REPORTÁŽ: Festival Fantazie 2010

Ať jsi jakkoliv šílený(á)…
…ve fandomu se vždy najde někdo šílenější.

Letos jsme začali už mnohem dřív, než FF oficiálně vypuklo. Spoustu času jsme věnovali přípravě soutěže „Kdo chce být superhrdinou?“ a 3 dny před FF jsme začali kupovat kameru. Do T. S. Bohemie jsme poslali fakt úžasný mail: „Přátelé, obchodníci. Svět se hroutí a my si to chceme natočit. Na té a té stránce jsme však našli Vaši kameru za nižší cenu. Dáte nám slevu? Zvítězí obchod nebo srdce? S pozdravem Justice League of Czechia“ A kdo to napsal? Samozřejmě že Beneficus. Myslím, že tento mail už se musel v Bohemce stát legendou.

Když bilancuju, zdá se mi, že tento ročník byl poměrně netradiční. Jednak díky úžasné superhrdinské soutěži která nás až do úterý zaměstnala tak, že jsme nestíhali nic moc jiného a jednak mi tento ročník přišel extrémně shippovací. Ale to není nic proti ničemu, shippování je zdravé.

Ale nepředbíhejme. Cesta nám přes poměrně slušné teplo uběhla příjemně (asi jsme tušili, že bude hůř). Jako vždy byla radost postupně si uvědomit, kde jsme se to zase ocitli a počítat přibývající kamarády. I třída, která nám byla přidělena, nás potěšila. Někteří z nás se sice báli vycpaných ptáků (byli přesvědčení, že v noci musí jistojistě ožít), ale jiní tušili, že si přízemí zachová relativní chlad i v horkých dnech, což se ukázalo jako pravdivé.

Na naši superhrdinskou soutěž jsme první dva dny lákali další soutěžící a dělali mítingy s potenciálními adepty, takže jsme kromě vlastních přednášek stíhali jen minimum programu. Potěšilo mě, kolik účastníků nalákalo opakování mého zábavného testu „Jsi klaďas, hovado nebo monstrum?“ a opět se ukázalo, že kladní hrdinové opravdu nejsou nudní a mají spousty zastánců. A taky jsme byli nebývalá skupina. Našlo se mezi námi jen jediné monstrum.

V prezentaci „Fanoušci vrací úder“ vyděsil Ben za asistence Will a mě posluchače víc než jednou, ale myslím, že nejvíce jim daly recepty ze Cyrano kuchyně, obzvlášť rum s gumovými medvídky, krycím názvem zvaný Brum.

A bylo teplo. Takové, že bychom uvítali menší. Následující dny od soboty až do úterý jsme vesměs trávili na naší skryté a chladné základně v FF baru v Hale, kam zatím nikdo kromě nás nechodil, a tak jsme tam mohli sáhodlouze hodnotit jednotlivé disciplíny Superhrdiny. V přestávkách mezi hodnocením probíhaly disciplíny samotné. Do prvního kola se s námi vrhlo 16 adeptů, což bylo poměrně dost, obzvláště na to, jak jsem se obávala slabé účasti. Ovšem druhé se zúčastnilo už jen 12 adeptů a nakonec se počet ustálil tak na 8-9 adeptech, což bylo tak akorát.

Během jednoho pozdního hodnocení jsme zažili veselou epizodu s bahenním dráčkem. Mort vedle nás pospával na stole, a když k němu Ben něco prohodil, zvedl hlavičku, vydal ze sebe divný tichý zvuk a zase si lehl. Benovi se rozzářila očička a s dětským nadšením a tichou fascinací prohlásil: „On pufnul… Jako bahenní dráček.“ Tomu jsme se začali úplně šíleně smát, a když přišla asi po pěti minutách Will, našla nás v křečích, a neschopné říct jí, co se stalo.

Kdo superhrdinou chce býti
A konat dobro, úsměv, plnit řád
Ten odvahu a velké srdce měl by míti
A každý, i ten největší lotr,
Měl by ho mít rád.

