RECENZE: Arkadij a Boris Strugačtí, Stará spojení

Písečné šílenství

Na Planetě nachových mračen zůstali z celé výpravy naživu už jen Bob a Vicont. Před mračny ostrého písku, která jsou unášena prudkými poryvy větru, je chrání jen plátěný stan a víra v to, že přežijí. Čekání je už nekonečné, když v tom se začnou události jen hrnout: ztratí se Bob, objeví oživlý mrtvý a přistane astroplán ze Země…

Tento první pokus o společnou tvorbu nevyšel autorům vůbec špatně. Nebýt nachových mračen a astroplánu, mohlo se vše odehrávat třeba na Sahaře, protože prostředí je to, co jen vhodně doplňuje nejdůležitější linii – vztahy, pocity a skutky dvou přátel po prožitých fyzických a psychických útrapách.

Jak zemřel Kang

V propastné černi mořské hlubiny žije Kang. Tvor, který už ani sám neví, jak je starý, který ale díky své zkušenosti a síle dokáže obstát v souboji s jinými, obávanými predátory. Čas od času je neznámo čím a proč puzen k tomu, aby změnil své útočiště, tentokrát však nezůstává při mořském dně, ale začíná stoupat vzhůru…

Arkadijova nejstarší povídka zrcadlí základní rozpor, který musel mladý muž po ukončení války velmi intenzivně pociťovat: šílenost válečného běsnění a vojenské mašinérie, které dokáže vyvolat jen člověk, na straně jedné, na straně druhé krásu přirozenosti s úžasným pocitem volnosti u stvoření, které chce jen svobodně žít i umřít.

Ztracený v davu

Doktor Atta vypráví o pacientovi, se kterým se nedávno setkal. Děda Dzied pracoval jako vrátný v ústavu a všechno bylo v pořádku do doby, než v laboratoři došlo k výbuchu plynu. Dzied se najednou úplně změnil a choval se, jako kdyby ničemu nerozuměl a nevěděl, co sám se sebou. Časem se začal přizpůsobovat a podle odvážné teorie terapeuta Archieho se jednalo o nemoc, nazvanou Nalezená paměť…

Boris staví svou povídku na tom, že paměť jsou jen mozkové buňky a procesy, které v nich probíhají.  Změní-li se však něco z toho, dochází ke ztrátě stávající a získání nové paměti. Povídka nám představuje značně sugestivním způsobem člověka, jehož něco takového potkalo.

Kdo nám to řekne, Ewidatte?

Sergej Sergejevič je ichtyologem a právě se mu nad ránem zdá velmi živý sen. Jako vědec je zvyklý vše důkladně zkoumat, a tak ke svému značnému překvapení zjistí, že co se zdálo být snem, je skutečností a on se ocitl v cizím těle na neznámém místě, přičemž jen vědecká disciplinovanost drží jeho osobnost pohromadě…

Boris tentokrát zpodobnil téma Nalezené paměti z druhé strany a jedná se o velmi zajímavý pohled, ve kterém značný prostor zaujímají blíže nespecifikovaní mimozemšťané.

Adarwinismus

Kratičká hříčka, která podle slov Borise Natanoviče nejlépe vystihuje proces tvorby a spolupráce obou bratrů.

Do rukou se nám dostává útlý svazek prací, které napsali bratři Strugačtí v úplném prvopočátku své spisovatelské dráhy.  Druhá světová válka započala obrovský rozvoj vědy a techniky, na který přirozeně reagovala i rozvíjející se ruská vědecká fantastika. Ta se však až příliš nechávala unést technickou stránkou věci, a tak Strugačtí upozorňovali na fakt, že i za těmi nejdokonalejšími stroji a technologiemi je třeba vidět člověka. Byli vyzváni, aby sami něco napsali, a tak vznikla jejich spolupráce, která nakonec trvala dlouhá desetiletí.

Ve sbírce nalezneme samostatné práce obou bratrů a také jejich první společnou povídku, která vznikla tak, že se autoři pravidelně střídali u psacího stroje. Následně už však spolupracovali na všech textech průběžně a tím docílili spojení humanitního s technickým zaměřením. Tato spolupráce byla možná jen proto, že středobodem jejich společného zájmu bylo již od počátku zaměření na vystupující postavy. Prioritní byla jejich charakteristika, s tím, že následovaly otázky, jak se hrdina vyrovná s nenadálými překážkami sám v sobě nebo ve svém okolí, jak je ovlivnitelný, nakolik zůstane i nadále lidským ve smyslu zachování mravních hodnot a jak dokáže obstát před ostatními, jakou cenu pro něj má přátelství a láska.

Cílem je ponořit se co nejhlouběji do psychiky postavy a sledovat její vývoj, aniž by to na konci bylo uzavřeno nějakým přehledem, mentorováním, nebo poučením. Je totiž na čtenáři, aby sám, za pouhého doprovodu autorů, pronikl do hlubin hrdinovy osobnosti, pochopil její podstatu a dokázal pak přijmout a zpracovat všechny přicházející podněty do celkového obrazu, který zdaleka nemusí být optimistický.

Působí-li to vše příliš seriózně a vážně, nenechte se zmást. Strugačtí dokážou i do smrtelně vážného textu propašovat jiskřičku humoru a někdy si dovolí dělat ze čtenáře přímo legraci, nebo napsat lehoučkou věc bez jakékoliv hloubky. I to však má svůj účel – vždyť čtenář sám má prostřednictvím předkládaného textu zkoumat především své nitro a poznávat sám sebe. Občas se sami Strugačtí bránili, že vlastně nepíší sci-fi, ale sociální romány.

 Tyto rané práce umožňují především díky připojeným komentářům Borise Natanoviče nahlédnutí do prvopočátků spisovatelské činnosti a zároveň nabízejí srovnání s pozdější, vyzrálejší a úspěšnější tvorbou obou autorů. S potěšením lze konstatovat, že to hlavní, čeho si ceníme a co obdivujeme na práci autorské dvojice, je už v této sbírce patrné a nepřehlédnutelné.

Sbírku jistě přivítají především milovníci ruského jazyka – na levé stránce je text v ruštině, na pravé v českém překladu spolehlivého a dlouholetého překladatele Libora Dvořáka. Samozřejmě nelze brát knihu jako jazykovou příručku s doslovným překladem, spíš jako zajímavý počin, který může čtenáři rozšířit obzory a vyhovět jeho zájmu o četbu zajímavého díla v originále. Velmi příjemně působí i malý formát, který dobře padne do ruky a slušivá obálka připomínající textilní vazby dávných let.

V této sbírce je na povídkách poznat, že vznikaly v raném období a nemají onu jiskru a propracovanost, na jakou jsme zvyklí. To jim ale nic neubírá na zajímavosti a předpokládám, že spousta čtenářů přivítá možnost nahlédnout do začátků literární tvorby těchto impozantních osobností světové literatury.

Hodnocení: 65 %.

Stará spojení / Staryje svjazy (Povídka Ztracený v davu)
Strugackij, Arkadij - Strugackij, Boris
Nakladatel: Argo
Překlad: Libor Dvořák
Obálka: Vojtěch Domlátil
Redakce: Marcela Turečková, Milan Dorazil
Rok vydání: 2010
Počet stran: 126
Rozměr: 105 x 155
Provedení­: hardback
Cena: 138 Kč