REPORTÁŽ: Šamanův opožděný report ze Starconu 2011

Článek od: Jan Kovanic - 06.05.2011

Letošní Scon v Nuslích byl trochu jiný, než ty předešlé čtyři. A to proto, že to nebyl Scon, avšak Starcon. Změnil se hlavní organizátor, ale zůstala spousta lidí ze staré party, zůstalo místo a čas. A hlavně - i nadále se jedná hlavně o setkání fanů tří hvězdných fenoménů: Star/ Trek/ Wars/ Gate. Zatím jsem vždy report z Obchodní akademie ve Svatoslavově ulici č. 6 v Nuslích podal. Ale letos jste se už doopravdy báli, že tentokrát vynechám, viďte? Od posledního březnového víkendu uběhlo už pár týdnů, které jsem avšak strávil jinými aktivitami, než psaním reportu. Jen podotknu, že být nezaměstnaný spotřebuje spoustu času!

Švestkový džus nastupuje -->

To měla být omluva za pozdní dodání zprávy. Avšak za to, že jste tak dlouho vydrželi čekat, budete odměněni. V uplynulém čase jsem se tak úplně neflákal a uspořádal jsem fotogalerii na Picasu, a to hned tři: Z pátku, soboty a pak z galavečera. K tomu se pojí i tři příslušné videoseznamy. U nich omluvte sníženou technickou kvalitu, jakou umožnil můj milý digitální Canonek G5. A také to, že jsem předem nevěděl, co uvidím, takže poněkud opožděný digitálek občas nechytil začátek dialogu či písně. Chudák - krom filmování musel i fotit, a to přece zatím ještě nejde najednou. Z obou divadelních představení by měl být časem profesionální videozáznam, ale myslím, že i tyto amatérské záběry potěší - především divadelníky samé. A to už je velká spousta lidí! (Odkazy pod článkem.)

<-- San kreslí poslední šipku

Ačkoliv con probíhal v obvyklém rozpoložení účastníků fifty-fifty mezi přednáškovými třídami a bufetem, případně chodbami, při dvou akcích se sešel prakticky celý dav na jednom místě, totiž v tělocvičně. Poprvé se tak stalo v pátek večer na představení skupiny TVEJÁTRO ČINOHERNÁLE. Borci nám předvedli další příběh ze série Startrek: Švestkový worf aneb tak trochu klingonská opera.. Příběh začíná slovy:

"Na stanici Deep Space Nine se věci nevyvíjejí dobře. Ferengské gangy spolu s pochybnými existencemi převzaly kontrolu nad promenádou a celým obytným prstencem. Pár důstojníků flotily je bezradných a sledovanost klesá. Proto kapitán Sisko požádal velitelství o pomoc. Flotila vyslala osamělého jezdce, který má zajistit, aby na stanici opět zavládl zákon – ať už bude jakýkoli."

A jezdec přijíždí - se se vzorky švestkového džusu v nábojnicovém pásu. Dále se příběh rozvíjí zejména mnohými pěveckými vystoupeními. Tuším, že se tomu říká crossover - tentokrát je zkřížen svět Star Treku s českou operetní klasikou Limonádový Joe. Takže představení bylo srozumitelné i tomu, kdo není dokonalým znalcem světa Star Treku. Ovšem tribly snad zná každý, ne? Kdo ho ještě nemá doma? Kdo si ho kdy pohladil, ten si život osladil...

A chšadla a chšadla až... -->

Klasickou divadelní kritiku si odpustím. Vyzdvihnu však jednu věc, pro divadlo podstatnou, a tou je - pódium! Konečně jsem se ho dočkali a i těch dvacet cenťáčků umělecký výkon všech zúčastněných náramně pozdvihlo - bylo ho totiž lépe vidět i ze zadních řad. Přece jenom něco pochválím: Kostýmy, rekvizity a líčení. Třeba zrovna hodná blondýna Jadzia Dax měla vyzdobení své šíje nepřehlédnutelné, takže padouch Quarko Fogo mohl hrozit, že jí spočítá tečky, berušce. Fogo byl velice Hogo, a jestliže při ztvárnění této postavy Praotec trekkie Jan Pavlík hodně kopíroval fenomenální výkon Miloše Kopeckého, lze říci, že ho kopíroval vkutku fenomenálně! Z pěveckých výkonů se mi pak nejvíce líbilo - tance děvčat. Dost, slíbil jsem, že nebudu divadelně kritizovat! Chválím všechny, taky za to, co dělá divadlo divadlem - totiž pohyb a "řeč těla". Mrkněte na videa, či ještě lépe - na nějakém příštím conu nezapomeňte navštívit.

<-- Darth Zira

Po tomto předčasném galavečeru jsem uchvátil drobné občerstvení v bufetu, načež jsem navštívil přednášku Darth Ziry "Je těžké uchvátit absolutní moc?" Příkladem nám byl Palpatin, avšak popovídali jsme si i o jeho pozemských předobrazech. Zira začala Hitlerem, načež začala couvat přes Napoleona až k Alexandru Velikému.

