REPORTÁŽ: CravataCon 2011 (Krásnospavý)

Je tomu již rok, co jsem se poprvé zúčastnil akce s názvem CravataCon 2010. Con určený milovníkům fantasy, sci-fi, warhammeru, her a dobré zábavy. Jak se vyvedl letošní ročník, na kterém jsem nemohl chybět?

Druhý ročník byl pro mě o něco speciálnější, než ten předchozí. Poprvé jsem totiž měl mít přednášku za naší stránku Herní Web. Vzal jsem tenhle úkol velmi svědomitě a jako téma přednášky zvolil „Parodie FPS her.“ Pár hodin jsem tedy strávil učením se s titulkovacím programem, abych účastníkům přednášky mohl představit skvělé vtípky ze špionážní hry No One Lives Forever 1 a 2 a Duty Calls (parodie série Call of Duty).

Byl tedy pátek a já byl sbalený. Proběhla poslední kontrola mailu, stavu pití a otevřenosti okna v pokoji, abych po návratu nezaklepal bačkorama zatuchlým vzduchem. Poté jsem odnosil věci do auta a mohl jsem směle vyrazit směr Nový Jičín. Pak jsem si řekl, že když už jsem se s těma videama a titulkama dělal, mohl bych si to taky vzít s sebou. Vrátil jsem se tedy pro flash disk a potom konečně vyrazil na NovýJičín. Cesta proběhla bez jakýchkoliv komplikací, byla zima, takže policejní hlídky nevidno a silniční piráti se asi někde schovávali. Před třetí jsem dorazil na místo.

Nabral jsem Logana a PSK, abychom společně zdolali posledních pár metrů do kopce a už jsme se ocitli v budově školy, kde se Cravata konala. Odtud jsme byli promptně vyhozeni, protože bylo půl hodiny do začátku, co je to za bordel, co tu pobíháme a vůbec! Nechtěli jsme organizátorky moc dráždit, tak jsme odložili naše břemena a šli se z toho vzpamatovat do blízké hospůdky. Čaj s rumem přijde v mrazivém dni vhod, zjišťuji.

Po čtvrté hodině jsme mohli být slavnostně vpuštěni a já si užil cestu do druhého patra, kde bylo naše útočiště. Totiž, vy se taky určitě rádi vyspíte, že jo. Ale zase je jasné, že na Con sebou nemůžete tahat postel. Jak jsem to vyřešil? Logicky! Vzal jsem si deky a peřiny. Stejně jako na Kopru jsem zaznamenal výbuchy smíchu i nevěřícné kroucení hlavou. Ale co, vyspal jsem se oba dny znamenitě, takže jokes on you!

Poté, co jsem si v základně rozložil mé lože, to Logan komentoval slovy: „Á, pán si žije!“ Dal jsem mu za pravdu a šel připravit svou přednášku na čekající notebook. Šefrédaktor Cobra poletoval kolem a dohlížel na nás, své podřízené, s pravou hrdostí v očích. Holt se někdo má, mít tak pracovité kolegy. Jak se blížil čas přednášky, byl jsem trochu nevozní. Přece jenom moje první přednáška na jakémkoliv Conu.

Když se ovšem ukázalo, že budu přednášet jen pár lidem, navíc těm, které znám, tak mě nervozita bůhvíproč opustila. Ale snažil jsem se přednášet stejně, jako by byla třída narvaná. Po přednášce jsem obdržel bouřlivý potlesk a i smích během přednášky na mě měl povzbuzující účinky. Takže jsem byl na Velký herní kvíz řádně natěšený.

Ten pořádal Logan a Ertefol z Doupěte a jako vždy se v něm daly vyhrát ceny. A tak jsem si domů odvezl zbrusu novou a zabalenou krabičku s Two Worlds II. Opravdu jsem nečekal, že se povede sehnat tak kvalitní výhru, takže ještě jednou děkuji organizátorům, že to zařídili. Co bylo potom? Hm, potom byl vlastně večer a nastalo první večer veselení se.

Na baru byl opět náš oblíbený číšník a pár děvčat. Předchozí Kofrum nalomil některé účastníky Conu a na baru už se jen tak dolevelovávaly nebo šli rovnou spát. Proč? Protože ta největší prasečina nastává vždycky v sobotu večer. Věda téhle skutečnosti, zapíchli jsme to snad už ve tři a sbírali síly na druhý den. Vyplatilo se to.

Druhý den nás vzbudil sám Ivan Buchta z Bohemia Interactive, protože si chystal přednášku o něco dříve. Ertefol nás sice předtím chvíli varoval, ale znáte to. Vstávat v devět není úplně snadné, když se předtím veselíte do tří. Nastal tedy čas hygieny a já děkuji tomu, kdo zařídil, aby ta škola měla sprchy! Když jste daleko od domova a nejste úplné čunisko, tohle prostě oceníte.