Superhrdinou však stane se jen jeden
Ten nejstatečnější a nejrychlejší z nás
Jehož mysl a duše je plna beden
Narvaných touhou, ctností a kupou jiných krás.

Klání je zdlouhavé, plné zachráněných lidí.
Výběr je těžký a všichni jsou napjatý
Jak Justice League of Czechia to vidí
Zvítězí Calprion 29.?!

Amalinův projev z disciplíny CH.A.R.I.S.M.A.

Vzhledem k horkému počasí nelze neobdivovat výdrž našich superhrdinů, kteří se nezalekli ani běhu a zachraňování dívky v nesnázích. Ochladilo se jen na jediný den. A taky pršelo… Samozřejmě zrovna když se konaly venkovní disciplíny. Déšť nám narušil charismatické proslovy adeptů, ale ti se vypořádali i s ním. Nejvíce nás strašilo pomyšlení, že by pršelo až do večera, protože zakončení soutěže mělo být poměrně monumentální a muselo se odehrávat venku. Vymysleli jsme si na adepty chození po žhavých uhlících a to poslepu, aby nezjistili, že ve skutečnosti kráčí po lajně studené.

Nakonec nám přece jen počasí přálo, superhrdinové ani nezaváhali a hbitě přešli uhlí jako jeden muž. Když pak zjistili, že bylo uhlí chladné, byli zklamaní a chtěli chodit i po žhavém. Takže se poslední disciplína časem zvrhla ve skutečný přechod uhlíků. Ve tmě, za svitu pochodní přebíhali hrdinové, diváci i orgové po žhavé lajně a pak Laďa předváděl ostatním, jak zhasnout pochodeň tlakovou vlnou úderu dlaně či pěsti. Bylo to úžasně působivé zakončení i s vyhlášením vítězů. Novým členem Justice League of Czechia se stal superhrdina Awdrev, ale pro nás už budou superhrdinové všichni adepti, co vytrvali až do konce.

Přestože nás pořádání této kratochvíle stálo spoustu času a docela i nervů, v tu chvíli jsme litovali, že už to končí.

Co jsme si ovšem ani během Superhrdiny nenechali ujít, bylo společné zpívání Buffy muzikálu a Dr. Horribla. To je samozřejmě každoroční povinnost. A ani letos jsem neminula velmi talentovaný Cimrmanband a jejich původní hru Pantáta. Před dvěma lety jsem měla tu čest vidět na FF její poloveřejnou zkoušku a letos jsem se mohla přesvědčit, jak úžasný kus práce na ní divadelní soubor odvedl. Myslím, že jsme se všichni v publiku královsky bavili. Na druhé straně jsem se vůbec nedostala na Ricka Worthyho, což mě mrzelo. Aspoň jsem si zjistila, že bych asi jeho angličtině docela rozuměla, když postával v hloučku u Vočí.

A ano – Velký Voči a úžasné frapé, kterým jsem se letos v podstatě živila. Vypila jsem až 3 denně. Naše nasazení se Superhrdinou poněkud vylučovalo marnit čas jídlem a frapé bylo v tom pekelném počasí přijatelná náhrada.

A taky jsme si neodpustili návštěvu „instruktážního“ filmu Kick-Ass, který rozhodně vznikl jako reklama na naši soutěž. A tou dobou jsme byli už přiměřeně šílení. „Všimli jste si, že Hit Girl měla růžový opasek? To by s ní naše Pink Panther mohla manipulovat!“

A vůbec jsme si odnesli doživotní následky a alergii na některé propagační repliky Superhrdiny. Nechceme už nikdy slyšet „Přátelé, hrdinové…“ ani „Svět se hroutí…“. Takže pozor na nás.

Ve středu jsme si konečně odpočinuli a začali se více družit. Všichni si stěžovali, že nás do té doby vůbec neviděli. No jo, když jsme byli zalezlí a často až přes půlnoc hodnotili. Večer jsme sebe a lidi, co nám pomáhali, odměnili poslední večeří, sestávající se z ovoce, zeleniny, sýrů a vodkového melounu. Sníst šílené množství těchto věcí nám pomáhali i někteří superhrdinové, stejně jsme však museli odchytávat i náhodné účastníky FF. Ale buď meloun vypadal moc zákeřně, nebo se nás báli, málokdo byl ochoten nám pomoci.

Ve čtvrtek jsem se konečně mohla vrhnout do víru přednášek. Ovšem od deštivého úterý se nám opět značně oteplilo, takže to bylo opravdu statečné předsevzetí. Nutno ovšem říci, že letos od přednášek vedro odradilo málokoho. Přednáškové sály byly poměrně naplněné až do konce. Zopakovala jsem si tedy rozdíly mezi antiutopií a dystopií. Také jsem se šla přesvědčit na PetraSF, že Hannah Montana nebude nic pro mě. No, možná až budu v důchodu… Následně jsem se pobavila u spřádání osudů Edwarda Cullánka a improvizovaného výjevu z konce jeho příběhu. Zašla jsem i na PaganCon, abych viděla, kdo z přednášejících přežil další rok magické praxe. Taky jsem zaskočila podpořit Elendilku na její přednášku o 1. díle filmové Narnie a ejhle – mluvící PC zvířátka. Asi si budu muset doplnit vzdělání.

Večer jsme se s Benem dozvěděli, co je to mrvenička, ale to vám neprozradím, protože je to informace velice tajné povahy.

V pátek se mě jaksi zmocnila nostalgie a zašla jsem si na pilot Ashes to Ashes. Jako obvykle jsem rozvažovala nad tím, zda byla 80. léta minulého století skutečně tak šovinistická, nebo je to jen licence tvůrců. Když jsem pak sešla do hoFFpůdky, bavili se Martin Koutný, Vlado Ríša a Richie dost podobně jako Gene Hunt, což mě dost rozveselilo a odpovědělo to na mé pochyby.

Odpoledne jsem nemohla vynechat JWP a M. Žambocha a JFK, ovšem zlatým hřebem dne byla přednášky Ondreje Herce Metamorfózy člověka v (post)moderní fantastice a Františky Vrbenské Popová hvězda Lady historie. Přiměřeně uvařená jsem se pak družila venku. A to venku bylo klíčové, horkých vnitřních prostor jsem měla tak akorát.

Sobota byla díky Avalconu a koncentraci hvězd nejmonstróznější. A taky to teplo… Ale nenechala jsem se zdeptat a absolvovala další díl cyklu přednášek Ondreje Herce Dobře organizovaný netvor, Cornyho Hledání Nagualu (kde jsme meditovali nad tím, co bychom dělali, kdyby měl ten den náš život skončit – s Mortem jsme se shodli na tom, že nic jiného než to, co zrovna děláme) a již tradičně jsem si šla vzít inspiraci na Evilmindovy Novinky filmového hororu. Když se ukázalo, že vedro je už i ve sklepě kina, bylo jasné, že jde do tuhého. Ještě jsem dokázala tak-tak vydržet Vladimíra Šlechtu a Kořeny Krvavého pohraničí i Petru Neomillnerovou s přednáškou Krev, sex a hnus ve fantastice.

„Nic Sapkowskimu nezávidím, jenom to, že ho zažalovali a já furt nic. Žádná žaloba. A to jsem vyšla i v Polsku.“

Na další přednášky a besedy jsem už neměla sílu, ačkoliv bylo z čeho vybírat. Zato jsem do ranních hodin posedávala všude možně venku a věnovala se komunikaci.

V neděli jsme víceméně až do odjezdu seděli ve stínu před sokolovnou, se všemi se loučili a s nepříjemným pocitem sledovali, jak se ještě nedávno zalidněný plácek mění v město duchů.

15. ročník Festivalu Fantazie byl opět úžasný a plný skvělých lidí, jen utekl snad ještě rychleji, než ty minulé. A vrátit se do rozpáleného paneláku nebylo a není to pravé ořechové. Tuto reportáž píšu ve stavu totální zombifikace a jediné, na co se těším, je další con.

Další fotografie naleznete v naší Galerii. Další z pohledů na FF 2010 pak zde ;-)