do děje. To však nikdy nebyl případ této autorky a nikdy patrně ani nebude. Její špína má svůj smysl, o to je působivější. Nikdo neumí čtenáři sdělit: „dej si pozor na realitu, jakmile se k ní na chvilku otočíš zády, análně tě znásilní a zláme ti žebra.“ na tolik způsobů a tak čtivě jako ona.

Stále existuje velké množství lidí, pohrdajících fantastikou jako podřadnou zábavou. Spousta z nich je intelektuálně založená a krmí se experimentálními texty, a je na to pyšná. Jsou to lidé, kteří ještě nepochopili sílu a moc prožitku. Na rozdíl od intelektuálního poznatku, který ve skutečnosti nedokáže člověka naučit vůbec nic, citový prožitek znamená dokonalé ponaučení na celý život. A kupodivu funguje i zprostředkovaně, má-li dostatečnou sílu. Jinými slovy, emocionálně sugestivní příběh vydá za tisíce pouček.

Petra Neomillnerová je mistryně ve zprostředkování toho hnusného, co nám život přináší. Měli bychom si ji hýčkat, protože není mnoho autorů, kteří se odvažují ukázat skutečnou bídu a špínu. Není divu, protože tyhle knihy nemívají valný úspěch. Kdo by chtěl číst depresivnější verzi toho, co zažívá každý den? Chladný vztek nebo bezmoc, tajně polykané slzy, čekání na vhodný okamžik pro alespoň symbolickou pomstu… Je to téměř zázrak, že autorka, která nám tohle servíruje, je u nás poměrně hodně čtená.

Nevím, co to vypovídá o nás, jako o čtenářích, ale přesně vím, co to vypovídá o Petře Neomillnerové. Je to její spisovatelské řemeslo a okouzlující styl, co nás nutí stále číst její texty. Jsou cynické, zvláštním způsobem vtipné a živoucí. Když vyšla hvězda této autorky, nazvala jsem ji čerstvým větrem v naší fantastice. Dnes už je z ní uragán. Upřímně, nedokážu si představit, kde se zastaví. Ale je mi to jedno, dokud mě bude umět přikovat ke svým stránkám jako upíra stříbrnými řetězy.

A co vy? Necháte se taky spoutat?

Žár krve / Petra Neomillnerová
Nakladatelství: Brokilon
Jazyková redakce: Robert Pilch
Odpovědná redakce: Robert Pilch
Obálka: Lubomír Kupčík
Počet stran: 272
Vazba: brož.
Formát: 145 x 205
ISBN: 978-80-7456-003-3
Cena: 248 Kč