Páteční večer byl nějaký krátký. Možná proto, že jsem přišel až po sedmé, i když se začínalo už v šest. A taky proto, že jsem ještě před půlnocí pospíchal do své postýlky na jihozápadní straně Prahy. Oproti loňsku nešlo o spěch fatální, protože metro jezdí v pátek a sobotu až do jedné v noci.

Edita Dufková Bromová Sobota na conu pro mne začala už v poledne. Tak velice brzo jenom proto, abych se včas dostavil na autorské čtení svých několika krátkých skvělých povídek z chystané sbírky Člověk a jiné katastrofy, jež je v letošním edičním plánu Edice Pevnost (s časopisem bude 11/2001, samostatně v únoru 2012). A pak už jsem zůstal zaparkovaný na literární linii. Edita Dufková vyprávěla o Deadline coby zdroji inspirace. Čas je fenomén, protože stále běží. Nedá se zpomalit ani zrychlit, ačkoli subjektivě to cítíme jinak. Čas je velice dobrý, abychom si mohli ve sci-fi literatuře vyrobit jeho stroj, a potom s ním cestovat, časem. Čas skončí na konci světa, což podle médií bude už příští prosinec. A skutečně to může znamenat i konec života - alespoň pro ty, kteří zblblí médii raději spáchají sebevraždu - po tom, co předem ukončí možné budoucí utrpení svých dětí...

Michael Bronec -->

Michael Bronec odtajnil, co připravují Straky. Jako pokaždé se pustil i do esejistických úvah, jak na tom je současná sci-fi literatura, její vydavatelé i její čtenáři. Postřeh: Občas velké vydavatelské domy koupí nějaký projekt ze zahraničí (včetně marketingu) vpodstatě na klíč. Ale jinak na našem malém trhu živoříme - a díky tomu jsme pro zahraniční kapitál nezajímaví a ještě můžeme živořit. Bavili jsme se i o módních vlnách. Zdá se, že obliba upírů již klesá - ne však u těch, pro něž jsou upíři jejich "krevní skupina"...

Leonard Medek pak přednášel o předchůdcích robotů, různých šikovných pohyblivých udělátkách. Hodně z nich bylo poháněno hodinovým strojem! Přečetl nám povídku Václava Kajdoše "Tanec loutek", kde jsou živí lidé - nepřátelé šíleného vynálezce - postupně nahrazeni svými , nu, androidy. Či svými vlastními pohybujícími se a konverzujícími mrtvolami. Člověk, či android, může být nakonec složený z knih či ovoce, jak předvedl již malíř Giussepe Arcimboldo na známém portrétu císaře Rudolfa II: Protože tento obraz nebyl některým posluchačům znám, načrtl nám ho Leonard křídou na tabuli. No - je si podobnej, Rudolf! A nakonec i Leonard...

Františka Vrbenská Františka Vrbenská navázala se svou přednáškou o mimozemšťanech, robotech, androidech, replikantech a mutantech mezi námi. Tedy třeba i v Stratreku. Františka zmínila i nedávnou přednášku Ondreje Herce na Anime Show v Bratislavě. Ten předpokládá, že budeme moci spíše komunikovat s emzáky nehumanoidního zjevu, třena s pavouky. Protože budeme vědět, že jsou jiní! Zatímco do humanoidů budeme projektovat sebe, a nebudeme předpokládat, že jsou jiní. (Myslím, že se jedná i o stejný problém i při komunikaci s lidmi z jiných kultur:) Probrali jsme emzáky z různých stran, s použitím všem známé literatury a opět se mi přihodilo to, proč na podobné přednášky rád chodím: Během téhle jsem si zapsal hned tři nápady, a nejméně z jednoho z nich vznikne povídka...

Pavel Weigel a "jeho" Pepíci -->

Po Františce nastoupil Pavel Weigel s četbou ze svých překladů. Přečetl povídku z šesté knížky Andrzeje Pilipiuka o Jakubovi Vandrovcovi, zvané "Homo bimbrownikus", ve které je popsáno, jak se Jakub Vandrovec konečně uchlastal. Vyprávěl, jak jinak, o polské fantastice. A pak nám předvedl novou knížku Mariusze Surosze, nazvanou "Pepíci". Další (po Gottlandu Mariusze Szczygieła) polský pohled na Česko - tentokrát prostřednictvím 17 osobností naší historie. A "Pepíci" jsou to všelijací, od osobností, na které jsme hrdi (Jan Masaryk, Jaroslav Seifert či Milada Horáková), až po ty, které - taky patří do naší historie (Emil Hácha, Klement Gottwald, K. H. Frank)...

Na literární linii nás bylo málo, ale měli jsme ji všichni rádi. Někteří posluchači se stávali přednášejícími, načež zase posluchači. Taková štafeta mezi námi putovala. Jsem rád, že literární linie zůstala zachována - když vědecká nakonec padla. Samostatná literární linie je v Nuslích už tradicí, a pokud mě paměť neklame, tak právě na prvním S-conu před pěti lety se objevila takto exaktně vůbec poprvé - alespoň na těch conech, které jsem do té doby navštívil.

(Pokračování příště - ještě bude Vidoucí a galavečer.)

Psáno pro Sarden

****************************************

Fotogalerie ze Starconu 2011 k tomuto dílu:

Seznamy videí k tomuto dílu: