RECENZE: Stephen King: Čím temnější, tím lepší, audiokniha

Ke svému okouzlení americkým mistrem hororových příběhů jsem se už na stránkách Sardenu vyznávala nespočetněkrát. Jakmile Stephenu Kingovi vyjde nová kniha, nemohu odolat pokušení a prostě si ji musím pořídit. Jenže v poslední době jsem z jeho novějších děl nebyla tak nadšená jako kdysi. Pozoruji to už u slabšího, šablonovitého a papírem lehce šustícího Ústavu, i když některé knihy tuhle sestupnou tendenci umí napravit — třeba skvělá Pohádka, kterou jsem si poslechla jako audioknihu.

Zároveň mám moc ráda povídky (jak autorsky, tak čtenářsky), takže když OneHotBook vydalo sbírku Čím temnější, tím lepší, těšila jsem se. Předchozí výbory Kingových povídek (Bazar zlých snů, Všecko je definitivní, Temná půle…) byly totiž úžasné a spousta textů z nich mi utkvěla v hlavě až doposud.

Očekávání tak byla veliká. Došla naplnění, nebo ne? To se dozvíte až na konci recenze. Nyní se pojďme podívat na jednotlivé povídky.

Sbírku zahajují Dva talentovaní pancharti a jedná se o výborně vypointovanou, tajemstvím nasáklou povídku o úspěchu. Někdy bych si od Kinga chtěla přečíst opravdu čistokrevné sci‑fi. Myslím, že by stálo za to.

Druhým kouskem je Pátý krok. Krátká povídka o jednom staříkovi, který každý den čte na stejném místě noviny, a jednoho dne si k němu přisedne zdánlivě obyčejně působící mladík, který se chce vyzpovídat. Tady mi chyběl nádech tajemství, potřebný pro prohloubení znepokojivé atmosféry, která se nedostavila ani s poměrně předvídatelným koncem.

Naproti tomu mi do noty kápl Pošuk Willie, zneklidňující krátké vypravování o mentálně postiženém chlapci, jehož jediným přítelem je dědeček. Tohle bylo skvělé!

Noční můra Dannyho Coughlina je předvídatelnou variací na Hugovy Bídníky; svůj předobraz následuje nejen v samotném tématu povídky, ale i ve jméně jedné z hlavních postav. Urputný detektiv Jalber jde jako honicí pes po mladíkovi, jenž díky vidoucímu snu nahlásil nález těla zavražděné dívky. Pokud znáte klasické Hugovo dílo, nebudete překvapeni směřováním příběhu.

Finn je poměrně rychle zapomenutelná povídka o chlapci, který se stane obětí únosu. Za mě jeden z nejslabších kusů celé sbírky.

Slide Inn Road vypravuje o jedné obyčejné cestě, nechtěně končící před ohořelými ruinami strašidelného hotelu. Pokud vám to evokuje Osvícení a volné pokračování Doktor Spánek, máte dobrý odhad.

Rudé znamení je příjemně napsaná sci‑fi jednohubka s až bradburyovským nádechem o velmi zvláštním kriminálním případu.

Odborník na turbulence je nepřekvapivě příběhem o odborníkovi na turbulence. Jsou zde hezky vykreslené lidské charaktery a uvěřitelné dialogy (kde se lidé nejlíp projeví ve své skutečné podobě než ve stísněném prostoru letadla?), předvídatelnost však tuto povídku řadí mezi průměrnější kousky.

O přátelství staršího vdovce s opuštěným štěnětem promlouvá překvapivě civilní Laurie. I zde jsou krásně popsány postavy a místopis malého městečka. Poslední věta mě úplně rozsekala.

Se starými známými z Kingových předchozích děl se setkáváme i v předposlední povídce Chřestýši. Konkrétně tu posloucháme vypravování o Vicu Trentonovi (otci malého Tada z Cuja), protínající jeho život s osudem jedné „šílené“ stařeny, která táhne kočárek se svými neviditelnými dětmi. Tahle duchařina, věnovaná Cormacu McCarthymu, nebyla vůbec špatná, ale mně osobně se zdála příliš dlouhá a lehce repetitivní.

Snící jsou krátkým příběhem o netradičním vědeckém experimentu a o zvědavosti, která se opravdu nevyplácí. Tato povídka by se mi mnohem víc líbila rozpracovanější; takto na mě působila jen jako hrubý nástřel dobře zvoleného nápadu.

Z poslední povídky mě však naprosto vystřelil Odpovídající. Příběh mladíka, jenž zažije velmi překvapivé setkání s Odpovídajícím, a to, co se dozví, pak formuje celý jeho život, nastoluje mnohé otázky a nutí k přemýšlení. Na co byste se vy sami zeptali muže, který zná všechny odpovědi světa? A jsou otázky, na něž je lepší se nezeptat? Tohle bylo naprosto strhující, emotivní, silné, a přitom jednoduché a zcela civilní. Pro mě nejlepší text celé sbírky.

Výborným tahem bylo namluvení jednotlivých povídek různými výraznými narátory a jednotné zapojení znepokojivě působících zvukových předělů, jež mi způsobovaly vskutku nepříjemné mrazení v zádech.

Interpreti povídek vdechli Kingovým hrdinům odpovídající vlastnosti. Mnohým z nich se podařilo svým výkonem posunout průměrnou povídku ještě o úroveň výš.

Seznam interpretů:

    Dva talentovaní pancharti — Lukáš Hlavica

    Pátý krok — Pavel Soukup

    Pošuk Willie — Vojtěch Franců

    Noční můra Dannyho Coughlina — Kajetán Písařovic

    Finn — Michal Zelenka

    Slide Inn Road — Jan Vlasák

    Rudé znamení — Jan Teplý

    Odborník na turbulence — Martin Zahálka

    Laurie — Otakar Brousek ml.

    Chřestýši — Jaromír Meduna

    Snící — Matouš Ruml

    Odpovídající — Ivan Řezáč

Závěrem musím konstatovat, že málokteré povídky měly onen pověstný tah na branku a drive, který člověka nutí číst (či poslouchat) dál a dál. Řemeslně byly napsané výborně, to však zcela nestačí. Nejvíc na mě zapůsobil poslední Odpovídající, kterého si v hlavě nejspíš ponesu déle. Nyní, týden po doposlouchání, musím konstatovat, že nebýt poznámek psaných u poslechu, vykouřila by se mi většina povídek z hlavy, což se mi u předchozích autorových povídkových souborů ještě nikdy nestalo.

Nu, možná celou recenzi shrnu větou: Čím starší, tím kritičtější. I přesto si však další Kingova díla nenechám ujít. V mém srdci však navždy zůstanou jeho ranější knihy, k nimž se stále ráda vracím i spoustu let po jejich prvním přečtení.

Čím temnější, tím lepší
Autor: Stephen King
Interpreti: Lukáš Hlavica, Pavel Soukup, Vojtěch Franců, Kajetán Písařovic, Michal Zelenka, Jan Vlasák, Jan Teplý, Martin Zahálka, Otakar Brousek ml., Jaromír Meduna, Matouš Ruml, Ivan Řezáč
Režie: Hynek Pekárek
Vydavatelství: OneHotBook
Formát: 2× CD mp3
Délka nahrávky: 24 hodin 07 minut
Překlad: Adéla Bartlová
Datum vydání: 16. června 2025