Po přednášce Ivana Buchty na téma „Jak dělat hry“ jsme se rozhodli dopřát si na oběd trochu té lokální kuchyně. A tak jsme šli do mexické restaurace v centru. A protože máme oba s Loganem vynikající orientační smysl, obešli jsme město kolem dokola, než jsme tu hospodu našli. No co, taková procházka před obědem není vůbec špatná! Po návratu jsme se mohli těšit na přednášku vývojáře z Cauldronu, slovenského herního studia.

A ten skutečně nezklamal. Popisoval nám vývoje dvou jejich her. První, tu s dinosaury bych si klidně koupil i bez jeho přednášky, ale po jeho přednášce u mě stoupla tahle potřeba na akutní. Vtipně a zajímavě podat takové téma je prostě radost poslouchat. No a pak jsme se dozvěděli o druhé jejich hře. Z toho, jak jí popisoval, jsem dostal děsnou chuť na koupení PS 3, pořízení světelné pistole a hraní té hry. Až ke konci jsem zjistil, že jde o docela prostou věc, takové hororové lovení divoké zvěře, které si zahrajete jednou a už vás nic nepřekvapí. Ale ten WOW efekt v nás uměl vyvolat, na tom jsme se shodli. Výborná práce.

Pak jsme ze sebe chvíli dělali blbečky v pantomimické soutěži. Musím ocenit Loganovu bystrou mysl, když poznal podle mého dětského náčrtku hlavní hrdinku Samus Aran. Fakt mission impossible a vsadím se, že nikdo jiný by to nedal. Taky musím ocenit svou bystrou hlavu, kterak jsem marně hledal FPS na 4 písemna. Logan na mě zuřivě gestikuloval a já to pořád nechápal. Když potom rukama naznačil stříšku, pochopil jsem a vykřikl „domeček“! Třída plná soutěžící šla do kolen a až za pár vteřin mi došlo a zahulákal jsem „Dům“.

Jo, ještě přijel ježek! Ježka možná znáte, možná ne, ale na tom nezáleží, prostě přijel a bylo to super. No, a protože už byl opravdu večer, přesunula se valná většina návštěvníků Cravaty do baru. Musím vyzdvihnout nom nom toasty, které byly k dispozici i letos za vskutku lákavé ceny.

Bůhví proč nepiju a tak jsem se rozhodl prozkoumat i ostatní linie. Daleko jsem nedošel a uviděl dveře s nápisem DDR. Uvnitř jsem zahlédl poskakující postavičky. Hm, co to je? Vešel jsem dovnitř a spatřil taneční podložky. Aha, o tom jsem slyšel. Že bych to vyzkoušel? A taky že vyzkoušel. Po 20 minutách jsem byl vyřízenej, jazyk na vestě, ale neskončil jsem. Chytnulo mě o tak, že jsem v místnosti s DDR vydržel až do noci a střídavě poskakoval a střídavě se bavil s Ghormoonem a Ivou. Probudilo se ve mně nadšení a rozhodl jsem se, že si domácí verzi podložky pořídím na kolej.

Střídavě jsem také koukal obhlížet situaci na baru. Nálada tam byla o to uvolněnější, o co klesalo množství krve v alkoholu a nakonec jsme s PSK skončili na diskotéce. Křepčící a vířící návštěvníky jsme chvilku napodobovali a pak vyrazili zpět na bar. Mě to stejně nedalo a vrátil jsem sek DDR, kde Cobra pomalu dříval. Ony už zase byly 3 hodiny, takže se nebylo čemu divit. Cobra měl navíc ve čtyři jít na vlak, protože si kluk ušatá zapomněl zarezervovat lístek u Student Agency.

Takže jsme vyrazili na naši základnu a nachystali se ke spánku. Překvapivě mě jeho budík v ty čtyři ani moc nevzbudil. Ovšem překvapivě mi zmizelo triko. Když jsem se pak na to Cobry ptal, tak mi ho prý omylem vzal. A fakt netuším, jak si mohl splést moje triko se svým, protože mezi našimi velikostmi je stejný rozdíl asi jako mezi srubem a mrakodrapem.

Opět jsem se vyspal do růžova ve své sobecky krásně připravené „posteli“ a byl čas vyrazit. Proběhlo rozloučení mezi členy naší redakce, kamarády a umyvadlem (nyní bez Sattera) a jelo se zpátky do Zlína. Líbil se mi CravataCon? Ano, velmi, příští rok se opět rád zúčastním!

Majorus

Reportáž převzata z blougu Majorus.cz se svolením autora.