DVOJROZHOVOR: Tereza Kadečková a David Hálek

Přinášíme vám další rozhovor s autory z nakladatelství Golden Dog a jejich příbuznými - manželi, manželkami a dětmi! Tyto rozhovory vznikly v rámci akce SklepCon.

*

Tereza Kadečková je v internetových vodách známá jako Kadet. Narozena léta páně 1993 v Hradci Králové. Z rodného města nevytáhla paty, vystudovala tam pedagogiku a teď v něm mučí děti hodinami angličtiny.
Po publikování povídek ve sbornících – Čas šelmy (2015), FASCINACE: Bazén (2017) Ve jménu Brožova! (2019) jí u nakladatelství Golden Dog vyšla první kniha O dracích a lidech (2020). V roce 2022 následovala další kniha ze světa draků – O dracích a Sedmi. V roce 2023 vydala svou třetí knihu, tentokrát fantasy s motivy severské mytologie Ve větvích Yggdrasilu. Ve stejném roce vyšla také antologie Jiný kraj, kterou editovala a přispěla do ní povídkou Dar boha vyhnanců.
Píše převážně fantastiku, ale čas od času zavítá do vod komiksů (Vějíř 2015, Vějíř 2016). Je redaktorkou fantasy webu Sarden. Protože má obě ruce levé, psaní je její jediný koníček.     

1) Kdy se v tobě objevilo nutkání psát příběhy?
TK: Narodila jsem se s ním.

2) Proč zrovna horor?
TK: Protože ráda děsím lidi.

3) Lekneš se někdy sama toho, co jsi napsala?
TK: Ne. Já se tomu směju.

4) Máš nějaké rituály před, při nebo po psaní?
TK: Obětuji sedm panen a potom sedm dní píšu. Krví.

5) Máš nějaké oblíbené autory nebo jsi pouhým rychlohltačem písmenek?
TK: Ray Bradbury. A zbytek knih konzumuju s kečupem.

6) Co říkáš na své kolegy z nakladatelství Golden Dog? Neboj se být explicitní. Vnímáš tu nějakou rivalitu?
TK: Snažím se tyto otázky doplnit rychleji než oni, abych upevnila svůj status alfy ve smečce.

7) Čeho se nejvíc bojíš?
TK: Zubaře.

Manžel Terezy Kadečkové, David Hálek, je překladatel a aktivní fanoušek hororu. Na loňském ročníku HororrConu vedl například rozhovor s Markem Hautalou, ale věnuje se i knižnímu překladu, pro nakladatelství Golden Dog přeložil například kontroverzní Utrpení těla. Co zajímavého prásknul na svou ženu?

1) Jaké to je, mít v rodině spisovatele? Vnímáš to jako pozitivum nebo si to s sebou nese spíše negativa?
DH: Je to boží! A je to jak pozitivní, tak negativní, důležité je najít ten balanc mezi tím. U nás doma stále létají nápady a inspirace a reakce, což je skvělé. Na druhou stranu, jak se žena dostane do „zóny“, do „ráže“ tak jde všechno k čertu.

2) Ovlivňuje tě nějak psaní tvé ženy?
DH: Občas mám volný večer, proložený lehčím brainstromingem.

3) Čteš rukopisy své drahé polovičky?
DH: Ano, ale někdy mi to trochu trvá.

4) Znechutil tě někdy nějaký její příběh, že sis říkal, jak jsem si ji mohl vzít?
DH: To úplně ne, ale jsou okamžiky, kdy jsem si říkal, co jsem to právě kurva přečetl. Ale já jsem se ženou přes deset let, takže mě už jen tak něco neznechutí a nedonutí k rozvodu.

5) Má tvá žena nějaké otravné zvyky týkající se psaní?
DH: Píše.

6) Máš nějakou vtipnou historku ze života s autorkou hororu?
DH: Půl roku jsem překládal Utrpení těla (takže jsem taky napůl autor), půl roku se ošívám a svíjím a žena si to po mně přečte a prohlásí, že to byla nuda!

7) Chtěl bys být hlavním hrdinou příběhu tvé ženy?
DH: Hlavním ne, oni mají takovou tendenci, že se jim kdovíproč dějí ošklivé věci. Ale nějakého náhodného kolemjdoucího ve třetí kapitole bych si klidně střihnul.