RECENZE: Trudi Canavan, Poslední z divokých (Věk pěti 2)

V Bílé kněžce jste četli:

Možnosti circliánských bohů zasahovat do světa jsou omezené. Proto si vyvolili pět zástupců z řad lidí, které obdarovali nesmrtelností a magickou mocí. Tito zástupci se nazývají Bílí. Nejmladší z nich, Auraya je teprve na začátku cesty vyvolené, když se nad Ithanií začne snášet hrozba války s Pentadriány. To však není Aurayina jediná starost. Z politických důvodů je nucena vzdát se svého učitele a milence, Leiarda.

Přes to, že ještě nedokončila výcvik, je Auraya brzy na to pověřena diplomatickou misí za účelem sjednotit Ithanii. Ve válce pak před ní stojí nová výzva – neovládne-li zcela své nové schopnosti, nebude k záchraně její strany stačit ani přízeň bohů.

Poslední z divokých:

Válka skončila s těžkými ztrátami na obou stranách. Auraya se zasloužila o vítězství Bílých, ale jako vítěz se necítí. Své síly napírá k novému úkolu – smířit kněží a splétače (ilegální a sotva trpěné léčitele, kterým kněží nechtějí přiznat právo používat magické síly).

Bývalý Aurayin milenec Leiard bojuje se vzpomínkami na mrtvého vůdce splétačů, Mirara. Téměř šílený utíká do hor. Než najde svůj klid, čeká ho ještě nejedno šokující odhalení a skrytý kout vlastní duše.

Princezna vodního národa Elai je při jednom ze svých pošetilých dobrodružství zajata piráty. Její vysvobození hraje roli v navázání prvního ostražitého, leč přátelského kontaktu Circliánů s lidem Elai.

První díl Věku pěti se tak vydařil, že bychom ho s určitou nadsázkou mohli označit za fantasy obdobu Duny. Není zde sice tolik promyšlených intrik, ale ty bohatě nahrazují spletité emoce postav a stejně složité chování, ke kterému je tyto nutí. Vyváženost a jistá prostost (v dobrém slova smyslu) a poctivost této prózy také dávala určitou záruku, že si příběh Trudi Canavan udrží svou kvalitu po celou dobu vyprávění. Jak se jí tedy podařilo v tomhle ohledu vypořádat s pokračováním?

Druhý díl trilogie s sebou nutně nese příběh bez začátku a bez konce, s čímž ovšem čtenář počítá. Pravda je, že ve srovnání s Bílou kněžkou působí Poslední z divokých lehce zředěně. Zdá se, že příběh už není tak naplněn emocionálními zvraty a procitáním hrdinů. I zde se nám dostane některých překvapivých odhalení, ale buď už je očekáváme, nebo jsme na ně v textu až příliš připraveni.

Na druhé straně autorka zručně a s jistotou doplňuje příběhovou linku vodního národa Elai, takže si připravuje půdu pro velké finále, ve kterém jistě budou hrát roli Circliáni, Pentadriáni,létající Sijové i vodní národ.Osudy všech těchto ras umí Canavan přesvědčivě nastínit prostřednictvím jednotlivých postav, takže je čtenář rychleji a více zainteresovaný, než kdyby šlo o suchou „faktografickou“ vsuvku. Takto skrze jejich osudy splétá zajímavý a velmi uvěřitelný vzor nesmrtelného příběhu o lidských duších a jejich touhách a o tom, jak se odrážejí v politickém dění světa.

Přes mírný „pokles“ je Poslední z divokých velmi čtivý a Trudi Canavan na něm odvedla dobrou práci. Pokud se vám líbil první díl, nečeká vás ani během druhého ztráta zájmu a rozhodně budete i nadále chtít vědět, jaké budou další osudy Aurayi a divokých. Pokud ještě tuto trilogii neznáte a máte chuť na poctivou, neokázalou a docela chytrou fantasy s celým světem v hlavní roli, jen do toho.

Poslední z divokých /Last of the Wilds/
Canavan, Trudi
Nakladatel: Zoner Press
Překlad: Jana Tučníková
Obálka: Lenka Křížová
Redakce: Pavel Kristián, Jana Tučníková, Hana Fruhwirtová
Rok vydání: 2010
Počet stran: 624
Rozměr: 105 x 175
Provedení­: paperback
Cena: 339 Kč